Colin Firth, který před několika dny získal Oscara za hlavní roli ve filmu Králova řeč, tvrdí, že herectví není práce pro dospělé, a že zajímavé začne být až po padesátce.
Ve filmu Králova řeč si zahrál britského krále Jiřího VI., otce nynější královny Alžběty II. Nebyl to rozený vůdce: byl postižen těžkou koktavostí a trůnu se ujal jen neochotně. Statečný král si však najal řečového terapeuta (Geoffrey Rush), který mu pomocí netradičních technik pomohl najít svůj hlas – a díky tomu našel i své královské sebevědomí, které mu pomohlo řídit zemi v těžkých časech 2. světové války.
Colin Firth v rámci přípravy na roli sledoval dokumentární filmy, zachycující krále, jak se jeho mluva postupně zlepšuje. „Existují celé hodiny nahrávek, v nichž se nedokáže dostat přes písmeno w. Ale nakonec to zvládne a postoupí dál. Dokázal to. Ne, nestal se z něj člověk, který nikdy nekoktal. Ale dokázal se stát člověkem, který se nenechal zahnat koktáním do kouta,“ vysvětluje Colin Firth.
Krize středního věku? Naopak!
Nedávno mu bylo padesát a podobně jako mnoho jeho vrstevníků se pustil do bilancování. A hned první na řadě byla otázka, zda si správně zvolil svou profesi. „Herectví nevypadá zrovna jako práce pro dospělé,“ konstatuje upřímně. „A abych řekl pravdu, nejsem si jist, jestli bych se pro něj rozhodl znova, kdybych si měl znovu vybrat. Moje rozhodnutí bylo volbou teenagera, který nikdy nechtěl dospět a pořád si chtěl jenom hrát.“
Ostatně, v herectví je podle něj stárnutí určitou výhodou. „Mám dojem, že s věkem moje herectví začíná být zajímavější, protože střední věk je zajímavý,“ tvrdí. „Člověk už má svou minulost, doufejme i budoucnost, a to prostě je zajímavý materiál ke zpracování.“
Před časem tento materiál dostal tvar ve filmu Single Man, který režíroval módní návrhář Tom Ford. Šlo o příběh jednoho dne ze života homosexuálního profesora, který právě ztratil svého životního partnera. Colin za film získal nominaci na Oscara, což si letos zopakoval s filmem Králova řeč.
Dvojitý pan Darcy
Jeho dětství bylo poměrně nudné. Vyrůstal v poklidném Hampshiru jako syn dvou akademických profesorů – matka učila komparativní religionistiku, otec zase historii. Herectví si prý zvolil proto, že miloval vyprávění příběhů: „Rád je poslouchám, rád je čtu a rád je i sám vyprávím. Představa, že v nich mohu skutečně žít, je pro mě vzrušující.“
Na plátně ovšem debutoval až ve čtyřiadvaceti a v době, kdy se z jeho vrstevníků Daniela Day-Lewise či Hugha Granta stávaly mezinárodní hvězdy, zůstával v pozadí. Miloš Forman ho sice obsadil jako titulního hrdinu svého Valmonta, skutečný průlom pro něj však až v roce 1995 znamenala role pana Darcyho v televizní adaptaci Pýchy a předsudku. „Moji agenti mi tehdy radili, ať tu roli neberu. V té době se na televizi ještě pohlíželo s velkým snobským despektem,“ vzpomíná. „A já sám jsem se dost zdráhal, protože kdyby ten seriál propadl, tak bych měl na kontě televizní propadák. A kdyby měl úspěch, mohl mě zaškatulkovat způsobem, o který jsem moc nestál.“
Scéna, v níž se Colin Firth coby pan Darcy vynořuje v mokré košili z rybníka, se však pro britské divačky stala jedním z nejerotičtějších záběrů všech dob. A o pár let později mu zajistila roli jiného pana Darcyho – totiž Marka Darcyho v super úspěšném Deníku Bridget Jonesové.
Chci zavřít dveře a mít pokoj
Výměnou za úspěch, který získal, ovšem ztratil něco, čeho si velice cenil: svou anonymitu. Fanouškům sice vždy rád zapózuje před fotoaparátem, ale chování paparazziů je podle jeho názoru neospravedlnitelné.
„Když jste nějaká královna červených koberců, která se honí za popularitou pro popularitu samotnou, tak proč ne,“ vysvětluje. „Ale opravdový herec, poté, co odehraje svou roli a odpracuje si svůj díl na propagaci filmu, má právo jít domů, zavřít za sebou dveře a mít pokoj. Vaši rodinu by měli respektovat,“ rozhořčuje se Colin Firth, který před časem načapal paparazziho, jak se schovává v křoví a fotí jeho dva syny.
Jisté ovšem je, že nyní, po úspěchu Královy řeči, bude mít soukromí zas o něco méně. Colin Firth ovšem žádný ze svých filmů nepovažuje za opravdu dokončený: „Jak řekl jeden spisovatel: Práci nikdy nedokončíte, vždycky vám ji jenom někdo sebere. Myslím, že herci to mají taky tak. Nikdy nejste úplně spokojení, nikdy to není úplně dokonalé. Vždycky je to rozdělaná práce, kterou jednoho dne musíte přerušit“ .
Darja Nečasová