Napsal: Jean Améry
Titul lze považovat za navazující rozvedení Améryho eseje O stárnutí. Styl, kterým autor rozpráví o tomto velkém, ožehavém a trnoucím tématu, zároveň tíživém i nehmotném, je fascinující.
Překvapivě se nejedná o filosoficky obtížnou četbu – autor si udržuje respektující (byť pochybovačný) distanc od různých vědních oborů zabývajících se sebevražednými motivy, a to je jedna z příčin vítané „povolnosti“ těchto přemýšlivých řádek. Myslitel má na zřeteli významná díla vzniklá v rámci oněch vědních disciplín, ovšem ve svých úvahách spoléhá na intuici, empatii a vlastní zkušenost. Kategoricky nesoudí, neobhajuje ani nehaní, dává najevo, že si je vědom určité neuchopitelné přízračnosti tohoto fenoménu a jakkoli to vzhledem k námětu může znít nevhodně, dokáže být pronikavě zábavný.
I když se nevyhnutelně pohybuje na poli domněnek a dohadů, mají jeho argumenty zvučnost i váhu. Velmi intenzivně a zajímavě se zaobírá také jazykovou hmotou, zavádějícím a nepostačujícím charakterem řeči při podobných diskuzích. Améryho vyjadřování však zůstává schůdné, přestože přemítá a hovoří o samotném podloží existence i tom, co nás dalece přesahuje.
Bystřící pojednání pracující s různými aspekty rozhodování o vlastní existenci poskytuje chytlavým způsobem obrovské množství silných podnětů, které čtenáře následně provází a to ještě velmi dlouho poté, co knihou proputují až na závěr.
VYDAL: Prostor, 2010
PŘEKLAD: Daniela Petříčková
POČET STRAN: 192
CENA: 280 Kč
TYP: vázaná
AUTOR: Mariana Zilynská