CD týdne
Je trochu odvážné tvrdit v únoru o nějakém albu, že je nejlepším počinem nadcházejícího roku. Ono je vůbec velmi troufalé tvrdit o čemkoli, že je to nejlepší. Přesto si tuto pompézní hlášku dopřálo nemálo amerických i evropských hudebních magazínů, když se v lednu objevila nová deska formace Animal Collective s těžko zapamatovatelným názvem Merriweather Post Pavillon.
Animal Collective nejsou typickou kapelou, ale volným společenstvím čtyř avantgardních hudebníků, kteří se znají už od základní školy. Jejich sólová i společná hudební díla se pohybují mezi žánry experimentálního a Noise popu, Freak folku nebo tzv. Indie Rocku. Každá jejich deska je jiná, objevná a má identitu. Bohužel, ke značce Animal Collective patří i nepříjemný zvyk uzavírání živého hraní albem, z nějž už na koncertě nikdy žádnou píseň neuslyšíte. Zaznamenat na vlastní uši písně z aktuálního LP jsme měli možnost díky festivalu Stimul v říjnu loňského roku v pražské Arše. Teď už zbyla jen placka. Ale jaká placka!
Jako výlet do psychedelických zahrad se otevírá Merriweather Post Pavillon vzletnou a dynamickou skladbou In the Flowers, při níž se před očima objevuje obraz pestrobarevných hippies, kteří se potkali na rave party se zamilovanými technaři. V úvodu atmosférou naditého otvíráku lze zaslechnout v robotickém hlase schovaném pod kaskádou ruchů odvážné tvrzení „I’m The Dancer“ a celá deska se skutečně ponese v duchu tanečního rytmu dovedně skrytého pod harmonickými šelesty a rozmazanými efekty spolu s nečekaně chytlavými melodiemi a nejednoznačnými texty.
„I just want four walls and adobe slabs for my girls“
My Girls se stala singlem alba, k němuž existuje neméně originální a nekonvenční klip kombinující zálibu v natáčení živé kapely trsající před modrým plátnem a la léta osmdesátá, s barevně rozpustilou flashovou animací. My Girls jsou mnohovrstevnatou popovou písní, jíž chybí otřepaný a snadno zapamatovatelný refrén či kýčovitá melodie jak z výtahu, ale přesto má moc hitparádového trháku, který zaujme na první poslech a neomrzí při desátém.
Proč je možné o Merriweather Post Pavillon tvrdit, že je nejlepší deskou roku, je jasné už z několika důvodů. Mezi jedenácti písněmi se totiž neobjevuje žádná slabší, méně prokomponovaná nebo nedostatečně silná.
Animal Collective dali dohromady kompaktní desku, která netyje z žánru či oblíbeného zvuku podzemní nebo mainstreamové manýry, ale vytváří dojem vrcholné tvůrčí práce psané léta procvičovaným rukopisem. Jak tomu u tzv. nejlepších desek bývá, samo album utváří styl a formuluje náladu doby. Merriweather Post Pavillon je album velmi optimistických, až veselých melodií, které se halí do hávu, jímž je třeba chvíli pronikat, abyste oproštěni od všemožných efektů, špinavé syntetiky a břitkých cinkotů, šustotů a ozvěn stanuli před velmi snadno stravitelnou deskou na úrovni seržanta pepře jednadvacátého století a výš.
„Open up your, open up your, open up your throat“
Animal Collective se nebojí použít kýč a proměnit jej v baladický skvost, jako je tomu třeba v písni Bluish, jež je ve skrytu klasickou „oplodňovačkou“ ve středu alba. Zamilovaných motivů nalezneme v textech a melodických refrénech více, ale rozhodně ne ve formě retardovaných popěvků s „I“ na začátku a “U“ na konci. Ani jedna z písní psychicky znepokojivého a zároveň hedvábného alba s pulzujícím obrázkem na přebalu se nehodí k táboráku. Ačkoli melodie a harmonie by se s kytarou a pinglem pět daly, o textech se to říci nedá. Zpěváci Panda Bear a Avey Tare vrství civilní vícehlasy a procítěné fistule s překotnou výslovností a občasným nadbytkem méně používaných anglických slov.
Obří třešní na závěr desky je Brother Sport, která chytne za nejcitlivější partie a vyzve zjitřenou duši posluchače k výskoku snožmo až ke hvězdám. Výlet pavilonem se uzavírá v taneční extázi, jež se asi vyhne pražským didžinám a stříbřitým pultíkům blyštivých dýdžejů, ale roztočí ohnivá kola v dimenzi dobrého vkusu. Věřte tomu nebo ne, ale tohle by opravdu mohla být deska roku. A pokud ne, a přijde lepší, pak je to jen dobře, protože výsostně dobré hudby není nikdy dost.
HODNOCENÍ: 5/5
AUTOR: Daniel Řehák
Podívejte se na ukázku z pražského vystoupení Animal Collective: