Napsala: Iveta Kollertová
Až neurvale obnažující autobiografická výpověď představuje nenápadné, ale hlasité svědectví o zabedněné krutosti společenského systému a tvrdou lekci pro všechny, kteří jsou schopni vcítění.
Přestože by ji potřebovali ti ostatní, může příběh Ivety Kollertové znamenat oporu a vzpruhu pro všechny, kteří bezvýsledně zápasí s větrnými mlýny byrokratickými či jinými. Nebo přinejmenším pro ty, kteří dokáží věřit, že optimismus, dobrosrdečnost ani sveřepost nejsou výhradně záležitostí genetickou. „Hovoříš o naději a slova se ti pletou.“ – slova na vyjádření takového ponižování a utrpení, jemuž byla autorka vystavena, prostě nestačí.
V některých životních bitvách je osobní přístup možná rozhodující, v nelidské situaci, jaké byla otevřeně se svěřující žena nekonečné roky vystavena a ponechána na pospas, ovšem samotný postoj a odhodlání nemůže stačit, i když je jistě také důležitý. Jakákoliv vyumělkovanost by u podobné výpovědi působila nepatřičně a je ostatně autorce cizí. Vypráví se strohostí, která jakoby odráží nemocniční povětří (jež má být hojivé, namísto toho ovšem často působí tak, že churavost stupňuje).
Zároveň však Ivetin popis opětovně ohromuje houževnatostí a místy též reflexívní lyrikou soustředěnou do příležitostných básní, dopisů s „virtuální“ samaritánkou i do líčení každodenního víření ran, snů, muk, vzdoru i triumfů.
VYDALA: Eroika, 2010
POČET STRAN: 224
CENA: 280 Kč
TYP: vázaná
AUTOR: Mariana Zilynská