Česká filmová akademie jako každý rok nominovala z 38 snímků jeden, který se bude ucházet o sošku Oscar v kategorii nejlepší zahraniční film.
Ačkoliv této akademii šéfuje Petr Vachler, ve většině případů vybere vždycky opravdu nejlepší český film roku (ano, hnusná narážka na Vachlera) s přihlédnutím k jednomu docela zásadnímu faktu – o udělení sošky budou rozhodovat v zahraničí, takže pro ně musí být film dostatečně pochopitelný.
Alois Nebel bude mít v tomto případě dost problém. Už se promítal na zahraničních festivalech v Benátkách a v Torontu, a když si člověk přečte jeho recenze, jsou docela pozitivní, ale vždy vypichují jednu důležitou věc – v zahraničí naprosto nerozumí kontextu, ve kterém se odehrává. Je plný narážek na poválečné vztahy Čechů a Němců, které jsou pro lidi v USA dost nepochopitelné. Zejména pak, když je Alois Nebel spíše minimalistický film, který se nesnaží příliš něco vysvětlovat nebo ozřejmovat. V tom tkví jeho krása, tak to prostě je, ale užijeme si ho spíše jen v Čechách, Německu a možná tak maximálně na Slovensku. I když na festivalech viděli film diváci, producenti sami přiznávají, že během diskuzí pak museli složitě vysvětlovat kontext filmu. Nikdo ho nechápal a docela pochybuji, že ho dokáže pobrat oscarová akademie. Ale třeba nás překvapí, podobně jako u Kolji. Tam také člověk moc nečekal, že ten film poberou se všemi jeho nuancemi.
Ostatně, tento rok nebylo z čeho pořádně vybírat. Habermannův mlýn má sice silné téma, ale podané dost lajdácky Alois Nebel sice vsází na netradiční vizuální stránku, která by mohla zaujmout, ale když si člověk vezme Lidice, ty mají vlastně všechno, co by měl „oscarový“ film mít – válečné téma, umírající lidi, velké osudy a jsou podstatně popisnější než Nebel, takže i pochopitelnější. Možná jsou ale až příliš konvenční, kdo ví.
Pořád jsme na tom lépe než v Rusku. Tam na Oscara víceméně sám nominoval svůj vlastní film poněkud pološílený režisér Nikita Michalkov. Je mu očividně úplně fuk, že jeho Citadelu svorně strhali všichni kritici a odmítli ho i diváci. On o toho Oscara prostě chce bojovat stůj co stůj! Dokonce i bratr Michalkova se nad touto nominací podivoval, ale je třeba si uvědomit, že tento slovutný režisér má velké kontakty – nejen v akademii vybírající filmy nominované na Oscara, ale i v politice. V hodně vysoké politice. Takže můžeme být ještě rádi, že u nás nemá moc vliv Zdeněk Troška. Uf.
Aleš Harazim