Podle divadelní hry Yasminy Rezy natočil Roman Polanski silně obsazenou cynickou komedii, která nelítostně drtí naivní představu, že dospělí jsou vyzrálé osoby.
V prvním nehybném záběru, jednom ze dvou, kde se nemluví a pro nějž složil hudbu Alexandre Desplat, se poperou dva kluci na prahu puberty. Pak střih a jsme v bytě rodičů napadeného, kam přišli rodiče útočníka sepsat zprávu pro pojišťovnu, omluvit se, domluvit se. I přes několik pokusů, z bytu jen tak neodejdou. Určitě ne, dokud se nevykašlou na zdání slušnosti a nevydáví ze sebe všechno, co si o všech přítomných opravdu myslí.
Polanski, mistr klaustrofobie
Jako film podle divadelní hry, na jehož scénáři spolupracovala autorka kusu Yasmina Reza s režisérem, je Bůh masakru film silně závislý na dialogu a na oněch čtyřech lidech, kteří ho pronášejí. Kate Winslet a Christoph Waltz hrají ten pár, co by se měl cítit provinile. John C. Reilly a Jodie Foster dostali role rádoby bohémů, v jejichž pěkném brooklynském bytě, pro tuto příležitost ozdobeném tulipány a vystavenými knihami o umění, se slovní bitva odehrává.
Oním režisérem se stal Roman Polanski, inteligentní filmař a mistr atmosféry zvlášť klaustrofobické, který věděl, že takovýhle kus zavřený v jednom dusném bytě potřebuje odstup, přesnost a tempo. V zájmu dramatičnosti a cesty k dialogům dochází i k některým až příliš vyhroceným nebo předpokládaným situacím (jako je pití alkoholu, které vyhladovělé postavě Winslet stoupne rychle do hlavy). Herci jsou ale pořád dost dobří, scénář dost ostrý a atmosféra dost intenzivní.
Pitva liberálních ideálů
Winslet a Waltz hrají lidi z byznysu, Reilly a Foster liberály, přirozené napětí a antipatie mezi takovými typy ale postupně vyeskaluje až k odkrývání civilizačních vrstev. Pasivně agresivní hrdinka Foster, co chce tak věřit své spravedlnosti, pak začne být hystericky vztahovačná, Reillyho hrdina buransky necitelný, Waltzův cynicky lhostejný a Winslet samolibě obviňující.
Waltz, který se od Hanebných panchartů rychle vypracoval s ucházejícím americkým přízvukem mezi hereckou elitu, dostal ty nejlepší hlášky. Ostatně film sám je jeho věčně telefonujícímu právníkovi nejvíc podobný, když do ideálů newyorských intelektuálů o své vyzrálosti a slušnosti se zlomyslnou potěchou zaryje skalpel a odkryje, že to byl jen hezký make-up zakrývající sobeckost, dětinskost a narcismus. Zatímco kluci se v posledním záběru zase skamarádí, jejich rodiče ani nevidíme odejít. Jako by poté, co už není co víc říct, vyčerpaní nedokázali uniknout sami sobě. Jak to u mnoha dobrých komedií bývá, i tady se smějeme jen abychom nad sebou nemuseli hned brečet nebo zuřit.
Iva Přivřelová
Bůh masakru (Carnage)
Francie/Německo/Polsko/Španělsko 2011, 79 minut
komedie
Režie: Roman Polanski
Hrají: Kate Winslet, Christoph Waltz, Jodie Foster, John C. Reilly, Elvis Polanski, Eliot Berger