Jeho omšelí a životem otřískaní hrdinové jsou přímo nabití charismatem. Poslední z nich, šerif Rooster Cogburn, je hrdinou filmu bratří Coenových Opravdová kuráž.
Proč jsou filmoví hrdinové Jeffa Bridgese tak charismatičtí a neodolatelní bez ohledu na to, jaký má jejich představitel pupek či vypelichaný culík? Nejspíš proto, že on sám příliš neřeší, jak na plátně bude vypadat. Je prostě přirozený, ať dělá cokoliv, a každé své roli propůjčuje své neodolatelné charisma – dokonce i když ve filmu Krajina přílivu hraje rozkládající se mrtvolu heroinového feťáka.
Ve westernu bratří Coenových Opravdová kuráž (recenzi si přečtěte ZDE) si zahrál drsného, kořalkou skrnaskrz impregnovaného šerifa, který se nechá najmout čtrnáctiletým děvčátkem na smrtonosnou misi – má za úkol pomstít smrt jejího otce. „Nepovažuju se za drsňáka,“ říká Bridges. „Mám rád lidi. Jsem, myslím, celkem společenský. Ale umím drsňáka zahrát.“
Drsní, životem otlučení chlapíci s omšelým zevnějškem jsou jeho specialitou, a vždycky vás chytí za srdce – ať už je jejich povolání jakékoliv. Mohou se živit střelbou na živý terč, nebo plky u rozhlasového mikrofonu (Král rybář), nebo jako spisovatelé (Dveře v podlaze), nebo třeba jako country zpěváci (což je případ filmu Crazy Heart, za který loni získal Oscara pro nejlepšího herce).
„Nechtěl jsem dávat špatný příklad.“
S bratry Coenovými Jeff Bridges spolupracoval naposledy před třinácti lety na filmu Big Lebowski, který se na jeho image podepsal snad nejvíce. Přesto tenkrát dlouho váhal, jestli má roli mluvky a flákače „Dude“ Lebowskiho přijmout. „Dělalo mi starosti, jestli to nebude špatný příklad pro moje dcery. Ten chlap je totální antihrdina, flákač, který kouří trávu, a opravdu jsem si s tím lámal hlavu. Vždycky jsem byl ochoten zahrát jakoukoli roli, jakkoli ohavné chlapy. Ale tentokrát jsem měl opravdu problém,“ vzpomíná. „Tak jsem svolal celou rodinu a vyložil jsem jim to. Dlouho bylo ticho, a pak prostřední dcera řekla: ,Tati, jseš herec. My všechny víme, že to, co děláš ve filmech, je jenom jako. Víme, že i když dáváš pusu nějaké paní, tak máš stejně pořád rád naši mámu.´ Takže jsem měl jejich svolení a požehnání. Bylo skvělé, že to pochopily. A doufám, že to tak chápou i diváci.“
Hercem už od narození
Jeff Bridges působí dojmem, že se na filmovém plátně už narodil. A málem se to opravdu stalo, protože oba jeho rodiče byli herci. Poprvé se objevil před kamerou už ve čtyřech měsících v náručí své matky ve filmu The Company She Keeps, a jako kluk se často objevoval v seriálu Sea Hunt po boku svého otce Lloyda Bridgese. „Táta mě naučil o herectví všechno, co vím,“ říká Jeff Bridges. „Naučil mě, jak to udělat, aby všechno vypadalo jako že to dělám poprvé, i když opakuju tentýž záběr už bůhví pokolikáté. A že, když spolu hrajeme nějakou scénu, mám doopravdy poslouchat, co říká, a ne jenom čekat, až přijde řada na mou repliku.“
Nejdůležitější však byl otcův radostný přístup k práci i k životu. Jeff Bridges tvrdí, že jeho otec měl na lidi stejný účinek jako pilulka extáze. „Dodnes potkávám lidi, kteří mi říkají: ,Znal jsem tvého tátu,' a přitom se jim úplně rozsvítí oči.“
Herec, ne hvězda
Přestože Jeff Bridges měl veškeré předpoklady nastoupit profesionální hereckou dráhu, tvrdí, že dlouho neviděl v herectví své hlavní povolání „Zajímala mě hudba, malování a jiné kreativní činnosti. Filmy jsem ze začátku dělal tak trochu upejpavě, nebral jsem to vážně jako absolutní profesionál.“ Z oněch kreativních činností mu dodnes zůstalo fotografování – fotí především během natáčení. „Zjistil jsem, že fotografování je skvělý způsob, jak si na place odpočinout. Je to pro mě taková zábava – fotím každého, kdo zrovna na rozdíl ode mě pracuje.“
Přestože Jeff Bridges je bezpochyby jeden z nejcharismatičtějších herců současného Hollywoodu, záměrně se drží stranou vrcholové ligy áčkových hvězd. Naštěstí pro nás. „Nikdy jsem neměl chuť nastoupit hvězdnou dráhu. To bych se musel nechat aspoň trochu zaškatulkovat. A mě vždycky bavilo hrát v každém filmu naprostý opak toho, co ve filmu předcházejícím. Zahrál jsem před kamerou snad cokoliv od romantického milovníka po psychopatického vraha.“
Nechce na tom nic měnit ani poté, co si loni odnesl Oscara: „Strach z úspěchu je divná věc,“ říká. „Uspějete, ale co dál. Kam se odtud vydáte? Pořád budu muset dokazovat, že příště se dokážu smát nebo brečet ještě opravdověji než poprvé.“
Darja Nečasová