Hranice ovládání jsou plné konkrétních odkazů na předchozí Jarmuschova díla, přičemž jde ovšem o zcela abstraktní film, o sérii setkání, která jsou navzdory žánrovému podloží jen variacemi na dané téma. Otázkou zůstává, o jaké téma vlastně jde.
Jim Jarmusch prohlásil o svém posledním díle, že vypadá, jako kdyby snímek Point Blank natočil Jacques Rivette. A skutečně – podobně jako John Boorman v Point Blank - stvořil lyrickou krimi, která se však odehrává v rivettovském světě konspirací, odcizenosti a divadelně deklamovaných promluv o vztahu mezi uměním a skutečností.
Opět, jako v celém Jarmuschově díle, je tu ústředním motivem cizinec a jeho cesta. Na rozdíl od předchozích režisérových snímků, kde mívá putování více rovin a lze je zcela v duchu postmoderny číst v několika plánech, zde je podstata hrdinovy mise naprosto enigmatická: po vzoru úvodního dvojverší Rimbaudova Opilého korábu, které je mottem snímku, musí protagonista i divák při plutí „po Řekách, jež nelítostně pádí, dát sbohem lodníkům“. Mlčenlivý nájemný zabiják v podání Isaacha De Bankolé putuje Španělskem od Madridu až po Andaluskou poušť, setkává se po kavárnách s bizarními postavami, s nimiž si vyměňuje krabičky od sirek s tajemnými šiframi uvnitř a poslouchá jejich monology o vědě, umění, hudbě, filmu či halucinacích. Hovor začíná vždy stejnou větou a i mnohé další se opakují či variují. Jejich obsah připomíná zenová moudra, vzhledem k nerozluštitelné vazbě k hrdinovu poslání však působí spíše jako mantry, jejichž zvukomalebnost se zdá být důležitější než význam.
Zde si můžete přečíst profil Jima Jarmushe.
Protagonista je přitom zenově netečný, jak svým chováním, tak hereckým projevem. Proplouvá od události k události a jediné, co ho nepatrně vytrhne z klidu, jsou žánrová klišé v podobě pistolí či mobilů v rukách jiných postav, která okamžitě likviduje. Snímek nabízí množství falešných klíčů ke své interpretaci, vedle výše zmíněných promluv třeba hrdinovy pravidelné návštěvy galerií, v nichž sleduje díla různých stylů, která, kromě toho, že jsou předobrazem následujících událostí, znázorňují různý vztah mezi realitou a fikcí. Místo racionálních závěrů však při snaze o poskládání smysluplného celku skončíme u naprosté vyprázdněnosti, která může mít podobně hypnotický účinek jako drone metalový hudební doprovod japonské skupiny Boris či kamera Christophera Doylea.
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: The Limits of Control
INFO: USA, 2009, Krimi /Thriller, 116 min
REŽIE: Jim Jarmusch
HRAJÍ: Isaach De Bankolé, Tilda Swinton, Bill Murray, John Hurt, Gael Garcia Bernal
AUTOR: Tomáš Stejskal
Podívejte se na trailer: