Oceněná díla začínajících filmařů na MFF Karlovy Vary
Karlovarský filmový festival slouží českému divákovi především jako sběr toho nejlepšího ze současné festivalové tvorby. Jak se ukazuje, na velkých světových přehlídkách dnes bodují především díla začínajících filmařů.
Velké množství kvalitních debutů či druhých režijních počinů v programu karlovarského festivalu poněkud vyvažuje zklamání, která v posledních letech provázejí nové filmy některých osvědčených autorů (loni Muž z Londýna Bély Tarra a Tři opice Nuriho Bilgeho Ceylana, letos Hranice ovládání Jima Jarmusche a Nejsem tvůj přítel Györgiho Pálfiho). Nedá se však říct, že by se objevila nová silná generace autorů, která by měla jednotný program. Výrazný podíl mezi začínajícími tvůrci mají režiséři z Jižní Ameriky, jejich díla se ale od tvorby autorů z jiných kontinentů silně odlišují.
Samson a ryby z Cannes
Největšími překvapeními letošního festivalu v Cannes byl debut Australana Warwicka Thorntona Samson a Dalila, ověnčený cenou za nejlepší debut, a druhý snímek Britky Andrey Arnoldové Fish Tank, který získal cenu poroty ex aequo. Thorntonův snímek je ze všech děl začínajících tvůrců v karlovarském programu nejvíce režijně precizní. Příběh o mladé dvojici žijící v aboriginské komunitě je vyprávěn téměř beze slov, avšak nadmíru výmluvným stylem. Nejvíc fascinující je na něm práce se zvukem a hudbou. Ruchy prostředí často nenápadně přecházejí do deformovaných zvukových ploch odrážejících emoce hrdinů, monotónnost života v komunitě odráží všude se rozléhající stereotypní reggae. Komentář k ději pak přinášejí texty country písní, jež celý snímek otevírají i uzavírají.
Dalším vrcholem karlovarského festivalového programu byl realistický Fish Tank. Jeho režisérka Andrea Arnoldová debutovala formálně originálním filmem Red Road, který byl zčásti natočen průmyslovými kamerami. Nápaditou formu má i její druhý snímek, natočený v televizním obrazovém formátu s černými pruhy na okrajích, který připomíná videa z portálu YouTube. Vypjaté drama o generačních vztazích mezi MTV a YouTube generací zobrazených na příběhu jedné britské rodiny je odlehčováno drsným humorem a vstřícným, sympatizujícím postojem k nezletilé hlavní hrdince.
Gigant a mléko z Berlína
Z berlínského festivalu se do Karlových Varů dostaly snímky Mléko Strachu, který získal Zlatého medvěda za nejlepší film, a Gigant a Všichni ostatní, jež byly společně oceněné Velkou cenou poroty. Mléko strachu je druhý film peruánské režisérky Claudie Llosové. Snímek o mladé Faustě, jejíž osobnost formovaly otřesné válečné zážitky její matky, je podobně tichý a introvertní jako jeho hrdinka. Film ukazuje střet dvou tváří peruánské společnosti – hrůzné minulosti, z níž Fausta stále čerpá své pochopení světa, a bezstarostně povrchní přítomnosti reprezentované především bizarními kýčovitými rituály typu hromadných svateb či jásavě pomalovaných rakví.
Gigant argentinského debutanta Adriána Binieze by se dal chápat jako minimalistická romantická komedie. Hrdina snímku Jara je stydlivý tlustý noční strážný v supermarketu, který se zamiluje do hezké uklízečky. V civilním snímku výrazně převažují statické záběry, přičemž střih z jednoho záběru na druhý bývá často zdrojem suše ironického vtipu.
Vztahovým dramatem Všichni ostatní debutovala německá režisérka a producentka Maren Ade. Přestože se jí podařilo podat milostná nedorozumění mladého páru na dovolené citlivě a přesvědčivě, jejímu snímku chybí přesah, který by drama přenesl na obecnější rovinu. Její film tak za ostatními oceněnými debuty zřetelně zaostává.
Sloužící a cvičitelé z Jižní Ameriky
Latinská Amerika je na světových filmových festivalech v současné době jedním z nejsledovanějších filmových regionů. Tamní filmaři si perfektně osvojili styl civilních, minimalistických a formálně vybroušených snímků, mezi něž patří i mexický debut Parque vía, který získal Zlatého leoparda na festivalu v Locarnu, chillská Služebná oceněná jako nejlepší zahraniční film v Sundance a argentinské Kohoutí zápasy, jejichž hlavní představitel získal cenu v Mar del Plata.
První dva snímky mají silný sociální podtext a zabývají se vztahem sluhy a pána. Z napětí mezi domácími a služebnictvem nejvíce těží Služebná režiséra Sebastiána Silvy. Snímek sleduje postavu Raquel, která 23 let sloužila u bohaté rodiny. Paní domu se rozhodne, že na Raquel na plnění svých povinností už sama nestačí, a najme si druhou mladou služebnou. To však v Raquel probudí rivalitu a žárlivost.
Hrdinou Parque vía je Beto, stárnoucí muž, který už třicátý rok obývá a hlídá bohaté majitelce její starý dům určený k prodeji. V pomalém snímku, jenž zachycuje hrdinu v dlouhých záběrech při každodenních činnostech, se Beto před diváky pozvolna odhaluje jako samotářský divný pavouk protkávající letitou stavbu sítí svých vláken.
Také Kohoutí zápasy jsou portrétem osamělého výstředního hrdiny, v tomto případě cvičitele kohoutích zápasníků Maria. Snímek o jeho vztahu k postarší ženě, jež ztratila celou svou rodinu, připomíná svou excentričností díla Mexičana Carlose Reygadase (Souboj s nebem).
Přehled uváděných filmů sice nedává žádný ucelený obraz o tématech a postupech typických pro dnešní začínající tvůrce, ale upozorňuje na několik tvůrců, jejichž další počiny se určitě vyplatí sledovat.
Antonín Tesař
Podívejte se na trailery: