Syn slavného otce, oscarový producent i herec, skandální hvězda i uznávaná osobnost. Život i kariéra Michaela Douglase obsahuje překážky, vzlety i pády. Jak to má Hollywood rád.
Je jedno, že se jeho rodiče rozvedli, už když mu bylo pět let. A že pak svého otce vídal jen o prázdninách a jejich komplikovaný vztah se ustálil až v posledních letech. Michael byl vždycky Douglas – nejstarší syn hollywoodské hvězdy Kirka Douglase, po němž má i druhé jméno. Bylo (a je) to vidět na jeho tváři i na jeho podobných demokratických politických názorech. „O svou vlastní identitu jsem musel bojovat,“ vzpomíná. Boj to byl o to těžší, že se rozhodl obhájit sám sebe ve stejném oboru.
Jako otec, otci navzdory
Herectví si jako své povolání vybral v pubertě a žádal otce, aby mu pomohl začít. Kirk, s upozorněním, že film je byznys, kde nevýhody převažují nad výhodami, odmítal. Dokud ho nezlomila synova vytrvalost. Michael dokázal, že to myslí vážně, když místo na Yale odešel studovat drama na Kalifornskou univerzitu v Santa Barbaře a pak ještě do New Yorku. Potom využil původu a začal pracovat jako asistent a později herec epizodních rolí na několika otcových filmech.
„Když jste z druhé generace úspěšných, je o vás postaráno, což je velká výhoda. Ale chybí vám ten dramatický příběh, jak jste se vypracoval z ničeho, a lidi opravdu neocení, co jste dokázal. Až zisk Oscara za Wall Street mi opravdu pomohl tohle překonat. Když v tomto byznysu vyrůstáte, nedočkáte se potěchy z úspěchu. Když uspějete, čekalo se to, protože podle veřejnosti jste pro to nemusel nic dělat. Když neuspějete, jste prostě stejný blbec jako každý jiný,“ popsal Douglas svou startovní pozici. Dobře ví, že když se rozhodl pro stejnou dráhu, vstoupil do „minového pole kalamit, zničených kariér a sebedestrukce,“ které málokdo přejde. Zná to i z příkladu svého nevlastního bratra Erica, který se ve 46letech předávkoval.
Nejdřív producent
Ve filmu se Michael poprvé objevil v roce 1966, v 22 letech, skutečný herecký debut přišel o tři roky později v dramatu Hail, Hero! Za roli mladého hipíka s komplikovaným vztahem k otci hned dostal nominaci na Zlatý glóbus za tehdy udělovaný Talent roku. Mladý Douglas chvíli pokračoval ve snaze, aby ho Hollywood dál viděl hlavně v rolích citlivých, tichých mladíků nové doby. Nebyl to sice typ, který by mu úplně seděl, ale byl to typ, jímž nejméně připomínal drsné, chlapácké hrdiny svého otce.
Ani Karl Malden, hollywoodský veterán z filmů Elii Kazana, nebyl moc podobný Kirku Douglasovi a právě od něj a jeho zásad o disciplíně a pečlivé přípravě se Michael hodně naučil, během spolupráce na detektivním seriálu Ulice San Francisca. Seriál se začal vysílat v roce 1972 a Michael si za něj vysloužil tři nominace na cenu Emmy, než roli opustil, aby se mohl věnovat filmu Přelet přes kukaččí hnízdo. Pro mnohé nepochopitelně, ale pro Douglasovi to byl důležitý projekt.
Práva na adaptaci knihy Kena Keseyho vlastnil Kirk a původně v ní chtěl i hrát, než ho syn přesvědčil, že na roli rebela McMurphyho, který narušuje totalitární tendence jednoho blázince, se věkově víc hodí Jack Nicholson. Michael kromě Nicholsona věřil i v USA málo známému českému emigrantovi Miloši Formanovi. Jeho producentský instinkt se nemýlil. Přelet získal jako druhý film v historii všech pět hlavních Oscarů, tedy i toho za nejlepší film pro Saula Zaentze a Michaela Douglase. Syna slavného otce muselo těšit, že první sošku v Hollywoodu té nejprestižnější ceny přinesl do rodiny on.
Nahoru, dolů
A přidal i druhého Oscara, pro něj důležitějšího, protože byl za herectví. Dostal ho v roce 1987 za nenasytně chamtivého Gordona Gekka v prvním společenském komentáři k ekonomické recesi Olivera Stonea Wall Street. Úspěch přišel sice až dvacet let od jeho prvních filmů, ale pro Michaela Douglase v té době pořádná kariéra teprve začala. Konečně objevil role, které mu sedí. Role mocných mužů, kteří mají v sobě něco ponurého, krutého, chladného a osamělého.
V remaku Hitchcocka Dokonalá vražda si objednával odstranění mladé nevěrné manželky. Ve Fincherově Hře ztrácel sebejistotu jako bohatý egocentrik. V thrilleru Volný pád si vybíjel zlost na celý svět. „Herečky se víc bojí toho, že je lidé nebudou mít rádi. Já si v tom naopak libuji,“ prohlásil.
Doba napodobování dobrodužného šarmu Harrisona Forda v komediích Honba za diamantem a Honba za klenotem Nilu, se ukázala jenom jako fáze, k níž ho přizval jeho spolubydlící z kalifornské univerzity Danny DeVito. Černá komedie Válka Roseových o jednom opravdu nelítostném rozvodu, už víc využívala Douglasovy schopnosti klamat příjemnou uhlazeností a odkrýt za ní všehoschopnou sobeckou krutost.
Tuto trilogii s Kathleen Turnerovou Douglas na přelomu 80. a 90. let propletl komerčně úspěšnou trilogií erotických thrillerů o jiných bitvách mezi sobeckým mužským šovinismem a zvrácenou ženskou emancipací, které si v násilí a rafinovanosti s Válkou Roseových moc nezadají.
V Osudové přitažlivosti jeho hrdina platil za to, že si k románku vybral ženu, která odmítla, aby ji po sexu ignoroval. V Základním instinktu se nebezpečně osobně zapletl do případu sexuálních vražd. Ve Skandálním odhalení sváděl souboj s nadřízenou, která mu ukázala, co je sexuální harašení. Po těchto filmech se Michael Douglas stal natolik symbolem určitého druhu muže 80. let, že už si ho nemohli splést s jeho otcem. Ale teď si ho mohli splést se sexuálním predátorem.
Ani role Amerického prezidenta (zvlášť ne v éře Billa Clintona) moc nepomohla, aby se té image zbavil. Nebo jeho rozluka s manželkou, která vůbec nebyla tak přátelská jako rozvod jeho rodičů. Nebo izolace na arizonské klinice, kde se léčil z alkoholismu a braní drog, zatímco noviny přesvědčeně psali, že se léčí hlavně ze závislosti na sexu. Herec, který dokázal zazářit ze stínu otce, se změnil ve skandální hvězdu, zastíněnou osobními problémy.
Nová žena, nová kariéra?
Jak se to stává v mnoha filmech, i toto dítě Hollywoodu potkala nová šance. V podobě na den o 25 let mladší krásné kolegyně Catherine Zeta-Jonesové, která novým manželstvím a dvěma dětmi uklidnila jeho soukromý život. A v podobě pár ambiciózních filmů, v nichž se Douglas nebál na přelomu století redefinovat sám sebe do role stárnoucího bývalé hvězdy, která poznává, že už všechno sama nezvládá. V kriticky i komerčně úspěšném dramatu Traffic – nadvláda gangů jako soudce bojoval proti drogám, ale nedokázal zabránit tomu, aby je nebrala jeho dcera.
V hořké komedii Skvělí chlapi o profesorovi, kterému došly síly na aférky, podivné studenty a vlastní tvůrčí krizi, předvedl jeden ze svých nejlepších výkonů, naprosto zbavený rozptylujícího lesku hollywoodské hvězdy. I přes pozornost kritiků a pár nominací ale Skvělí chlapi díru do světa neudělali. Zklamaný a znejistělý Douglas, který si tomto filmu zakládal, strávil další dekádu převážně v bezpečí žánrovek, buď průměrných akčňácích, kde byl zase za hrdinu (Strážce), nebo v komediích, často velmi zapomenutelných (Dokud nás smrt nerozdělí). Jeho nejvýraznějším partem se stala role doprovodu jeho ženy.
Teď když na hercův popud Gordon Gekko s pompou hlásí návrat, je zpět i Douglas? Uvidíme. Dnes by herec ani v 66 letech neměl ještě chodit do důchodu. I když Douglas jr. má za sebou dost na to, aby nám, kdyby nynější tvrdý boj s rakovinou prohrál, chyběl.
Iva Přivřelová
Výběrová filmografie:
Hail, Hero! - 1969
Čínský syndrom - 1979
Honba za diamantem - 1984
Honza za klenotem Nilu - 1985
Chorus Line - 1985
Wall Street - 1987
Osudová přitažlivost - 1987
Válka Roseových - 1989
Základní instinkt - 1992
Záblesk - 1992
Volný pád - 1993
Skandální odhalení - 1994
Americký prezident - 1995
Hra - 1997
Dokonalá vražda -1998
Traffic – nadvláda gangů - 2000
Skvělí chlapi - 2000
Neříkej ani slovo - 2001
Tak to chodí - 2003
Dokud nás smrt nerozdělí 2003
Strážce - 2006
Wall Street: Peníze nikdy nespí - 2010