Další šance, jak vidět vítěze loňského Febiofestu. A polské krimi-psycho-drama za pozornost stojí.
Když se Janek vrátí z vojny, zjistí, že jeho nejlepší kamarád Michal má byt a v něm psa, ženu a dítě. Živí se jako úspěšný podnikatel a nezodpovědnou bezcílnou minulost zlodějíčka už nechce ani připomínat. Jenže nebezpečné minulosti se často nejde lehce a jednou provždy zbavit, zvlášť v krimi dramatech. A tenhle film začíná i záběrem na muže, který běží mezi vlaky, ale vypadá, jako by se nemohl hnout z místa.
Odpočítávání osudu
Michal, který už dospěl, v tom týdnu, co uplyne do křtu jeho synka, a do dne, kdy mu dojdou peníze na svou ochranu před pomstychtivým gangsterem, musí rychle naučit dospět i Janka, na začátku nesympatického bláznivého sígra. Proměna to je rychlá snad až moc, ale zase pod vlivem drastických okolností. A drastické scény mučení jednoho z těch chudáků, kteří onomu kmotrovi místní mafie přestali platit, scény těžko stravitelné, ale podstatné pro další děj a motivace.
Kriminálek o mužích, které dohnaly jejich dávné hříchy, se natočila a ještě natočí řada, nehledě na to, že zrovna tahle je založena na skutečných událostech. Polský režisér Marcin Wrona ji pojal především jako psychologické drama dvou mužů a jejich nejednoznačného vztahu poznamenaného zkušeností s balancováním mezi životem a smrtí. Napětí efektivně odměřuje počítání dnů do nedělního křtu. Během nich se postupné odhaluje pravda, stále zatajovaná před Michalovou milující manželkou, a stupňuje tíže nevyhnutelnosti Michalova osudu. Nervy drásající otázkou zůstává, jak přesně bude naplněn a jakým křestem při tom projde Janek a jeho duše.
Působivě strohé vyprávění
Režisér, pro nějž jsou Křtiny druhým filmem, používá neklidnou ruční kameru a chladné tónování, aby drsnému příběhu dodal víc syrovosti, někdy tím ale zbytečně odvádí pozornost od strohého vyprávění, postaveného i na samozřejmých kontrastech světa mafie a šťastného rodinného života. Největší emociální síly film dosahuje tím, že se tolik soustředí na hlavní hrdiny a že je herci dokážou přesvědčivě podat. Působivou jednoduchost nenarušují ani symboly rozeseté po cestě, jemně odkazující ke katolickému pramenu polské mentality a jeho zájmu o hřích a vykoupení. Křtiny můžou být komorním nízkorozpočtovým filmem na známé téma, ale to neznamená, že by se na ně dalo lehce zapomenout.
Iva Přivřelová
Křtiny (Chrzest)
Polsko, 2010, 86 minut, drama
Režie: Marcin Wrona
Hrají: Tomasz Schuchardt, Wojciech Zielinski, Natalia Rybicka, Adam Woronowicz