Určitě naši pivaři sedm kilometrů do Varšavy na pivo nejezdí, ale když už se v polském hlavním městě ocitnete, jistě přijde vhod pár rad. A taky nabízím pár postřehů…
Je to tak dvacet let, co můj kamarád Andrzej odkojený při studiu v Praze hospůdkami čtvrté kategorie se často rozčiloval v polské restauraci, že je pivo teplé a mizerně ošetřené. Zažil jsem s ním v tomto směru několik výstupů, kdy číšníci stáli při jeho přednášce v pozoru, i když jejich oči prozrazovaly, kam by nás nejraději nakopali, nemluvě již o jejich sevřených pěstích. Dnes už je situace o hodně jiná, pivo najdete všude, vychlazené, dobře ošetřené a jsou tu všechny značky, včetně Plzničky, Budvaru atd. Říká se, že pivo je levné v Evropě už jenom v Česku a potažmo na Slovensku a je to stále pravda, i když se těm cenám už také blížíme.
U nás platí, že čím dále od centra, tím je pivo levnější, ve Varšavě to bývá často obráceně. Konkurence ve středu města tlačí ceny na šest, sedm zlotých, někdy i méně, zatímco v mnoha místech Varšavy je jedna hospoda s pivem na moc čtverečných metrů, takže třeba dvě stanice metra od centra stojí osm. Paradoxem je, že jsem vůbec nejlevnější pivo našel ve stánku na dostihovém závodišti, kde bylo za necelých pět.
Zlotý je přes šest korun, takže je to podstatně dražší než u nás. Já klasický pivař nejsem a tak mi chutnají polská piva: Lech, Okocim, Tyskie, Żywiec…
V „pivní souvislosti“ jedna zajímavá historka. Seděl jsem v hospodě a vedle mne čtyři studenti psychologie a mudrovali. „Máme třetí pivo a když si dáme čtvrté, už budeme na šrot“. Nepochopil jsem proč by jedno pivo mělo hrát tak velkou roli. Když nevíš, zeptej se: tak nabízím odpověď. „Jo ty nejsi zdejší, tak nevíš, že každé šesté pivo je zadarmo, když si dáš čtvrté už je to taková hranice, dáš si už to páté, abys měl šestý gratis!. Není to špatná obchodní strategie J.
Samozřejmě, že se v Polsku i Varšavě pije pivo klasicky, ale také hodně se šťávou. Vím, že český pivař po těchto větách zbledne, když vidí jak na dně piva plave červená šťáva a k tomu dostanete ještě brčko…
Pokud bych měl varovat před nějakým alkoholickým nápojem, pak to není pivo ani vodka, ale „táta s mámou“. Jestliže vám tohle pití někdo nabídne tak budete mít co dělat, abyste to ustáli. Já jsem to hrdě přijal a nebylo to právě nejlepší rozhodnutí. Do dvoudecové skleničky nalili deci sirupu a pak čistý líh, snad 95 procentní. Po vypití jsem se chtěl zvednout. Mozek sice pokyn dal, ale bylo mu to málo platné. Tělo se vůbec nehlo. Ještě mnoho let se mi o tomto zážitku zdálo.
Tak až pojedete do Varšavy pijte s mírou, abyste se dostali k zajímavostem a památkám tohoto města a rozhodně si neberte příklad z chlapa, za kterým jsem stál ve frontě na vodku, když ještě byla sobota jako volný den bez práce výjimkou. Slušně jsem se ho zeptal, za jak dlouho může vypít ty dvě basy vodky, co drží v ruce, nechápavě se na mne obrátil a s klidným hlasem řekl: „No o víkendu vole, vždyť je přece volná i sobota!“.
A konec s pitím, příště vám nabídnu trochu památek a zajímavostí z Varšavy, které nejsou součástí žádného průvodce, teď už ale musím končit, zteplala by mi vychlazené desítka.
Aleš Pohořal