Taktilní písně Davida E. Edwardse
Woven Hand jsou na novince The Threshingfloor (2010; Glitterhouse) o jednu kytaru lehčí – kapelu opustil belgický kytarista Peter van Laerhoven. Možná právě i jeho odchod má vliv na to, že zní tato deska oproti Ten Stones (2008; Soundsfamilyre) komorněji a méně přímočaře.
Určité ohlazení rockového ostří nevadí, protože i v nových písních zůstávají melodické háčky. V závěru písně „The Threshingfloor“ stojí: „…nástroje se zuby, pokos je“. Z žánrů, které jsou Woven Hand vlastní, se nyní více přiklání folku, jenž je však kolorován tajuplnými smyčci, klasickými i blízkovýchodními a bohatými perkusemi i flétnami. Ačkoliv tedy kapela pochází z Colorada, americkému country je na hony vzdálená. Frontman David Eugene Edwards má sice u svého instrumentáře stroze uvedeno: kytara, bendžo, concertina (malá tahací harmonika – pozn. Red.), ale skoro bych se vsadil, že se natáčení účastnil sitar, mandolína a další strunné drnkací nástroje. Vše podtrhuje Edwardsův vokál, po většinu doby maskovaný množstvím odcizujících efektů, jako by jeho poslech bez oněch závojů snad mohl být nebezpečný.
Jedním z hlavních motivů písní jsou ruce jako určitý nástroj komunikace a kontaktu – kromě názvu skupiny figurují na The Threshingfloor hned ve dvou titulech skladeb a objevují se i v dalších textech. Taktéž téměř hmatatelný je zpěvákův silný vztah k náboženství – dokonce i uhrančivé, téměř šamanské zaříkávání v titulní písni „bara devlam, devlam bara, devlam bara, istenem“ znamená ve skutečnosti v romštině „velký Bože, Pane můj“.
Podobně jako na předchozím opusu Ten Stones, i zde Edwards a spol. předělali jednu cizí píseň. Jejich výběr svědčí o širokém rozhledu Woven Hand; zatímco minule nahrávku zpestřili bosa novou „Quiet Nights of Quiet Stars“ z počátku šedesátých let, tentokrát zařadili „Truth“ od New Order z roku 1981. Je zde sice patrný jiný skladatelský rukopis, především v rytmice (strojový groove a syntetický zvuk), zároveň však David Eugene Edwards dokáže svým projevem píseň přetavit a tak si ji sympatickým způsobem přivlastnit.
Závěr alba v příkrém kontrastu ukáže odděleně dva póly z nichž se hudba Woven Hand skládá; krátká hypnotická, až halucinogenní instrumentálka „Wheatstraw“ ustoupí do pozadí a dveře rozrazí klasická rocková vypalovačka „Denver City“.
Zde si můžete přečíst recenzi předchozí desky Woven Hand Ten Stones.
Na koncertě 19. května v Paláci Akropolis zastihneme Woven Hand opět jako kvartet, protože na turné se k nim přidal klávesista Jeff Linsenmeir. Kapela tedy opět nezůstává přešlapovat na místě a zkouší novou sestavu s nástrojem, který na koncertech dosud nepoužívala.
Jakub Pech
Podívejte se na live ukázku: