Vesmírná sci-fi v roce 2009
Žánr vesmírné sci-fi, který z kinematografie takřka vymizel už před řadou let, zažil v loňském roce jistou renesanci. Její vlajkovou lodí je mimořádně povedený snímek Star Trek, který přizpůsobuje ducha klasického televizního seriálu z šedesátých let stylu současných blockbusterů.
Na cizí planetě se odehrává také opěvovaný Cameronův Avatar, jehož děj navazuje na tradici dobrodružných fantastických příběhů pro děti. V závěsu za těmito dvěma hity se však vynořilo několik méně nápadných, ale také pozoruhodných nízkorozpočtových snímků, jež si za své dějiště rovněž zvolily chladné paluby kosmických lodí či planetárních stanic. Britský snímek Moon máme možnost vidět v kině, ostatní uváděné filmy se zatím do naší distribuce nedostaly na žádném nosiči.
Film Moon, natočený synem Davida Bowieho je výjimečný tím, že se jedná o čistou sci-fi bez příměsí jiných žánrů. Nesnaží se ohromit diváky akcí, vizuálními atrakcemi ani thrillerovým napětím, ale sází na pocit údivu a očekávání pointy tajuplného děje. Tím připomíná klasické sci-fi povídky.
Děj je zasazený do jediného prostředí měsíční základny, která je ve stylu sci-fi filmů šedesátých a sedmdesátých let navržená jako chladný labyrint plastových koridorů a místností. Snímek si navíc v drtivé většině stopáže vystačí s jediným hercem Samem Rockwellem, který představuje astronauta Sama Bella, jenž ve filmu trpí extrémním případem krize identity.
Další ukázkou, že filmová sci-fi je žánr, který nutně nevyžaduje horentní rozpočty a orgie vizuálních efektů, je americký snímek Pandorum režiséra Christiana Alvarta. Temné chodby stařičké a robustní kosmické lodi, na níž se děj odehrává, připomínají béčková sci-fi osmdesátých a devadesátých let, od nichž se ale snímek liší mnohem více promyšleným dějem.
Film míchá prvky akce, thrilleru i hororu, ale hlavním zdrojem napětí zůstává mikrokosmos vesmírného plavidla, jehož tajemství hrdinové odhalují. Svou výpravou a řemeslným zpracováním zůstává Pandorum na úrovni béčkového filmu, ale principiálně se od typických béček liší tím, že nesází na kopírování úspěšných dějových modelů, ale naopak se snaží překvapovat diváky originálními žánrovými variacemi.
Slibně vyhlíží švýcarský snímek Cargo debutující režisérské dvojice Ivana Englera a Ralpha Ettera. Pandorum i Cargo odkazují k tradici sci-fi hororů dovedené k dokonalosti Scottovým Vetřelcem (1979), kde vesmír je obdobou temné noční pustiny a kosmická loď se stává strašidelným hradem, z něhož není úniku.
Cargo pojednává o přepravní kosmické lodi, jejíž většina posádky tráví let ve stavu kryospánku, ale jeden člen posádky vždy musí po určitou dobu zůstávat vzhůru a dohlížet na průběh cesty. Během trasy dojde k poškození nákladu a celá posádka je probuzena. Postupně se ukáže, že náklad byl poškozen úmyslně. Stejně jako ve Vetřelci i zde je pocit ohrožení posádky prostoupen fascinací z vizuálního ztvárnění prostoru lodi, ze kterého dýchá majestátnost a cizost.
Ve všech třech uváděných filmech je na první pohled patrný jejich ekologický rozměr, který je ostatně přítomný i v jednom z nejlepších sci-fi filmů desetiletí, animovaném VALL-Im studia Pixar. Do kosmu už lidstvo nežene pionýrská touha po objevování nových teritorií, ale materiální nouze. Každý z filmů také po svém ukazuje zneužitelnost dobrých úmyslů, ať už ze strany korporací, nebo jedinců. Vesmír už není vzrušující svými netušenými možnostmi, ale spíše hrozivý tím, že skýtá nový prostor pro zlo, které na sobě mohou lidé vzájemně páchat.
Antonín Tesař
Podívejte se na trailery: