Když za svou roli ve filmu Černá labuť získala nominaci na Oscara, jen tím splnila všeobecné očekávání. V roli baleríny, zmítané touhou po dokonalosti, je tak fascinující, že z ní nespustíte oči.
Natalie Portman si už od chvíle, kdy v jedenácti letech poprvé stanula před kamerou ve filmu Léon, nese pověst dokonalé vzorné holčičky. Ctnostná královna Amidala ze Star Wars. Talentovaná kráska s titulem z Harvardu. Veganka do morku kostí.
Ve filmu Černá labuť, poodhalujícím krutý svět baletních sólistek, ovšem dala svůj talent do služeb dramatu plného temných vášní. Její hrdinka, slibná balerína Nina, se jí na začátku tak trochu podobá. Je to hodná holčička, schopná pro svou roli dřít do úpadu. Žije v infantilním světě dirigovaném její obsesní matkou. Nikdy nebyla na rande, nemluvě o tom, že by věděla něco o sexu. Ale aby mohla ztvárnit titulní dvojroli v Labutím jezeře – křehkou Bílou i vášnivou Černou labuť – musí v sobě objevit svou divočejší stránku a dát průchod vášním, o nichž do té doby neměla tušení. Emoce, které v sobě rozpoutá, ji však stravují a ničí...
Natalie Portman nebyla ve světě baletu úplným nováčkem. Jako dítě chodila do baletní školy na Long Islandu. O ambicích, pro které jsou ochotny baletky trpět a krvácet, ví své. „Každý den po škole, dvě hodiny denně, v sobotu pět hodin. Když jsem začala s herectvím, věděla jsem, že budu muset polevit a chodit jenom dvakrát týdně a že tím pádem nebudu nejlepší ve třídě. Tak jsem toho radši nechala,“ konstatuje. „Baletní trénink na Černou labuť začal rok před natáčením. Začínali jsme dvěma hodinami denně. Po šesti měsících jsme to zvedli na šest hodin, a poslední dva měsíce jsem trénovala osm hodin denně a navíc jsem denně plavala kilometr a půl. Disciplína byla pro mou roli dobrá. Bolelo to, při baletu pořád snášíte bolest.“ Stejně jako většina tanečnic přežívala o kávě a ibuprofenu a spala pět hodin denně.
Hodná holčička a lesbický sex
Režisér Darren Aronofsky s Natalií o Černé labuti poprvé hovořil už před deseti lety, v době, kdy začínala studovat na vysoké škole. Tehdy ještě neměl napsaný scénář. „Vysvětlil mi, že to je o umělkyni, která má svou dvojnici a bojuje se svým vlastním egem. A že v tom budu mít sex sama se sebou.“ To se Natalii skutečně splnilo. V imaginární scéně lesbického sexu se její vlastní „já“ převtělí do podoby její kolegyně a konkurentky v podání Mily Kunis. „V tom filmu je spousta sexuálních scén! A lidi to šokuje jenom proto, že v nich hraju já. Teď vidím, že se mi vyplatilo být tak dlouho hodná holčička... Je potom tak snadné diváky překvapit,“ konstatuje Natalie Portman.
Překvapovat se ovšem snaží už delší dobu. V roce 2004 v dramatu Na dotek si pod režijním vedením Mikea Nicholse zahrála striptérku, která svádí Judea Lawa i Clivea Owena. A ve filmu No Strings Attached hraje doktorku, která po svém protějšku v podání Ashtona Kutchera chce jenom sex, ale ne lásku.
Skutečný Nataliin milostný život dlouho zůstával záhadou. Hovořilo se například o tom, že chodí s mexickým sexsymbolem Gaelem Garcíou Bernalem. Ale byla-li to pravda, chovali se zcela tajnosnubně a Natalie o svých vztazích mlčela jako hrob. Na červeném koberci se nikdy neukázala s žádným ze svých hypotetických partnerů (k nimž patřil také Hayden Christensen, Zach Braff a dokonce i Moby). To se ovšem nyní změnilo. Se svým současným přítelem Benjaminem Millepiedem – choreografem, kterého potkala při natáčení Černé labutě – se totiž netají. Ani by to dost dobře nešlo, protože s ním čeká svého prvního potomka (miminko se má narodit v létě).
Feministické komedie?
Natalie se nikdy nespokojovala „jen“ s hraním ve filmech. Spolu s kamarádkou Annette Savitch založila produkční společnost Handsomecharlie Films, pojmenovanou podle jejího dnes již zesnulého psa. Zaměřuje se hlavně na ženské komedie s lehce feministickým nádechem: „Je rozdíl, když se v podprsence a v kalhotkách objevíte jako objekt na obálce pánského časopisu, nebo když v podprsence a v kalhotkách hrajete sebe samu jako ženu se všemi jejími tužbami a potřebami. Většinu filmů točí muži a je úplně přirozené, že prezentují svůj vlastní pohled na svět. My se ale snažíme najít ženy scenáristky a režisérky, které by představily ten svůj,“ říká Natalie.
Krásná i uvnitř
Recenze na své vlastní filmy Natalie zásadně nečte. „Je přirozené, že vás to zajímá, ale účinek, který to na mě má, je naprosto zdrcující. Za těch dvacet let, co točím filmy, jsem už mockrát byla nahoře, dole i úplně mimo. A nechci, aby mi čtení recenzí ty stavy ještě vyhrocovalo. Navíc mi připadá, že nejlepší je, když jakoby nevím, co dělám. Jediné, co máte pod kontrolou, je pocit skvělého zážitku z toho, že svou práci děláte naplno.“
Natalie Portman sice může rekapitulovat neuvěřitelných dvacet let před kamerou, pravda ale je, že jí nebylo ještě ani třicet let. „S postupujícím časem je čím dál tím krásnější, protože je především dobrý člověk,“ říká o ní Jeanine Lobell, její neoficiální mentorka. „Když lidé stárnou a nejsou uvnitř dobří, začíná to na nich být vidět. Jako v té poslední scéně v Černé labuti, kde je na její tváři v každém okamžiku vidět každičká její emoce. To je svědectví, které spoustu hereček přiměje podstoupit botox. Každý ale dostane obličej, jaký si zaslouží.“
Darja Nečasová