Americký herec může být v soukromí milý chlapík, ve filmech se ovšem často mění v nenápadné padouchy. V jeho podání mají ale i zlé postavy lidskou tvář a své motivy.
Ve vedlejším partu agenta, který se tváří mile, ve skutečnosti to je ale docela nelítostný bastard. Tak můžete od tohoto týdne v kinech vidět Petera Sarsgaarda v hollywoodské akci Zatím spolu, zatím živi a je to postava pro něj docela typická. Letos devětatřicetiletý herec patří k těm, které castingoví režiséři rádi zvou do důležitých vedlejších rolí, obzvlášť, pokud to jsou role nevyzpytatelných, nestabilních postav skrývajících svou ničemnost a hrubost pod příjemnou fasádou nevinného klukovského vzhledu a jemného, tichého hlasu. Je jedno, zda jde o drama, horor, akční thriller, vysokorozpočtový studiový snímek nebo nízkorozpočtový „nezávislák“. Na plátně je Peter Sarsgaard zapsán hlavně jako někdo, komu se nedá věřit.
„Prostě sbírám ty nejlepší role, které zbyly, a to většinou nejsou heterosexuální hlavní hrdinové, kteří neberou drogy. A jakmile takové postavy začnete hrát, lidé vědí, že je hrajete,“ vysvětluje herec, jak se k tak bohaté sbírce podivných charakterů dostal.
Paradoxně se ale jeho nejúspěšnější rolí stala ta, v níž je mužem slušným a čestným. Role editora časopisu New Republic, který musí najít odhodlání zasáhnout proti své redaktorské hvězdě v podání Haydena Christensena a odhalit ho jako podvodníka, který si vymýšlí své články. Znovu to ve filmu Jak nezískat Pulitzera nebyl hlavní part, ale Sarsgaard si za něj vysloužil ceny amerických filmových kritiků i nominaci na Zlatý glóbus, tedy ocenění od novinářů, kteří odstrašující příběh svého kolegy, natočený na motivy skutečných událostí z 90. let, nepřešli bez povšimnutí.
Není špatných lidí
Film Jak nezískat Pulitzera z roku 2003 se u nás dostal jen na program Febiofestu, na DVD a do televize. Loňské oceňované drama inspirované skutečností – Škola života – se dočkalo pozornosti i v českých kinech. I tady Sarsgaard vytvořil vedlejší či spíš druhou hlavní roli vedle Carey Mulliganové jako šestnáctileté školačky, příliš ochotné se na začátku 60. let nechat svést zkušeným světákem.
C. Mulliganová ve svém průlomovém filmu přitáhla hodně pozornosti, možná i na úkor svého kolegy, který jí tu tak výborně nahrává. Sarsgaard vystihl ošemetnou postavu svůdníka, který touží po pohádce mládí, stejně přesně jako jeho britský akcent. Podobně jako jiné Sarsgaardovy postavy je i David nedůvěryhodný muž skrývající své pravé já, tentokrát za image okouzlujícího gentlemana, ale od násilníků či proradných agentů ho herec dokázal jasně odlišit. Díky směsi trapného patosu a smutného sebeklamu, kterou v něm postupně odhaluje, se z Davida nestal jen lehce odsouditelný bídák.
Ostatně ani Sarsgaard ho tak jednouše neviděl. „Nevnímal jsem vztah Davida a Jenny jako zvrácený nebo divný, protože jsem to nikdy nebral tak, že by se o ni zajímal kvůli sexu. Viděl jsem ho jako chlápka, který pořádně nezažil svá pubertální léta. Někoho, kdo víc, než že by se chtěl vyspat s šestnáctiletou holkou, chce, aby jemu samému bylo šestnáct.“
Přemýšlení o různých protichůdných aspektech jednoho člověka, které se mu tak hodí při herecké práci, prý vychází z Peterovy katolické výchovy. Ta ho naučila, že máme milovat svého nepřítele, a tedy, že špatní lidé nejsou – jen lidé, již dělají špatné věci. „Přestat se zajímat o všechny osobnosti, dobré i špatné, znamená vzdát se naděje v lidskost. Zajímají mě ztracené duše. Mají v sobě jiný druh tajemství,“ říká herec, který se snaží na každé své postavě najít něco přitažlivého, něco, co by mohlo její činy vysvětlit, když už mnohdy nejdou ospravedlnit. A to i v případě, že jde o vraha jako v jeho první výrazné roli v nezávislém dramatu Kluci nepláčou.
