Současný český film má jen jednu opravdovou femme fatale. A nemusíte být zrovna skalní filmoví fanoušci na to, abyste uhodli její jméno. Svou roli tajuplné osudové ženy si totiž před kamerou opakuje už dvacet let. Za tu dobu se Aňa Geislerová proměnila z excentrické puberťačky ve fascinující mladou ženu. Nejnověji ji můžete vidět ve filmu Jana Hřebejka Nevinnost.
Aňa Geislerová by se možná nikdy nestala českou filmovou hvězdou číslo jedna, kdyby jako třináctiletá pubescentka nepřišla úplnou náhodou na konkurz dětských rolí do filmu Pějme píseň dohola, odehrávajícího se na pionýrském táboře. „Byla jsem tehdy takový temný, melodramatický puberťák,“ vzpomíná. Možná právě proto si ji režisér Ondřej Trojan ze zástupu adeptů vybral pro roli svérázné rebelky s přezdívkou Tráva a uvedl ji do bouřlivě se proměňujícího světa české kinematografie na samém začátku 90. let.
Lolitky na prahu smrti
Ostatně, stejně bouřlivě se proměňovaly také Aniny představy o tom, co by vlastně chtěla dělat. Studium herectví na konzervatoři totiž záhy opustila kvůli možnosti pózovat fotografům jako modelka v Miláně. „Pořád nemůžu uvěřit, že mi to máma dovolila. Já a ostatní holky jsme po večerech chodily na ty nejhustší večírky ve městě, na nádraží jsme si kupovaly trávu od arabských dealerů. Byla jsem malá holka. Neměla jsem ponětí, co dělám.“
Stejnou slepě sebevražednou odvahou jsou vybaveny i její hrdinky, které hrála ve filmech první poloviny 90. let: Requiem pro panenku, Jízda, Výchova dívek v Čechách... Její specialitou se staly křehké a tajuplné „lolitky“, které provokovaly, zahrávaly si s osudem, vznášel se nad nimi stín smrti a často také velmi předčasně umíraly. Člověk si skoro nedokázal představit, že by někdy měla hrát něco jiného.
Nové obzory
A přece se jí to podařilo. Do nové herecké etapy ji shodou okolností opět uvedl Ondřej Trojan, tentokrát filmem Želary, kde si zahrála emancipovanou dívku z města, která se musí adaptovat na drsný chalupnický život v horách. Najednou se před ní otevřel mnohem širší herecký rejstřík – od tiché a konzervativní manželky v Medvídkovi přes temperamentní a náruživou Krásku v nesnázích až po duševně nemocnou asociální matku ve Štěstí. Kvůli této roli strávila dokonce nějaký čas s pacienty v bohnické psychiatrické léčebně: „Chtěla jsem si nakoukat, jak vypadá ta moje diagnóza, a to bylo opravdu zvláštní. S těmi lidmi můžete zažít úplně běžný rozhovor, který se pak, pravda, někdy tematicky posune do takových jako nesmyslů. Ale v podstatě je to úplně civilní komunikace a nikdy nevíte, čím se to přehodí na tu druhou kolej,“ popisuje zážitky, které si odtamtud odnesla.
Život naruby
Stejně, jako se změnily její filmy, tak se v tomto období změnil i její život. V osmadvaceti se jí narodil syn Bruno: „Nešlo o věk, o to číslo, ale o to, že už jsem měla za sebou nějakou práci, byla jsem v tu chvíli jako člověk i jako herečka uspokojená, měla jsem hodně odžito,“ konstatovala v jednom rozhovoru. Z účastnice nekonečných mejdanů na karlovarském filmovém festivalu se přirozeně a nenásilně stala matka dvou dětí (po Brunovi přišla ještě dcera Stella), usazená v řadovém domku na Malvazinkách. „Každý, kdo má dítě, to zná – život se vám převrátí úplně naruby. Už to není tak, jako když byl svobodný a bezdětný, a ani to tak být nemůže, protože se najednou musíte věnovat jiným věcem, i čas najednou prožíváte jinak. Děti jsou úžasná věc, ale zároveň seberou hrozně moc času. Pro sebe ho má člověk najednou strašně málo a nemůže s ním plýtvat, chce ho naplnit něčím, co má smysl. Já se snažím plnit si svoje sny – v nějakých těch dvou hodinách, kdy mám během dne čas jen pro sebe.“ Jedním z těch snů byla i cukrárna, kterou si poblíž svého bydliště otevřela s manželem Zdeňkem Janáčkem a příležitostně v ní i sama obsluhovala a myla nádobí.
Aňa návrhářka
Dalším splněným kreativním snem je módní kolekce, kterou Aňa Geislerová v uplynulém roce navrhla pro českou módní značku Pietro Filipi. Za mohutné podpory své sestry –výtvarnice Lely, vytvořila černo-červenou kolekci inspirovanou retro stylem a vyzkoušela si přitom všechny fáze tvůrčího procesu: „Tu svou kolekci jsem si poctivě odpracovala v ateliéru, chodila jsem na obědy do jídelny, probírala každou kapsu a knoflík se švadlenami. Tahle práce mě moc bavila, nakopla mě a hodně mi rozšířila obzory,“ řekla k tomu Aňa.
Cesta někam
Aňa Geislerová není herečka, která by si promyšleně budovala kariéru. „Nemám pocit, že jsem o něco přišla. Myslím si, že člověk vlastně nemůže o nic přijít. Život je takovej, jakej je a má takovej zůstat,“ prohlásila už před mnoha lety. „Ty věci jsou daný. Já jsem asi v životě neměla chodit na střední školu. Vlastně jsem nemohla o nic přijít, protože mám zase jiný věci, který ty lidi nemaj. Každej má život tak, jak si ho udělá nebo jak je mu danej.“
Přesto se zdá, jako by její herecká dráha někam sama od sebe směřovala. A každá další fáze je zajímavější než ta předchozí.
Darja Nečasová
HOUSER JE NOVĚ I NA FACEBOOKU, STAŇTĚ SE JEHO FANOUŠKY!