Navštívit v době adventu hlavní město Rakouska Vídeň je rok od roku oblíbenější tradicí, a to nejen českých turistů. Ulice v centru metropole stejně jako restaurace, kavárny i muzea a galerie proto každý prosinec praskají ve švech. I tak má ale cenu si sem na skok zajet!
Ať už vás vedle předvánoční atmosféry zajímá kultura, nabídka trhů či spíše ty gurmánsky laděné turistické zážitky, ve Vídni budete spokojeni. Jediné, co by tak vaši cestu na západ mohlo zkazit, je nepřízeň počasí – za sychravých dní, kdy vytrvale mrholí a zima leze za nehty, se totiž tohle město přes den mění v protivně přelidněnou končinu, kde se sehnat místo k sezení v kavárně rovná zázraku zmrtvýchvstání.
Cesta na blízký západ
Je sobota ráno, nebe modré. Kolona aut a autobusů se posouvá krokem kupředu. Ještě rozespalá sleduji přes opocené okýnko pomalu se probouzející mozartovské velkoměsto: kýčovitě nazdobené výlohy, ještě zavřené stánky s pečenými kaštany, číšníky servírující brzké snídaně: černou kávu s mlékem, takzvaný Brauner, a rozpečené housky s marmeládou. Naše auto míjí po chodníku uhánějící skupina výletníků slepě následující svého průvodce s vlaječkou v ruce, svižným krokem brázdí centrum – čím rychlejší budou, tím více toho mají šanci stihnout v jediném dni! A mezi vším tím pulzujícím chaosem zpozoruji čas od času elegantně a s neobyčejným vkusem oblečené Rakušany, jak klidně venčí své psí miláčky a přitom nelibě sledují celý ten ranní šrumec kolem.
Vzhůru za uměním!
Dopoledne věnujte nejlépe návštěvě výstavy či některé z mnoha vyhlášených uměleckých sbírek. Ve Vídni se vám v tomto směru dostane toho nejlepšího, a tak není na co čekat. Vstup se pohybuje v rozmezí od sedmi do deseti euro za osobu, důchodci a studenti mají po předložení platného mezinárodního průkazu slevu. V sobotu a o státních svátcích je do některých z muzeí vstup zdarma, v pondělí bývá zavřeno.
Proslulá galerie Albertina láká každoročně davy návštěvníků na své neskutečně „vymazlené“ výstavy koncipované ne pro erudované vzdělance a žoviální snoby ale pro širokou veřejnost. Loni se stály mnohahodinové fronty na Van Gogha, letos máte možnost vidět na vlastní oči slavné malby od Moneta, Renoira, Cezanna, Degase či Lautreca, a to na velké výstavě Impresionisté. Otevřena pro veřejnost bude až do 14. ledna příštího roku.
Do 18. ledna potrvá také výstava jednoho z nejvýznamnějších malířů moderního výtvarného umění Nora Edvarda Muncha s názvem Edvard Munch und „das Unheimliche“ – Edvard Munch a „cosi tísnivého“. Navštívit ji můžete v Leopoldově muzeu, kde uvidíte téměř čtyřicet Munchových pláten zasazených do kontextu tvorby jeho předchůdců a následníků, například Francisca Goyi nebo Egona Schieleho, kteří se zabývali podobnými tématy jako on: smrtí, duši drásajícím strachem, pocity úzkosti či nebezpečím.
V záplavě slavných jmen
Ve Vídni si ale můžete vybrat také z široké nabídky stálých expozic. Ty sice nemají tak propracované reklamní kampaně, rozhodně to však neubírá na jejich kvalitě. Například jednu z největších sbírek grafiky na světe je možné si celoročně prohlédnout v galerii Albertina. Na lopatky vás tu položí díla od Raphaela, Rembrandta, Schieleho či Dürera. Nechybí ani Leonardo da Vinci. Michelangelo, Klimt, Kokoschka a mnozí další, jejichž jména nám jsou notoricky známá z učebnic dějepisu a historie výtvarného umění.
Za návštěvu (mimochodem opět několikahodinovou) stojí i proti sobě vybudovaná velkolepě koncipovaná Naturhistorisches Museum (Přírodovědné muzeum) a Kunsthistorisches Museum (Umělecko-historické muzeum). Nezkoušejte je ale obě dvě projít ve stejný den, dost dobře to nejde. Už po zážitku prohlídky jednoho z nich je nejlépe se nabudit opět k životu šálkem horkého svařeného vína; to a mnohé jiné pochutiny jsou k dostání na vánočním trhu rozkládajícím se mezi těmito dvěma muzeálními velikány.
