Ve své kariéře už stihla odkopnout princeznovské střevíčky, s ďáblem nosit Pradu a získat oscarovou nominaci za roli narkomanky. Kam zamíří tentokrát?
Ve filmu Láska a jiné závislosti si Anne Hathaway zahrála dívku, trpící Parkinsonovou nemocí, která prožije bláznivou milostnou romanci s bezostyšným dealerem léků v podání Jakea Gyllenhaala. Hádáte-li, že tohle nebude úplně typická romantická komedie s růžovým happyendem, hádáte správně. Připravte si kapesníky – ovšem, než je vytáhnete, užijete si i spoustu překvapivého humoru.
„Hrát Maggie pro mě nebylo zrovna lehké. Je tak přímá, odvážná, vyzná se ve svých pocitech – je úplně jiná než já. A navíc jsem chtěla realisticky ztvárnit Parkinsonovu nemoc, což není zrovna choroba, která by byla na plátně nebo na obrazovce běžně k vidění,“ vysvětluje Anne Hathaway.
Na rozdíl od většiny filmů o křehkých nemocných hrdinkách vás čekají i poměrně otevřené erotické scény. Anne Hathaway se totiž v tomto případě rozhodla ze své smlouvy vypustit „klauzuli o nahotě“, kterou se při natáčení zaštiťuje většina hereček a která určuje, nakolik se smějí před kamerou odhalit. „Rozhodla jsem se, že u tohohle filmu nechci točit milostné scény a přitom myslet jen na to, že tady se smím na kameru natočit maximálně z 36 stupňů, abych neporušila smlouvu,“ konstatuje.
Režisér Edward Zwick (který s filmy jako Krvavý diamant, Stav obležení nebo Poslední samuraj také není zrovna typickým režisérem romantických filmů) její poctivost a snahu rozhodně ocenil: „Její inteligence je široká a hluboká, a to jak ta rozumová, tak ta emocionální. A navíc má nenasytný apetit na práci, a spoustu odvahy,“ říká o Anne.
První krůčky princezny
Na začátku její kariéry to ovšem vypadalo, že má našlápnuto na dráhu nové „Pretty Woman“.
Svou první velkou roli kdysi Anne Hathaway získala díky tomu, že spadla ze židle. Stalo se jí to u konkurzu na film Deník princezny. Režisérovi Garrymu Marshallovi se její roztomilá nemotornost tak zalíbila, že ji okamžitě obsadil do role stejně zbrklé a neohrabané puberťačky, která jednoho dne zjistí, že ve skutečnosti je dědičkou trůnu malého evropského království. „Anne Hathaway je kombinací Julie Roberts, Audrey Hepburn a Judy Garland,“ prohlásil o ní později.
„Většina filmů, na kterých jsem až dosud pracovala, by se mi asi nejvíc líbila v době, kdy mi bylo deset let a hltala jsem Sněhovou královnu. Role princezen může člověk hrát jen do určitého věku, potom v nich začne vypadat směšně. Brzy budu mít dost času na role narkomanek a prostitutek, za které se získávají Oscary a jiná ocenění,“ uvědomovala si Anne už v době, kdy natáčela Deník princezny.
Pod pekelnou šéfkou
A čas vyzout princeznovské střevíčky pro ni nadešel poměrně záhy. „Teď už jsem definitivně připravená odložit čelenku s diamanty a šaty s vlečkou strčit do skříně," řekla, když získala hlavní roli v komedii Ďábel nosí Pradu. Aby získala nějaké zkušenosti s ponižující prací v područí zlých šéfů, nechala se najmout jako asistentka do aukční síně Sotheby´s. „Hledala jsem práci, kde nebudu pokud možno ničemu rozumět a kde mi pořád někdo bude nadávat. A vybrala jsem si opravdu dobře,“ poznamenává. Nic ji ovšem nemohlo připravit na natáčení po boku Meryl Streep, která se do postavy zlé šéfové převtělila opravdu dokonale. „Když se jí nějaký záběr opravdu povedl, poznala jsem to většinou podle toho, že než režisér vykřikl Stop!, bylo mi na zvracení,“ přiznává Anne.
Účinkování v Ďábel nosí Pradu ji ovšem také konfrontovalo se současným hollywoodským anorektickým ideálem krásy; její hrdinka, třebaže má velikost 38, je ve filmu označována za buřtíka. „Ideální je mít zhruba postavu jedenáctiletého kluka. To je něco, co mě opravdu děsí. Je to zkrátka nezdravé a dělá se mi z toho zle,“ říká Anne. Během natáčení měla na sobě kolem padesáti různých oblečků od nejlepších newyorských návrhářů, takže i když původně byla velkou fanynkou Chanelu, móda se jí postupně tak přejedla, že s poslední klapkou úplně ztratila chuť ještě někdy v životě jít nakupovat oblečení: „Málem to ze mě udělalo komunistku. Nebo buddhistku. Něco takového.“
Na cestě k Oscarům
Možná právě tato zkušenost ji také přiměla sáhnout po roli narkomanky ve filmu Rachel se vdává – mistrovsky v něm ztělesnila problémovou dívku, která je na pár dní propuštěna z protidrogové léčebny na svatbu své sestry. Za svou roli získala i nominaci na Oscara.
A na co se chystá v nejbližší budoucnosti? Plánů má spoustu a jsou poněkud rozporuplné. „Chtěla bych se stát matkou. Chtěla bych cestovat. Ráda bych vlastnila spoustu bytů ve spoustě různých zemí, protože v sobě mám cikánského tuláckého ducha. Také se chci naučit vařit a hrát na kytaru.“ Především ale bude pracovat. Tento a příští rok ji totiž dohromady čeká šest filmových premiér.
Darja Nečasová