Marocký rodák Juan Moreno y Herrera-Jiménez dobyl nejdříve Paříž, pak evropská plátna a záhy se stal hvězdou hollywoodských rozměrů. S vizáží zločince se stal miláčkem davů, oblíbeným komikem a archetypem oduševnělého drsňáka.
Syn andaluských rodičů, kteří utekli do Casablanky před režimem diktátora Franca, se přestěhoval do Francie až ve svých sedmnácti letech. Psal se rok 1965 a mladý Juan, v té době možná už Jean, hned věděl, čím chce být. Hned po střední se vrhl na hereckou dráhu a vystudoval drama na státní škole Reného Simona.
Už v roce 1974 stál na divadelních prknech ve hře Ecce Homo. Ve světlech ramp strávil ještě půl roku, než dostal první malou filmovou šanci ve snímku L'Hypothese du tableau vole. Následovala řada filmových roliček, než přišel režisér, který udělal z charismatického Rena hvězdu první velikosti.
Zázrak jménem Besson
První spolupráce Jeana Rena, jež se v té době objevoval v titulcích také pod jménem Jean Moreno, s režisérem Lucem Bessonem proběhla v roce 1981 v krátkometrážním debutu L’Avant dernier. Oba umělci si zřejmě padli do oka, neboť Reno se stal Bessonovým dvorním hercem, ač většinou v roli gangstera nebo padoucha. Následovaly společné snímky jako Poslední bitva, Podzemka, oceněná Magická hlubina a... Brutální Nikita.
Příběh o dívce, která je nucena pracovat jako tajná agentka, otevřel oběma francouzským tvůrcům cestu na americká plátna. Syžet Brutální Nikity se stal novým kánonem akčního filmu s ženskou hrdinkou v hlavní roli a dočkal několika filmových i televizních přepracování.
Otevřené dveře k širokému publiku oba dva, Besson i Reno, náležitě využili se svým následujícím snímkem. Drama Léon, v němž zaučuje stárnoucí zabiják Reno mladičkou zklamanou dívku v podání Natalie Portmanové v umění zabíjet, na americké půdě zdomácněl. A sním i Jean Reno. Zvláštní směs padoušství vetknutého do Renových rysů, patetického až otcovského citu a romantického příběhu, z něj udělala hvězdu. Záhy se stal nejoblíbenějším hercem současnosti pro široké masy diváků obou pohlaví. Tato role byla také první, kterou Reno ztvárnil v anglickém jazyce.
Zpáteční lety přes velkou louži
Jean Reno neosciluje jen mezi svým Pařížským a Londýnským bytem, nebo mezi režiséry na dvou různých kontinentech. Jeho kariéra zahrnuje krom portrétování nesmlouvavých mužů také komediální role.
Jednou z nejznámějších je part ve francouzské sci-fi komedii Návštěvníci, která se dočkala dalších dvou pokračování, v níž Reno coby středověký rytíř putuje časem do naší současnosti. Na rozhraní mezi klasickou polohou ostrého hocha a komika je typicky francouzská lupičská komedie Drž hubu! z roku 2003. Zde sdílel Reno plakáty s legendárním Gerardem Depardieuem.
I za oceánem se dočkal komediálních rolí, například nešťastného policisty v nových dílech Růžového pantera, kde stanul po boku Steve Martina coby inspektora Clouseaua.
Ale vraťme se do devadesátých let. Nabídek v anglickém jazyce přibývalo. Lawrence Kasdan si Rena vypůjčil do romantického snímku Francouzský polibek. V akčním žánru se objevil po boku Toma Cruise v prvním díle série Mission Impossible. Okusil slasti i strasti mamutích produkcí a v roce 1998 hraje v monstrózním katastrofickém velkofilmu Godzilla. Proslýchá se, že kvůli této roli odmítl hrát postavu agenta Smithe v kultovní sci-fi Matrix. Také se objevuje ve své typické poloze v remaku špionážního thrilleru Ronin, pro nějž jako by byl stvořen.
Udržitelný rozvoj pro 21. století
Ačkoli začíná pro Jeana Rena další tisíciletí rolí v poněkud nejapné dystopické vizi sportu Rollerball, kde hraje vynálezce krvavého sportu budoucnosti, záhy dostává serióznější nabídky. V kriticky i divácky velmi kladně přijatém dramatu Hotel Rwanda hraje sympatického majitele hotelu, který se snaží zuby nehty zachránit svého rwandského podřízeného, jenž zachraňuje davy utečenců během genocidy v roce 1994.
Následuje druhý díl thrilleru Purpurové řeky a akční Říše vlků, oboje ve francouzské produkci. Zahrál si i básníka v dramatu Roberta Benigniho Tygr a sníh. Jean Reno tak uniká snaze nechat se zaškatulkovat jako herec jednoho lidského typu. Své největší úspěchy ale už jako by měl za sebou.
Účinkování v adaptaci bestselleru Šifra mistra Leonarda je další z mnoha řemeslně se nevymykajících rolí. Následují thrillery jako Cash, Ozbrojení a nebezpeční nebo Krev mojí krve nebo aktuální premiéra 22 výstřelů. Jean Reno si drží standard, střídá žánry, ač majorita zůstává na poli akčního filmu, kam zapadá jeho vizáž nejlépe. Nemá štěstí na zlomovou roli, která by mu přinesla tentýž úspěch a přijetí jako Léon, jenž jeho hvězdnou kariéru odstartoval.
Význam křivého nosu
Neznám diváka, který by řekl, že nemá Jeana Rena rád. Přesto pro něj stále nenadešel čas dostatečně ambiciózní role, aby si jej povšiml i svět filmových cen a festivalů. Vývoj v Renově herecké kariéře je totiž docela nepatrný. Ačkoli se nepropadá zpět a jeho popularita neklesá, stále je schopen podílet se na snímku mimořádně kvalitním i absolutně průměrném.
Novodobé detektivky s Jeanem Renem v podstatě neurazí. A i když jejich scénář nepatří k nejbystřejším, stále, a možná i díky jeho tváři, jsou diváky vyhledávány. Ačkoli jsem je viděl snad všechny, zjišťuji, že mám při psaní těchto řádků problém si jakoukoli vybavit. Renovy role splývají a nebýt výrazného Léona, partu v Roninovi, Hotelu Rwanda nebo i potrhlých Návštěvnících, nebylo by, vyjma nezaměnitelného Renova nosu a chladně psího pohledu, o čem psát.
Daniel Řehák
Výběrová filmografie:
Poutnice ze Sans-Souci – 1982
Poslední bitva – 1983
Náš příběh – 1984
Podzemka – 1985
Rudá zóna – 1986
Magická hlubina – 1988
Brutální Nikita – 1990
Návštěvníci - 1993
Leon – 1994
Za mraky – 1995
Francouzský polibek – 1995
Mission: Impossible – 1996
Jaguár – 1996
Ronin – 1998
Godzilla – 1998
Purpurové řeky – 2000
Wasabi – 2001
Drž hubu! – 2003
Hotel Rwanda – 2004
Šifra mistra Leonarda – 2006
Spláchnutém – 2006
Trable v ráji – 2009
22 výstřelů – 2010
Fantomas – 2011