V pondělí vydali Manic Street Preachers svoji již desátou studiovou desku Postcards from a Young Man, která skoro jako by byla od jiné kapely než loňská Journal for Plague Lovers.
Tentokrát nastavili publiku opět svoji líbivější tvář. Basista a textař Nicky Wire popový koncept alba komentuje: „Když máš co říct, řekni to co nejvíce lidem,“ s tím, že tentokrát chtěli své písně slyšet z éteru.
To se u předchozí nahrávky povést nemohlo; komplikované básně z pozůstalosti pohřešovaného kolegy Richeyho Edwardse si při zhudebňování vyžadovaly odlišný způsob a produkce Stevea Albiniho skladbám dodává surovost, která posluchačům rozbije ciferník stejně jako mladíkovi na obalu.
Větší přístupnost aktuální desky Postcards from a Young Man vyvěrá primárně z Nickyho textů. Jsou jednak jednodušší (nikoliv slabší) po výrazové stránce a jednak po stránce rytmické, z čehož vyplývá přímější frázování zpěvu, což je u potenciálního hitu vždy žádoucí. Jedním z témat je zde reálná odcizenost způsobená virtuálním způsobem života. V době sociálních sítí je "pohlednice" z názvu alba v podstatě reliktem.
Řádky se rozpily
do stavu bez návratu...
(Z textu písně "Don't Be Evil")
Zvuk nahrávky je plný, dalo by se říct až nekonfliktní. Zatímco Albini nechává hranice jednotlivých nástrojů zpravidla zřetelné a oddělené, Dave Eringa s Lozem Williamsem, kteří produkovali a zvučili Postcards from a Young Man, je spíš slévají do celistvé masy. Případné hrany jsou zaobleny smyčcovými aranžmá, sladkými a táhlými jako med. Několik písní je navíc dobarveno gospelovým sborem, což na nahrávce tvoří výjimečně silné okamžiky.
Pokud je někdo fanouškem jejich polohy z alba Holy Bible (1994), zasteskne si po loňské desce. Komu je bližší hity přetékající This Is My Truth, Tell Me Yours (1998), novinku si jistě oblíbí.
Jakub Pech