Z nového výtvoru snad až příliš osvědčeného tvůrčího tandemu Hřebejk – Jarchovský je cítit snaha vykročit z koloběhu nezávadné zábavy, kterou rok co rok oblažují česká kina. Vrátit se do časů Musíme si pomáhat, kdy jejich díla budila i určitou kontroverzi, nejen stereotypně sytila početně hojnou skupinu diváků.
Procitající Göteborg, jehož panoráma rámuje začátek filmu, slibuje svěží závan i „světovější“ téma. Minulost si však člověk sebou chtě nechtě vláčí.
O tom koneckonců film pojednává jako komorní dramata o rodině, v níž otec, vzor všech ctností, náhle čelí obvinění z vědomé spolupráce s STB. Snad nejhorší myslitelné stigma současnosti, které u jedněch budí hysterické záchvaty moralismu, u druhých zase hlubokou nejistotu z nedosažitelné pravdy, vyobrazují tvůrci v širokém kontextu, z několika úhlů pohledu, vedeni snahou o psychologickou věrohodnost a zevrubnost. V tomto směru lze jen kvitovat silné herecké obsazení v čele s tradičně impozantním Martinem Hubou a sugestivně úlisným Ladislavem Chudíkem.
Petr Jarchovský vytvořil nesmírně silný námět, který vzbuzuje morální otázky, mířící k dřeni post-komunistické společnosti – k problému bilancování a hodnocení minulých vin. Jenže, a zde snad lze spatřovat ono neblahé dědictví minulosti tvůrců, film je konzistentní především ve druhé polovině, kdy se drží motivu viny a odpuštění. V úvodní části se potýká s kašírkovými rodinnými výjevy a nadbytečnými odbočkami, které do děje vnášejí pouze zmatek a nesoudržnost (sektářství, nevěra atd.). Právě tady tvůrci zbytečně otráví mnoho nových diváků, po nichž tolik touží.
I ve svém vyznění zůstává Kawasakiho růže kdesi na půl cesty mezi Hřebejkovým tvůrčím vrcholem z roku 2000 a křečovitým úsilím podat stravitelný obraz doby (Pupendo, Horem pádem). Formální snaha o kultivovaný lyrismus, obrazové i hudební symboly se tak stále sráží s patrnou mírou křeče, nevěrohodnosti a dýchavičných dialogů. Snaha je, pouze očistný efekt, jaký nabízejí třeba skvostné německé Životy těch druhých, se nedostavuje. Kawasakiho růže je snaživým a zaujatým úvodem do národního traumatu. Filmem, který zůstal ve vleku svého námětu.
INFO: ČR, 2009, Drama, 95 min
REŽIE: Jan Hřebejk
HRAJÍ: Lenka Vlasáková, Daniela Kolářová, Martin Huba, Milan Mikulčík, Antonín Kratochvíl
AUTOR: Vítek Schmarz
Podívejte se na trailer: