Andrew Garfield - Hodný chlapec

04.11.2010 | DISKUSE (0)

Místo jednoduchých diváckých hitů si vybírá temná dramata o korupci duše a ošidnosti naděje. Roli Spidermana ale přijal, protože si tím splnil dětský sen. Andrew Garfield je slušný kluk ze spořádané rodiny, který ve filmech hledá smysl. A na jeho kariéře je to vidět.

Když ho v červnu režisér Mark Webb odhalil jako nového Spidermana, prohlásil: „Ačkoliv jeho jméno může být pro mnoho lidí nové, ti, kteří znají jeho práci, vědí, jaký má mimořádný talent.“ Do premiéry dalšího dobrodružství pavoučího superhrdiny bude těch, co to vědí, víc. Díky dramata o vzniku Facebooku The Social Network, úspěšnému u kritiky i diváků, i adaptaci ceněného románu Kazua Ishiguriho Neopouštěj mě.

Debut v roli vraha

K herectví se mladý Britoameričan obrátil v pubertě. „Do té doby jsem si úplně neuvědomil, jak velkou součástí mého já jsou všechny ty americké filmy, na nichž jsem vyrostl,“ říká Garfield. Když zjistil, co chce v životě dělat, přihlásil se na londýnskou Central School of Speech and Drama a od té doby šlo všechno relativně snadno. První práci dostal ještě před promocí v roce 2004.

Kariéru v britském stylu odstartoval nejdřív na divadle, v Manchesteru (kde hrál i Romea) a v Londýně. Za rok 2006 si už vysloužil prestižní cenu Evening Standard pro nejlepšího nováčka, podobnou mu udělili i londýnští divadelní kritici. Jeviště brzy doplnil o televizi, v Británii stále dělal producenta řady zajímavých, ambiciózních dramat. Poprvé se na obrazovce objevil ve vedlejší roli v tragikomickém seriálu o dospívající lesbičce Sugar Rush z produkce Channel 4. Tomuto programu zůstal věrný. V jeho produkci vzniklo i civilní drama Chlapec A, kde Andrew dostal první hlavní roli. Hned díky ní se v 25 letech stal držitelem ceny BAFTA. Porota popsala jeho výkon v roli rehabilitovaného dětského vraha, který se pokouší vrátit do běžného života a přesvědčit sám sebe i okolí, že se napravil, jako „emocionálně zničující“ a s „neočekávaným šarmem“.

Garfield dodneška považuje adaptaci románu Jonathana Trigella jako přelom a ne kvůli oné prestižní ceně. „Práce s Peterem Mullanem pro mě znamenala velkou školu, jak hrát před kamerou, jak na ni zachytit něco pravdivého. Pomohlo mi to pochopit, kam chci jít a jak chci pracovat. Pak jsem chtěl, aby už všechno bylo tak osobní, jako Chlapec A,“ popisoval herec, který nikdy nezapomene chválit své kolegy a opakovat, jaké štěstí měl, že s nimi mohl pracovat.

Film, který vyprávěl o chlapci zoufale toužícím po anonymitě, pro svou hvězdu zařídil opak, i díky tomu, že se mu dostalo uvedení i na festivalech (včetně karlovarského) a v některých kinodistribucích včetně americké. Kdo srdcervoucí příběh sladkého, váhajícího kluka bojujícího s pozůstatky svých násilných sklonů, s potřebou svěřit se i s novým životem, viděl, těžko si mohl Garfielda nezapamatovat.

Ve stejný čas, na podzim 2007, herec debutoval i ve filmu a v USA. Využil svého dvojího občanství zděděného po americkém otci a anglické matce, dvojí národní identity kluka narozeného v Los Angeles, ale vychovaného v Surrey nedaleko Londýna, „přepnul“ na kalifornský přízvuk odposlouchaný od táty a poslal Robertu Redfordovi kazetu, na níž by nikdo nepoznal, že přišla z Británie. Konverzační drama o zemi ve válce Hrdinové a zbabělci sice nezaujalo mnohé, ale začít vedle Redforda ve filmu s Tomem Cruisem a Meryl Streepovou („bylo to jako v Disneylandu, v hereckém nebi,“ přibližoval nováček) se počítá. Zvlášť když Garfield jako talentovaný univerzitní student, jenž třetinu filmu debatuje s Redfordem o ztrátě svých ideálů, nezapadl. Variety ho zařadila do seznamu 10 herců budoucnosti, Berlinale ho pozvalo mezi své Shooting Stars.

