Konec světa je v módě, a ještě víc frčí to, co bude po něm. Filmů, které se zabývaly tzv. post-apokalyptickou tematikou bychom našli desítky. Tento článek si bere na paškál ty, na něž se prostě nedá, nesmí nebo by se raději mělo zapomenout.
Za všechno může šílený Max
Nebýt trilogie Mad Max, asi by post-apokalyptické filmy nikdy nebyly tolik v módě, jako třeba dnes. Ačkoli se režisér George Miller inspiroval prý u pár let staršího filmu Chlapec a jeho pes, byl to až Mad Max, kdo se stal ikonou.
Příběhy pouštního pankáče v podání Mela Gibsona, který tehdy ještě vůbec netušil, co je to filmová režie, otevřely vrátka nejen řadě napodobenin, ale umožnily vyrůst celému subžánru. Navíc ustanovily několik kanonických pravidel žánru, jako je třeba příkladná funkce nafty ve zpustošené budoucnosti.
Ačkoli třetí díl série s rockovou babičkou Tinou Turner ve velmi perverzní roli nedosahoval popularity a umu předchozích dvou, brána byla dokořán. Touto širokou cestou vplul do vod žánru monstrkabaretiér Kevin Costner s nejdražší slátaninou všech dob jménem Vodní svět. Jeho koketování s týmž žánrem v o trochu méně nákladném a také méně koukatelném Pošťákovi nechme raději usnout v zapomnění.
Vodní svět vyměnil vyprahlou a zpustošenou zem za nekonečný oceán, kde je největším luxusem kus pevniny. Ovšem nafta, mana někdejší lidské civilizace, zůstala stěžejní i zde. Když se podíváme do žhavé současnosti, můžeme žehrat na nedůslednost scenáristů právě v souvislosti s ropným mokem. Takový Terminátor Salvation, kompletně se odehrávající po Soudném dnu, dostatek či nedostatek nafty nijak neřeší. A je to právě díky Mad Maxovi, že divák jej neřeší také, alespoň ten méně pozorný.
Jak se v tom vyznat
Dejme na chvíli stranou války o olej, zapomeňme, že Planeta opic končí sochou svobody zahrabanou v písku, a podívejme se na šíři subžánru z jiného úhlu. Například oblíbené zombie vylezly z katastrofické budoucnosti lidstva také a vyvinuly se ve svébytnou formu. Takových 28 dní poté nebo Romerovu „sociální“ klasiku Úsvit mrtvých (či Den mrtvých), lze do post-apokalyptické škatule řadit směle také. Nejeden teenager přihodí ještě Millu Jovovich v adaptaci gamesy Resident Evil. Na prosinec se chystá premiéra hororové komedie s Woody Harrelsonem v jedné z hlavních rolí, pod jménem Země Zombie, která si z konce humánního světa a proměny lidí v hladová monstra a jejich následné likvidace tropí legraci. Avšak šťourat se v poetice Zombie bijáku, to chce zvláštní téma.
Pokud lidská civilizace na zemi nezanikne nějakou obzvlášť nechutnou formou virózy, která její obyvatele promění na masožrouty bez vůle, postará se o její záhubu ekologická katastrofa, do které počítejme klidně i padající nebeská tělesa a rozmary počasí. Eko-kataklyzmata jsou oblíbená zejména poslední dobou. Emerichova pompézní akce 2012 se sice v prostředí po konci světa neodehrává, nicméně zde končí a to až s kýčovitou nadějí. Zlý mimozemšťan Klaatu si destrukci Zemi z důvodu špatné správy místního biotopu také naštěstí rozmyslí a dá lidstvu poslední šanci stát se zelenějším.
Zato chystaná Cesta, dle úspěšného románu Cormaca McCarthyho, je destilovanou depresí. Viggo Mortensen tlačí se svým synem rozhrkaný nákupní vozík krajinou, kde padá místo sněhu popílek a těžko hledáte neohořelý strom. Jdou za jedinou možnou nadějí, že snad někde za mořem je stále život a tudíž jídlo. Amerika zničená řadou katastrof se proměnila v opuštěnou předzahrádku pekla, kde ti šťastnější přeživší pěstují ty méně veselé obyvatele jako krmivo.
Na první pohled podobný, ale mnohem popovější je chystaný snímek Book of Eli, kde ve stejně zdevastované krajině ochraňuje Denzel Washington jakýsi posvátný svitek, který mu chce sebrat Gary Oldman. Jaký z nich bude lepší posoudíte zanedlouho v kinech.
Filmy, které na to jdou jinak
Cuarónovi Potomci lidí se odehrávají těsně před kolapsem lidské civilizace a celého rodu, neboť se na Zemi z jakéhosi důvodu přestaly rodit děti. Film s neotřelým příběhem a geniální režií mrazí víc než lednička z tuzexu a líčí všudypřítomný chaos ve společnosti, která spatřila svůj blížící se konec.
Další fenomenální hrou s koncem světa je Gilliamových 12 opic, v nichž Bruce Willis cestuje tam a zpět v čase, aby zabránil bandě ekoteroristů v čele s vyšinutým Bradem Pittem, aby zdecimovali lidstvo a přinutili jej zalézt do děr. Film brilantně napsaný, bravurně zrežírovaný a výtvarně nezapomenutelný nemá s Mad Maxovskou akcí na povrchu takřka nic společného.
Vymykající se postapokalyptickou vizí je i Království ohně, které mixuje chmurnou budoucnost lidstva s prvky fantastiky, když nechává žijící obyvatele bojovat s draky. Již zmíněný Terminator si vzal na pomoc naopak technologického strašáka v podobě zmoudřelého počítače a jeho robotických pohůnků.
Přijměte varování
Údělem katastrofické sci-fi je varovat a upozorňovat diváka na jeho přítomné omyly, které by mohly eventuálně vést k nezdárným koncům. Ať už je to ošklivé chování se k přírodě, zahrávání si s vědou a technikou, nebo úzkoprsé poslouchání vlády a podlehnutí diktátu, post-apokalyptické filmy vždy reflektují aktuální společenská témata. Nemusí jít vždy o chmurné vyobrazení zaprášené budoucnosti a zrezivělých aut, prostor je i pro barvité komedie, které v sobě však vždy mají něco štiplavého, ať už je to fiktivní totalita nebo pohlavní disbalance. Vzpomeňte třeba na polskou Sexmisi nebo českou taškařici Zabil jsem Einsteina, pánové.
V době globálního oteplování frčí ekologie, v době společenských krizí zase satira, ať už ta Romerova zombická nebo třeba rafinovanější jako v Invazi lupičů (příp. zlodějů) těl, kde se lidé stávají loutkami symbiotických mimozemšťanů.
Výčet béčkových filmů o bojovnících za zenitem současné civilizace by byl sáhodlouhý. Jejich stylizace se mění společně s módními trendy dekády. Současný post-apokalyptický film má tendence směřovat k realismu a uvěřitelnosti, i když ne vždy se to daří. Vzhledem k tomu, že se tento žánr dostal ve velmi čisté formě i do dětského animovaného filmu v případě oscarového Wall-E, znamená to, že je oblíben nejen mezi filmaři tíhnoucími ke chmurným vizím, ale i mezi nejširším publikem, jaké si dovedete představit aneb Líbezná apokalypsa do každé rodiny!
Daniel Řehák