Spisovatelka a publicistka Ivana Mudrová (1960) si pro svou knihu s podtitulem Osudy a krajinami Jane Austenové, sester Brontëových a Daphne du Maurier, která je směsí životopisu, cestopisu a literární příručky, vybrala slavné a stále populární anglické spisovatelky, které mají leccos společného.
Jsou totiž autorkami romantických či tajemných příběhů, prožily nešťastné lásky, které se svého naplnění dočkaly až v jejich románech a také jde o spisovatelky opakovaně lákající filmaře, jejichž nejslavnější romány byly často i několikrát adaptovány pro film či televizi.
Autorka nás seznamuje nejen s jejich osudy či s určitými méně šťastnými okolnostmi jejich života i tvorby, ale také s jejich hlavními díly, s místy, kde se odehrávají či kde byly vytvořeny (nebo byly inspirací), s jejich filmovými a televizními adaptacemi a opět s místy, kde byly tyto adaptace natáčeny. Kniha je čtivá, určená nejširšímu okruhu zájemců, bohatě obrazově vybavená. A může sloužit vlastně i jako průvodce, pokud byste chtěli v Británii cestovat po stopách těchto autorek. Jane Austenovou (1775–1817) připomíná Mudrová především jako autorku Rozumu a citu a Pýchy a předsudku včetně dvou nejslavnějších adaptací: filmu Anga Lee z roku 1995 podle prvního románu s Emmou Thompsonovou (získala Oscara za scénář), Kate Winsletovou a Hughem Grantem a televizního seriálu z roku 1995 podle druhého románu s Colinem Firthem a Jennifer Ehleovou. K dalším zdařilým adaptacím pak určitě patří i filmová Pýcha a předsudek z roku 2005 s Keirou Knightleyovou či Emma z roku 1996 s Gwyneth Paltrowovou. Vůbec je zajímavé, kolik různých adaptací Jane Austenové od poloviny 90. let vzniklo – a jistě to přispělo i k zájmu o její romány. Tři sestry spisovatelky z rodiny Brontëových, to jsou Charlotte (1816–1855) a její nejslavnější román Jana Eyrová (autorka připomíná i oblíbenou českou televizní adaptaci z roku 1972 s Martou Vančurovou a Janem Kačerem), dále Emily (1818–1848) a její slavný román Na Větrné hůrce (z filmových adaptací stojí za pozornost třeba ta z roku 1992 s Ralphem Fiennesem a Juliette Binocheovou) a nakonec Anne (1820–1849), která stojí přece jen poněkud ve stínu starších sester.
Ostatně i autorka o ní píše, že „bývá označována za nejméně nadanou z trojlístku sester Brontëových“ a že její romány jsou „jednodušší i méně dramatické“; přesto, píše Mudrová dále, „musíme obdivovat Annin příjemný styl s lehce ironickým nádechem, nikoliv nepodobný raným dílům Jane Austenové“.
Nejznámější z jejích děl je Agnes Greyová. Ta zmíněná ironie je také to, co Austenovou značně odlišuje od sester Brontëových i od du Maurier. Daphne du Maurier (1907–1989) patří k nejčtenějším spisovatelkám 20. století. Se sestrami Brontëovými ji mj. spojuje i kniha, kterou o jejich rodině napsala, přičemž se zaměřila hlavně na tragickou postavu problematického bratra tří sester Branwella (1817–1848), který byl závislý na alkoholu a drogách (kniha Přízračný svět Branwella Brontëa vyšla i česky). K nejslavnějším romancím du Maurier patří zejména Mrtvá a živá (v originále Rebecca), kterou zfilmoval v roce 1940 Alfred Hitchcock, a jenž také o rok dříve natočil i další její slavný román Hospoda Jamajka (u nás kdysi běžela i televizní verze z roku 1983 s Jane Seymourovou). Mudrová také stručně seznamuje s dějem uvedených románů a přináší mnoho zajímavostí (avšak mj. třeba i mylnou informaci o tom, že Richard Burton získal Oscara za film Má sestřenka Rachel podle románu du Maurier – Burton byl pouze nominován a i přes šest dalších nominací se Oscara bohužel nikdy nedočkal).
Milan Valden