A je to tady přátelé, trpělivou dřinou a postupnými krůčky jsem se k tomu dostal! Jak říkají všichni, kteří ve svém životě dosáhli něčeho opravdu velikého: „Jdi za svým snem, podřiď tomu maximum – a ono se to vyplní!”
Byla středa, 18. ledna 2012, když zvuk sypajících se brambor do hrnce (mám takové zvláštní vyzvánění) oznamoval příchozí volání. Ve sluchátku se ozvalo: „…tady Petr Salava…,” a mně bylo hned jasné, že se ledy pohnuly. Zval mě k neformálnímu osobnímu setkání u číše iontového nápoje – my, vrcholoví sportovci, totiž nic jiného nepijeme. Sraz byl v tradiční fotbalové restauraci ,U Čiriny’
Vstupuji do VIP salonku, kde již sedí generální manažer Amfory spolu s Ládikama. Vízkem a Šmicrem. A samozřejmě svazový fotograf. Probíhá neformální pozdravení + formální fotografování, zřejmě již do ročenky. Poté Petr Salava osvětluje činnost Amfory – legendárního fotbalového uskupení, které má za úkol jediné: Rozdávat radost fotbalem! Vrcholem večera je pak nabídka, která se neodmítá – abych se stal právoplatným členem tohoto již 39 let fungujícího mančaftu. Kdo by nechtěl vyjet s Jiřinou Bohdalovou na zájezd, kdo by si nechtěl dát balon do kecky s Honzou Rosákem nebo s Romanem Skamene? Jen u čísla dresu se trochu chytneme – moji desítku prý drsně okupuje Karel Šíp. „Ale co, tak si vezme pětadvacítku,” směje se Šmíca. Pak si objednáváme večeři a u ,Táborského řízku v bramboráku’ podepisujeme transfer kartu. Vízek a Šmicer záloha, Kohák na hrotu. Slušná úderná síla. Takže prvního května připravit, řehtačky a foukačky naladit, a hurá do polského Ciezsyna, kde nastupuji ke svému prvnímu zápasu! A hned mezistátňák! To bude jízda!