Je to sice jen shoda okolností, přesto půvabná. Zatímco americký režisér Martin Scorsese skládá svým filmem Hugo a jeho velký objev poctu evropským filmovým průkopníkům, tak z opačné strany Atlantiku přichází do místní distribuce obdobná pocta počátkům kinematografie, tentokrát pro změnu závěrečné fázi hollywoodské němé éry. Snímek režiséra Michela Hazanaviciuse The Artist to navíc činí s úchvatnou lehkostí, za níž je ale cítit pečlivá příprava a jasná představa o tom, co chce sdělit.
Mluvený film jako noční můra
Hazanaviciusův film sleduje osudy fiktivní hvězdy němého filmu George Valentina (Jean Dujardin), který právě prožívá nejlepší období své kariéry. Po premiéře jeho nového filmu Ruská aféra se náhodou seznámí se šarmantní a ambiciózní kráskou Peppy Miller (Bérénice Bejo), která se díky němu dostane na úvodní stránku filmového časopisu namísto onoho nového filmu. To zapříčiní menší roztržku s producentem filmu (výtečný John Goodman) a Peppy, která se mezitím dostala jako komparzistka do nového Valentinova filmu, kvůli tomu málem dostane padáka. Ale Valentin se jí zastane a oba se do sebe zamilují. Ale to už producent nutí Valentina, aby se přeorientoval na mluvený film. Ten ale sveřepě trvá na svém a odmítá v mluvených filmech hrát. Hazanavicius do filmu v tomto duchu zakomponoval spoustu narážek.
Třeba hned úvodní scéna filmu zabírá Valentina coby herce již zmiňovaného filmu Ruská aféra, kde se ho snaží ruští padouši přinutit mluvit, on ale odmítá, osvobodí krásnou společnici a společně odlétají pryč do bezpečí. Neméně kouzelná je snová scéna s Valentinovou noční můrou, jíž je právě zvukový film. Je úchvatné sledovat, s jakou lehkostí se tvůrci drží konvencí němého filmu a s jakou suverénností je dokáží překračovat a využívat pro své potřeby.
Víc než pocta němé éře hollywoodského filmu
Hazanavicius, který je autorem scénáře a dialogů, samotný děj příliš nekomplikoval, ušil ho na míru výrazovým konvencím němých filmů (skvělou práci odvedli také střihač a kameraman), vyprávění posouvají dopředu zejména mimika a gesta postav společně s emocemi silně podbarvenou hudbou (jíž se s bravurou zhostil skladatel Ludovic Bource).
Zatímco Valentinova hvězda pomalu pohasíná, opouští ho manželka, nemá na výplatu pro svého řidiče a je nucen se přestěhovat se svým věrným psím společníkem do malého bytu, kde se utápí v alkoholu, hvězda Peppy Miller stoupá strmě vzhůru. I když se jejich cesty na chvíli rozdělí, herečka (jeden její film se jmenuje příznačně Strážný anděl) nakonec Valentinovi oplatí, že to byl v podstatě on, kdo ji dostal k filmu. Nakonec se totiž ukáže, že Valentinův odpor proti mluvenému filmu a jeho neochota mluvit, která je ve filmu několikrát při různých příležitostech tematizována, může mít velmi prozaický důvod. Hazanavicius to použije jako vtipnou a nenápadnou pointu celého snímku, který se i díky ní a několika dalším nápadům, jako je třeba ona výtečná snová sekvence, stává něčím víc než jen milou poctou filmovým „limonádám" němé hollywoodské éry.
Aleš Mečíř
The Artist
Romantický, komedie, drama, Francie/Belgie, 2011, 100 minut
Režie: Michel Hazanavicius
Hudba: Ludovic Bource
Hrají: Jean Dujardin, Bérénice Bejo, John Goodman, Missi Pyle, Penelope Ann Miller, James Cromwell, Beth Grant, Stuart Pankin, Bitsie Tulloch, Ed Lauter, Malcolm McDowell
Premiéra: 16. 2.