Kapela První hoře vydala ke konci roku své již třetí album. Skupina se s každým svým dalším nářkem zlepšuje, a tak na Lamentu přináší pozoruhodnou symbiózou vyspělého muzikantství a hravosti.
Čtveřice nasává inspiraci ze všeho možného a ve své vlastní produkci se pak pohybuje mezi žánry s lehkostí šelmy. V úvodu kapela posluchače několikrát zasáhne „do hlavy palicí“ s až metalovou razancí. Na jednom pólu své tvorby První hoře zvukově přitvrdilo, avšak na druhou stranu dokáže být jemné a citlivé. Prostor mezi tím je vyplňován jednak elektronickými hrátkami Pana Bertráma (z mašinek umí vyloudit EBM i rave) a jednak stylově mnohoznačným akordeonem Pana Šťuldy. Přitom toto rozpětí, které je zde pouze načrtnuto, ani zdaleka nepůsobí jako nějaká žánrová nerozhodnost.
Z kompozic dýchá široký přehled a zároveň zdravý nadhled
Frontmanovi Panu Urzovi se při práci na Lamentu urodilo několik hodně silných melodií (refrény písní Naruby a Průhledná), přičemž textařská stránka alba nezaostává. Ať už to jsou to lyrické obrazy v Naruby: „Co se moc svírá, to se rozpadne v prach…“ nebo krutě sarkastické titulní Lamento: „Ach, přírodo ubohá, kálej si na svůj práh…“ , Urza umí verše, které mají tendenci se zarývat hluboko do paměti i do svědomí.
HODNOCENÍ: 4,5/5
AUTOR: Jakub Pech
Přečtěte si rozhovor s kapelou První hoře.