Vnitřní síla Spidermana

I když návštěva Hollywoodu a seznámení s hvězdami bylo vzrušující, Andrew se vrátil zpátky do Británie k tamním menším projektům. Terry Gilliam ho pozval do Imaginária dr. Parnasse, jako oponenta tajemného cizince (v podání Heatha Ledgera),
dobrosrdečného, upřímného, zamilovaného chlapce, na nějž v téhle smutné pohádce díky jeho čisté duši pořád ještě čeká štěstí. Znovu pro Channel 4 se ponořil do ještě temnější krimi, když v prvním díle trilogie o zkorumpované policii Red Riding: 1974 dostal hlavní roli reportéra, jehož arogance a ambice rychle ustupují marnému boji za spravedlnost, jak postupně odkrývá pozadí únosů, znásilnění a vražd malých holčiček.

„Od časů, kdy jsem šel studovat drama, se můj postoj k projektům nezměnil. Ke všem přistupuji se stejným elánem, vzrušením a entuziasmem. Pořád hledám něco nového, novou výzvu, ne něco většího nebo lepšího, v těchhle termínech věci nevidím. The Social Network nepovažuji za něco většího než Red Riding. Pro mě to je to samé. Co se týče práce, prostě jen následuji, co mi říká srdce. Nejde mi o peníze nebo slávu,“ říká Garfield.

Není zas tak překvapující, že roli mladého Petera Parkera dostal právě on. Bývalý gymnasta, herec na rychlém vzestupu, jemuž sedí portéry mladické dychtivosti a zranitelnosti. Herec obsazovaný převážně do rolí hodných, nejistých hochů, jejichž charakter vyniká na pozadí složitých, nepříjemných událostí. Jako je Eduardo Saverin, ten pravděpodobně nejsympatičtější z pestré party antihrdinů Fincherova dramatu The Social Network, poprvé vstřebávající šok zrady, tak je Tommy citlivý, problémový kluk po svém čelící nepříjemným pravdám o předurčenosti jeho života v civilní sci-fi Neopouštěj mě.

Spíš je překvapující, že někdo, kdo nemá rád publicitu, kdo si vybírá role a přemýšlí o jejich morálce, kdo obdivuje Daniela Day-Lewise a další herce proslulé pečlivou a intenzivní přípravou, vůbec chtěl být hrdinou 3D blockbusteru s rozpočtem několik milionů dolarů a obrovskou reklamou. Dokud se nedozvíte, co všechno zrovna tato postava pro Garfielda znamená. „Zdráhavý hrdina, plný pochybností o sobě, který se ale naučí využívat svou osobní sílu – Spiderman byl pro mě stálý zdroj vzpruhy i v mém osobním životě. Narodil jsem se jako hubený kluk a jako všichni takoví si myslel, že má fyzická síla neodpovídá mé vnitřní síle. Tahle postava mě vždycky inspirovala. Jsem naprosto nadšený, že ji budu hrát.“

Mark Webb, režisér Spidermana, předpovídá, že z Andrewa budou všichni fanoušci nadšení, protože má „vzácnou kombinaci inteligence, důvtipu a humanity“. A 27letý Garfield ho určitě nechce zklamat. Nikoho. Svou práci bere tak vážně a zodpovědně, až si sám nevěří, že ji zvládne. „Prostě se sám sabotuji. Nedává to smysl. Měl bych si říct: ,Prostě jdi do práce a vydej ze sebe to nejlepší‘. Ale já na sebe vyvíjím ještě zbytečný tlak,“ přiznává.

Těžko ale může herectví přestat brát vážně, když ho považuje za důležité a k tomu i za svůj vlastní příspěvek pro dobro ostatních. Potřeba být užitečný vychází z jeho „pocitu viny“ z dětství a dospívání, prožitého v středostavovské milující židovské rodině, která si mohla dovolit poslat ho na soukromou školu, s otcem, který vedl obchod s interiérovým designem, matkou, učitelkou na zdravotní škole, a starším bratrem, z něhož se stal doktor. „Měl jsem v životě štěstí a cítil jsem, že jsem si ho sám nezasloužil,“ vysvětluje. Tak se ho snaží zasloužit teď, aspoň jako herec, který ze sebe bude vydávat to nejlepší.

Iva Přivřelová