Jak píše Robert Sheckley v úvodu, Lobo je vším, čím jsme chtěli v dětství být. Je to totální drsoň, ze kterého mají všichni bobky a který má ostatní zcela na háku (často doslova – hák je totiž jeho nejoblíbenější zbraň).
Lobo už si to vyříkal se Santa Clausem, velikonočním zajíčkem, Bohem i Satanem... Ale teď narazil na protivníka děsivějšího než všichni předchozí dohromady – na svou třídní učitelku ze základky. A co je ještě horší: Lobo se svatosvatě zavázal, že ji dopraví na druhou stranu vesmíru živou. A Lobo vždycky plní své sliby. A to i když mu v cestě stojí naštvaní řidiči vesmírných kamionů, galaktická policie, po zuby ozbrojené důchodkyně, krvelačné baletní komando a fanatici pravopisu.
Podobě jako u většiny „lobovek“, i tady je příběh jen záminkou k tomu, aby se mohl Lobo chovat „nezpůsobně“, ale rozhodně není nezábavný. Tomu napomáhají i vložené texty, které vás seznamují s Lobovou minulostí, případně opisy jeho vysvědčení (Filozofie – za pět. Když byl dotázán na svou životní filozofii, zabil studenta, který seděl v lavici před ním.). Scénář má taky na svědomí ozkoušené duo Keith Giffen a Alan Grant, které stojí i za většinou ostatních lobovek, a o kresbu se nepostaral nikdo menší než legendární malíř Simon Bisley (Sláine: Rohatý bůh, Batman vs. Soudce Dredd: Rozsudek nad Gothamem). Ten už u nás zabodoval s knihou Lobo se (z)vrací, a teď je tu se svým prvním průnikem do temného světa chlápka, který je úhlavním nepřítelem všeho dobrého, správného a rychlošípáckého. Bisley má poměrně široký rozptyl, od precizních maleb až po na dřeň zjednodušené a zběsile nadrásané kresby... Přičemž často přechází od jednoho k druhému i během jednoho komiksu. K Lobovi se hodí zjednodušený styl, a tak je i Poslední Czarnian kresebně přímočarý a úderný jako kopanec okovanou botou.
Lobo, jak praví kniha, nenávidí věci jako je dobráckost, demokracie, vlajka, filozofie o konečném vítězství Dobra nad Zlem, krátké vlasy, hnědé boty, rovnoprávnost pro ženy, rovnoprávnost pro muže, základní lidská práva, a v podstatě vše ostatní mravopočestné. Přesto nepůsobí Lobo nějak nihilisticky či sadisticky. Je to i díky tomu, že brutalita v Lobovi je tak nadsazená, že víc připomíná animované grotesky s Itchim a Scratchym. A celý svět kolem Loba je natolik pokřivený, že on sám v něm téměř vypadá jako správňák. Ale i tak nejsou komiksy s Lobem rozhodně čtením pro moralisty ani pro lidi, kteří chtějí po komiksu hlubokou myšlenku. Je to ryzí zábava. A v podání Simona Bisleyho je to jako naplno puštěné death metalové cédéčko. Tak po něm sáhněte – jen bacha, ať neohluchnete.
Filip Nekodým