Speciální jednotky má snad každý stát na světě a ty francouzské patří k nejlepším. Pochlubit se tak chtějí tvůrci i v tomto příběhu z aktuálního konfliktu na Blízkém východě. Jenže snaha o autenticky vyhlížející akční film se během výroby tak trochu pokazila.
Francouzský akční film se znovu probouzí a tentokrát už nechce zůstat už jen u zběsilé (a chutné) akce typu Vosího hnízda a nebo odlehčeného béčka jako byl Morelův Okrsek 13. Chtějí se vyrovnat svým zámořským vzorům v oblasti heroického vojáctví a chtějí se připojit k celosvětovému boji proti terorismu. A tak obdařili danajským darem, jímž je smutný nepodarek jménem Speciální jednotka.
Zápletka je jednoduchá. Novinářka rozlítí jednoho z velitelů Talibanu tím, že píše o utlačovaných ženách, a tak ji unese a uteče s ní do Pákistánu. Odtud ji musí dostat ona titulní speciální jednotka. A samozřejmě se něco pokazí a my budeme sledovat, jak horda bojovníků Talibanu nahání drsné vojáky, kteří obnažují svou duši.
Pomiňme to, že si tvůrci pletou Taliban s al-Káidou. Politická a ideologická přesnost dnes k přednostem akčního filmu patřit nemusí, stejně jako ta geografická. Ostatně, co chtít od filmu, který myslí, že největší problém afghánských žen je v tom, že si nemohou vzít toho, koho chtějí.
I film, který se ve všem plete a je „hloupý“, může báječně bavit dobře zvládnutou akcí. Bohužel, Speciální jednotka mě v tomto silně zklamala. Ona totiž vůbec nefunguje jako akční film, tím spíše nefunguje jako realistický akční film, za nějž se snaží vydávat. Od začátku je tu důraz na autenticitu zásahu „speciálů“, ale bohužel, ve filmu už se tak vůbec nechovají.
Film funguje asi tak první půlhodinu, kdy vojáci ještě nefilozofují a netváří se, že snad mají i emoce. Pak se přestane střílet zábavně a jen se naprázdno plácá a střílí nudně. Absurdně vyznívají scénky, kdy se film snaží nastínit Sniperovo trauma „vidím, jak se smějí, i když tiskne spoušť“. Chápu, že tvůrce toto klišé viděl jako vhodné, ale to by se postava musela dle toho chovat a ne o pár minut později protivníky s potěšením likvidovat a nakonec s typicky francouzskou kulturní povýšeností zvolat „vždyť vy nejste lidi!“.
Bohužel, kvůli tomu vůbec nefunguje to, čím tyto filmy bodují. S postavami nemáte vůbec žádný kontakt, splývají vám a hlavně vás jejich osud vůbec nezajímá. Sice umírají i za heroických zpomalovaček, ale koho to zajímá? Už pár let staré Slzy slunce, které tento snímek poměrně bezostyšně kopíruje, nebyly nijak zázračné, ale fungovaly o sto procent lépe. Autenticita jde pak na odpočinek ve chvíli, kdy vám šestero mužů kráčí proti padesáti Talibancům, během chůze střílí a protivníci padají a padají a nakonec utečou, aniž by kohokoli trefili. To je spíše karikatura akčního filmu osmdesátých let. Vrcholem je naprosto antiklimatické finále, při němž vlastně dojde k rozuzlení zápletky dvacet minut před koncem, a pak sledujete naprosté tvůrčí prázdno. Tohle prostě není povedená akce, jen pokažená náhražka.
Aleš Smutný
Speciální jednotka
Akční / Dobrodružný / Drama
Francie, 2011, 110 min
Režie: Stéphane Rybojad
Hrají: Diane Kruger, Djimon Hounsou, Benoît Magimel, Denis Menochet, Raphaël Personnaz,