Spolehlivý nahrávač
K herectví rodáka z vojenské letecké základny v Illinois (kde jeho otec opravoval letadla) vedla cesta přes sny o kariéře fotbalového hráče, kvůli ní začal chodil i na hodiny tance pro lepší koordinaci. Umění vstoupilo do jeho života poté, kdy se po několika otřesech mozku musel sportu vzdát.
Na vysoké škole v St. Louisu, kde studoval historii a literaturu, se podílel na založení komediální improvizační skupiny Mama´s Pot Roast. V roce 1993 promoval, přestěhoval se do New Yorku a začal chodit na kurzy do slavného Actor´s Studia. O dva roky později začal hrát v různých televizních projektech natáčených ve městě jako Právo a pořádek. V New Yorku žije i dnes s manželkou Maggie Gyllenhaalovou a jejich dcerkou a v New Yorku také pořád občas pracuje, když se na Broadwayi i mimo ni objeví v divadelní hře (příští rok by si měl zahrát ve Třech sestrách, po Rackovi a Strýčku Váňovi už třetím kusu od Čechova).
Filmografii mu odstartovala role oběti postavy Seana Penna v dramatu Mrtvý muž přichází z roku 1995. Následovala řádka dalších vedlejších rolí v produkcích nezávislých i hollywoodských, v Muži se železnou maskou například hrál syna Athose Johna Malkoviche, k němuž ho později filmoví publicisté přirovnávali. Ale moc lidí o Sarsgaardovi nevědělo, dokud se v roce 1999 neobjevil jako charizmatický násilnický bývalý vězeň ve filmu Kluci nepláčou, filmu zpropagovaném překvapivým oscarem pro Hillary Swankovou za roli transsexuálky.
Od té doby je Sarsgaard spolehlivým nahrávačem hlavních hrdinů. V dalším biografickém snímku, Kinsey, zkoušel, jak daleko je ochoten profesor Kinsey (Liam Neeson) zajít ve svém zkoumání sexuálního chování člověka. V Mendesově akci z Perského zálivu Mariňák jako nevyrovnaný voják sekundoval budoucímu švagrovi Jaku Gyllenhaalovi, aby si jeho hrdina uvědomil ničivou nudu a nesmyslnost války. V tragikomedii Garden State jako sarkastický kamarád z dětství pomáhal Zachu Braffovi procitnout z životní otupělosti. V hororu Klíč jako právník podivné jižanské rodiny lákal do nebezpečí ošetřovatelku Kate Hudsonovou...
Většina těchto vedlejších rolí byla natolik významná a zajímavá, že Petera nemuselo mrzet, že nabídka na hlavní part, kterou poprvé dostal v erotickém dramatu Wayna Wanga Střed světa, se často neopakuje. V nenáročných, mediálně viditelnějších komerčních kusech na něj zbývají spíš jednorozměrné role coby zlého agenta FBI anebo hrdinného sovětského námořníka, Sarsgaard se ale zatím o takové filmy zas tak často nezajímá.
„Některé mé filmy mě vůbec neberou. Jiné jsem nikdy ani neviděl a většinou to jsou ty, za něž jsem dostal nejvíc peněz.“ Kdo ví, jestli to změní jeho účast v další nové komiskové adaptaci Green Lantern, kde dostal nepřekvapivě vedlejší zápornou roli, ovšem aspoň hlavního zloducha Hectora Hammonda. Pravděpodobně to nezmění jeho zaškatulkování jako nenápadného násilníka, aspoň pro širší publikum. Jeho pozornější fanoušci už dobře vědí, že Peter Sarsgaard, zaujatý promýšlením motivací svých hrdinů, je schopen dodat zlu i komplexnější lidskou tvář a naopak.
Iva Přivřelová
Výběrová filmografie:
Mrtvý muž přichází – 1995
Minor Details – 1998
Muž se železnou maskou – 1998
Feťáci – 1998
Voda na poušti – 1998
Kluci nepláčou – 1999
Housebound – 2000
Střed světa – 2001
Impérium – 2002
Salton Sea – 2002
K 19: Stroj na smrt – 2002
Žít naplno – 2002
Jak nezískat Pulitzera – 2003
Garden State – 2004
Kinsey – 2004
The Dying Gaul – 2005
Klíč – 2005
Tajemný let – 2005
Mariňák – 2005
High Falls – 2007
Život je pes – 2007
Odvlečen – 2007
The Mysteries of Pittsburgh – 2008
Umírající zvíře – 2008
Škola života – 2009
V elektrizující mlze – 2009
Orphan – 2009
Zatím spolu, zatím živi – 2010
Green Lantern – 2011