Kvůli roli je schopen udělat cokoliv. Získat pilotní průkaz. Naučit se boxovat. Chodit s umělým penisem připevněným na nose. Anebo si třeba upilovat ruku. O to se alespoň pokusil při natáčení svého nejnovějšího filmu 127 hodin.
Chcete-li vědět, kdo vlastně je James Franco, pouhý výčet filmů, ve kterých ho můžete vidět, vám mnoho nenapoví. Ano, ve svém nejnovějším snímku, dramatu 127 hodin, si zahrál horolezce, kterému při zlézání skály kdesi v pustině uvízne ruka pod balvanem a jediný způsob, jak si zachránit život, je si tu ruku vlastnoručně (míněno: tou druhou, zbývající rukou) tupým nožíkem upižlat. Ano, je to ten typ filmu, ve kterém představitel hlavní role takřka nezmizí z plátna, ten typ filmu, za který se dávají herecké Oscary. Ale to ještě neznamená, že James Franco je nový Daniel Day-Lewis.
Nestal se z něj ani nový Ralph Fiennes (přestože díky své roli ve Spider-Manovi se klidně mohl stát specialistou na fešácké padouchy), ani nový Orlando Bloom (přestože si díky svému zevnějšku zahrál v pěkné řádce přitroublých romantických filmů), a ani nový Rupert Everett (přestože má za sebou minimálně tři vyhraněně homosexuální role).
James Franco zkrátka nechce být nikým, kdo tady už byl. Zdá se, že celou svou kariéru si chce prošlapat sám, svou vlastní, zcela originální cestou. A klasické triky, zkratky a osvědčená pravidla ho na téhle cestě moc nezajímají.
Na obrazovce
Tak například, jediným důvodem, proč přijal nabídku, aby letos uváděl přímý přenos předávání Oscarů, bylo – že mu to všichni rozmlouvali. Podle tradičních hollywoodských pravidel se totiž považuje za velmi nemoudré, aby oscarový večer moderoval herec, který je sám kandidátem na jednu z nominací. Jeho šance získat ocenění se tím prý snižují. „Hezká nabídka, škoda, že ji nemůžeš přijmout, říkali mi všichni, od mého agenta až po moje nejlepší kamarády. A říkali to s takovou samozřejmostí, že mě nakonec napadlo: A proč bych nemohl? A na just jsem se rozhodl, že ano,“ vysvětluje James Franco. A tak ho 27. února uvidíme po boku Anne Hathaway moderovat jeden z nejsledovanějších televizních pořadů světa.
Ostatně, James má za sebou ještě jeden velmi výrazný televizní počin. Před několika lety získal roli v klasické americké soap opeře s názvem General Hospital. Abyste rozuměli, General Hospital je pro Američany opravdová mýdlová Nemocnice na kraji města. A rozhodně to není nic, v čem by se měl ukazovat mladý herec, který to myslí vážně se svou budoucností na filmovém plátně. Jenže James Franco pojal své účinkování v General Hospital jako neobvyklý umělecký experiment. Hrál v mýdlovém dojáku jaksi „na druhou“. Za prvé, jeho role – výstřední umělec jménem Franco, který v rámci svých uměleckých projektů vraždí lidi – byla jakési „zlé dvojče“ jeho skutečného já. Za druhé, na každém kroku ho doprovázel dokumentární filmový štáb, který jeho zkušenost zaznamenával (a James později natočený materiál promítal ve snobském prostředí Muzea moderního umění v Los Angeles).
Ze školních lavic
James Franco je skutečně v pravém smyslu renesanční osobnost. Kromě toho, že jeho herecká škála sahá od stupidní Nemocnice až po vysoce nezávislé Kvílení, v němž si zahrál beatnickou ikonu Allena Ginsberga, dělá i spoustu jiných věcí. Píše povídky. Maluje. Fotografuje. Natáčí experimentální filmy plné fekálních a obscénních scén (právě v jednom z nich chodil s penisem připevněným na obličeji, jak jsme zmínili v perexu tohoto článku). A navíc studuje na několika různých univerzitách v New Yorku a okolí, takže se mu klidně i několikrát týdně stává, že z natáčení letí přes celý kontinent na přednášku a zase zpátky do Los Angeles.
Jeho hektická pracovitost šokuje každého v jeho okolí. Novináři se marně snaží zjistit, jak to vlastně všechno stíhá (případně ho přistihnout při tom, že to vůbec nestíhá a opravdu má „zlé dvojče“, které to stíhá za něj. Ale všechno, co se jim dosud podařilo ulovit, je bulvární fotka James Franca, jak usnul na univerzitní přednášce).
Gay nebo hetero?
Jednou z věcí, kterou James Franco své fanoušky neustále fascinuje a také trochu rozčiluje, je jeho hravé balancování na ostří nože sexuální orientace. Zatímco v civilu vystupuje jako heterosexuál (jeho přítelkyně Ahna O'Reilly o jeho orientaci nepochybuje), na filmovém plátně si už několikrát zahrál vyhraněné homosexuály: kromě již zmíněného Ginsberga v Kvílení také milence sanfranciského čtyřprocentního starosty ve filmu Milk a básníka Harta Cranea ve filmu The Broken Tower. A James Franco se rozhodně nesnaží, aby otazníky kolem své orientace (byť jsou to otazníky pouze spekulativní a nahromaděné senzacechtivými novináři) rozptýlil. „Rád si vybírám role lidí, kteří žijí jinak než ostatní, představují opozici, alternativu,“ vysvětlil v jednom rozhovoru. „Anebo jsem možná doopravdy gay. Kdo ví?“ dodal vzápětí provokativně, aby zástupy jeho fanoušků měly o čem přemýšlet.
Text: Darja Nečasová; foto BontonFilm, Movieweb.com
HOUSER JE NOVĚ I NA FACEBOOKU, STAŇTĚ SE JEHO FANOUŠKY!