Autor: Lojze Kovačič
Román slovinského autora tvoří samomluva „ubývajícího“ muže, jež se trochu podobají monologům Beckettova umírajícího Maloneho, přestože tady absurdno není hybnou silou ani samotnou bází veškerého dění a nehostí v sobě stravující (ani jiný) humor. Prosazuje se spíše coby jakýsi nevyrušitelný postranní efekt. Takové pobočníky představují rovněž různé projevy vypravěčova tělesného i psychického nepohodlí. Masivní, spoře členěné oddíly hutného textu, který téměř neobsahuje dialogy, jsou náročným, ovšem bytelným čtením, které vyžaduje odhodlání a oddanost tolerující vrtošivost mudrujícího starce. Ony brzdivé prozaické zátarasy ostatně odráží překážky životní. Občasné odsazení další pasáže jako by poskytovalo jen okamžik nezbytný pro překotné, skrovné nadechnutí před příštím odstavcem – blokem skoro nedobytné, zároveň však samovolně se vydrolující horniny. Většinu osob, které si muž ponořený do vlažné (přitom ale dost štiplavé, popřípadě až leptavé) lázně paměti vybavuje, označuje pouze iniciálami. Také většina ostatních idejí, vzpomínek a vjemů je sdělována ve formě jistých nápovědí, návěští či „abstraktních souřadnic“, jimiž je čtenář zahrnován jako těžkou, neprokypřenou hlínou. V těchto trhavých, ustavičně migrujících úvahách rozbíhajících se po celém spektru bytí se nedá necítit dezorientovaně a cize, přesto jsou ale místy vyslovovány či spíše přechodně ukotvovány myšlenky blízké každému, kdo nepřežívá automaticky.
Autor: Lojze Kovačič
Překlad: Aleš Kozár
Počet stran: 360
Cena: 369 Kč
Typ: vázaná
Autorka recenze: Mariana Zilynská