Pak je dobré pokračovat dál k MuseumQuartier, k bývalým císařským stájím. Ty byly přebudovány v architektonicky střídmé multikulturní centrum, kde dnes naleznete několik divadelních sálů, nespočet obchodů, kaváren a restaurací a mimo to i krásné Leopoldovo muzeum a MUMOK, slavnou vídeňskou sbírku moderního umění.
Muzeum v ulicích velkoměsta
Patříte-li mezi obdivovatele secese, utáhněte si tkaničky a vyrazte na obhlídku děl světově proslulého Otto Wagnera. Vedle architektova bytu, který dnes slouží jako muzeum, a několika původních nádherně zdobených stanic metra tu lze obdivovat slavnou budovu pošty – Postsparkasse, realizaci jeho návrhu kostelu pro pacienty psychiatrické léčebny – Kirche am Steinhof či bytový dům s keramickým obložením – Majolikahaus. Přímo v centru města pak zcela jistě narazíte na zlatě zářící Pavilon secese – Secession architekta Josefa Marii Olbricha; ten je mimochodem původem z Opavy.
Hlavním orientačním bodem a snad nejdůležitější tepnou města je Ringstrasse, po které dokola zdarma jezdí tramvaje číslo 1 a 2, nákupů chtivým turistům hravě poslouží MariaHilferstrasse a po setmění je nejlépe se vydat do okolí velkolepé katedrály Stephansdom, kde vánočně nasvícené ulice tiše vysílají miliony mihotavých odlesků žároviček k temně nočnímu nebi. Nemáte-li dost, vyjeďte si pak na projížďku městem v kočáru taženém párem koní.
Město kavárenských povalečů
Ve Vídni patří k turistickým nutnostem alespoň jedna návštěvy kavárny – Kaffeehäuser. Zcela jistě se vám vyplatí vedle své dávky kofeinu investovat i do nějaké té tradiční sladkosti. Rakušané si na ně totiž potrpí a v lepších podnicích dokonce pečou sladké speciality dle již stovky let tajných rodinných receptů. Mezi ty nejznámější patří čokoládový dort s meruňkovým džemem zalitý čokoládou, takzvaný Sacher. Objednat si ale můžete i teplý jablečný závin – Apfelstrudel či roládu s marmeládou nebo smetanovým krémem – Biskuitroulade, za kalorický hřích by zcela jistě také stál dort z mandlového těsta – Linzeltorte i zákusek se švestkovou marmeládou – Powidltascherl. A počítejte s tím, že je v Rakousku dobrým zvykem k laskominám podávat pořádnou porci domácí šlehačky.
Čas jako relativní pojem
Číšníci ve vídeňských kavárnách dokáží sice obsloužit všechny své stoly v několika málo minutách, své hosty však nikam nehoní, nespěchají na ně. Nad šálkem kávy můžete prosedět třeba celé dopoledne a přečíst si troje noviny, těch je v dřevěných držácích v každém podniku plno, nikdo si vám ale nedovolí ani slovem nenaznačit, že byste měli uvolnit místo pro další konzumenty. Kavárny tu jsou místem setkávání, dlouhých diskuzí i soustředěné práce. I proto šálek kávy nestojí málo, zaplatíte za něj kolem tří až čtyř eur.
Šťastnou cestu! Gute Reise!
Padne-li vaše volba pro výlet na Vídeň, dopředu se ve vlastním zájmu smiřte s tím, že za jednu návštěvu stihnete vidět jen zlomek z velkolepé krásy tohoto hlavního města a ucítit jen něco málo z jeho specifických vůní i pachů. Avšak na druhou stranu, cesta z Čech
sem netrvá dlouho a není nic hezčího než mít takový pěkný, třeba předvánoční zvyk.
PS: No a pro ty, kteří by místní specialitu – vídeňský řízek a bramborový salát bez majonézy – rádi ochutnali, pro ty mám jedinečný tip – restauraci Figlmueller (www.figlmueller.at), kde za rozumnou cenu servírují řízky doslova přes celý talíř a pro vegetariány výborný obalovaný ementál. Rezervace předem je však nutná.
Jana Schmiedtová