Rumunské hory jsou opravdu krásné místo. A proto jsem se již podruhé vydal objevovat jejich krásy s partou přátel po boku a dvacetikilovým batohem na zádech. Loni jsme zdolávali pohoří Tarcu a Retezat, kde se mimo jiné nachází hrad Vláda Napichovače, letos se naším cílem stalo pohoří Fagaraš.
Levná cesta vlakem
Po loňských zkušenostech byla volba dopravního prostředku pro cestu do rumunských hor vcelku snadná. Opět se jelo vlakem. V pátek odpoledne z Prahy do Budapešti, kde jsme přestoupili na vlak do rumunského města Deva (nutná rezervace kupé). Z Devy jsme se přesunuli lokálkou do města Sibiu a odtud dalším vlakem do podhorské vesničky Podu Olt. Cesta zpátky se moc nelišila, snad jen tím, že jsme si v Břeclavi připsali jeden přestup navíc. Celkem nám cesta z Prahy do Rumunska trvala přibližně 14 hodin, délka zpáteční cesty se moc nelišila. Cestovali jsme na společnou zpáteční jízdenku, která každého přišla přibližně na 1 800 korun. Což považuji za velmi příjemnou cenu.
Rumunský ráj to napohled
Výstup z nížin až do nejvyšších míst pohoří Fagaraš nám ukázal velký kus krásné a zachovalé rumunské přírody. V první fázi vedla naše cesta listnatým lesem s neustálým se proděním přes potok. O něco výše přišly jehličnaté stromy. Až dosud jsme si užívali klasického letního počasí. Sluníčko, vedro a azurová obloha. Změna nastala, když jsme vystoupali do pásma kleče… Při túrování po hřebenech nejvyšších hor jsme měli tu smůlu, že nás zastihlo nepěkné počasí. Mlha, vítr, zima a občas i déšť. Díky tomu jsme přišli o kochání se krásným výhledem. Ale každý den se aspoň na chvilku mlha trhla a my si mohli užívat krásy rumunských hor i napohled.
Bohužel, oproti loňsku, kdy jsem se s ničím podobným nesetkal, jsem došel k závěru, že mnoho Rumunů se v přírodě chová jako dobytek. Především v nižších polohách (cca v 1500 m n. m.) jsme pravidelně nacházeli u vyhaslých ohnišť prázdné konzervy, plastové lahve od piva, skleněné lahve od piva, obaly od sušenek a všelijaké další odpadky. Nechápu, jak se takhle můžou chovat k jednomu ze svých přírodních klenotů.
Nejvyšší hora nezdolána, zastrašili nás bojácní Rumuni…
Jedním z vytyčených cílů pro letošní rumunský výlet bylo zdolání nejvyšší hory Rumunska Moldoveanu s nadmořskou výškou 2544 metrů. Bohužel, tento cíl splněn nebyl. Při přechodu přes jeden z náročnějších úseků (cestou z hory Serbota) nás chytil nepříjemný déšť a vítr, do toho se naše výprava potkala se skupinou bojácných rumunských turistů. Právě po jejich varování, že další cesta je „very hard“, jsme se nakonec rozhodli vydat se bezpečnější cestou. To samo by ještě nebyl problém, stále jsme se mohli na nejvyšší horu vydrápat. Ale následující noc se strhnul prudký déšť a většině z nás nateklo do stanu. Druhý den jsme proto sešli do údolí za sluníčkem, abychom se usušili. Takže nakonec se nejvyšším bodem na Fagaraši, který jsme zdolali, byla právě hora Serbota s nadmořskou výškou 2331 metrů nad mořem. To také není málo, že?
Vyjednávání s bačou a „únos“ psa
Další zajímavostí, na kterou v rumunských horách určitě narazíte, jsou místní bačové pasoucí stáda ovcí, vždy doprovázení několika svými věrnými (jak se později dovíte i nevěrnými) psy. Právě tito psy často poutali největší pozornost naší výpravy (zvláště dívčí části), větrem ošlehaní chlupáči se rádi nechali pohladit (ale pozor, někteří psy jsou hodně ostří, zvláště tam, kde se vyskytují medvědi). Naše setkání s bačou bylo velmi zajímavé. Stalo se tak, když jsme scházeli z jednoho hřebenu do údolí, bača si zřejmě myslel, že jsme se ztratili a proto se nás jal nasměrovat správným směrem. Jeho hatmatilce/rumunštině však nikdo nerozuměl a ani naše znaková řeč a příruční mapa ho nedokázali uklidnit. Nakonec aspoň trochu pochopil, že jsme se neztratili a přestal se o nás zajímat. To se však nedá říct o jeho hlídacím psu. Ten se vydal na cestu s námi a provázel nás až do údolí, kde jsme se chtěli utábořit. Tam za naší skupinkou přišel rozčilený bača, vynadal nám a svého psa si odvedl (chudák pes, asi dostal slušný výprask). Co se týče bačů, z vyprávění a různých internetových stránek jsme se dověděli, že někteří šťastlivci si u nich na salaši dopřáli svačinku v podobě ovčího sýra, mléka, bílého chleba a šťavnatých rajčátek. My takové štěstí neměli, ale třeba se to povede příště. Taková svačinka by příjemně osvěžila jinak nepříliš bohatý jídelníček skládající se z ovesných kaší, čínských polívek a instantních gulášů.
Architektura rumunských boháčů
Už loni jsem se přesvědčil, že Rumunsko je zemí mnoha tváří. Velmi zajímavým úkazem jsou nově postavené vily rumunských boháčů, se kterými jsme se setkali poslední den po sestupu z hor. V údolí, kde jsme měli podle mapy najít útulné údolíčko se stalo jedno velké semeniště roztodivných staveb, kdy se jeden Rumun snažil trumfnout druhého v tom, kdo bude mít nevkusnější barák. Šílené tvary, hnusné fasády, přespříliš okázalé zdobení a naplácat toho na svůj dům co nejvíc. Hlavně všem ukázat, že na to mám peníze. Tak v takovém slohu, se dnes staví rumunské vily. Pustit k tomu pejska a kočičku, dopadlo by to možná líp.
Špinavá Deva, pěkné Sibiu
Během letošního výletu do Rumunska jsem měl možnost aspoň částečně okouknout dvě větší rumunská města. Prvním z nich byla asi osmdesátitisícová Deva, která byla naší první zastávkou v Rumunsku. Musím říct, že toto město ve mně moc příjemný dojem nezanechalo. Špinavé, šedivé paneláky, ošklivé stavby připomínající „úchvatnou“ komunistickou architekturu. Oproti tomu přibližně stejně velké město Sibiu mě mile překvapilo. Pěkné historické centrum, krásné pravoslavné i katolické kostely, spousta lidí v centru (během hodinové procházky městem jsme narazili asi na deset svateb), pěkné staré domy krásnými dvorky plnými zeleně. Pokud by někomu zbyl při cestě po Rumunsku čas, městečko Sibiu rozhodně doporučuji.
Pár praktických rad před cestou do Rumunska
Vždy se držet pohromadě, nerozdělovat se na menší skupinky!
Zdá se to možná jako triviální rada, ale letos jsem byl v Rumunsku svědkem tomu, jak to dopadá, když se jedna parta rozdělí a každý si jde po svých. Ve výsledku jsme potkali dvě vystrašené rumunské slečny, které se trhli od své skupiny, a nebyly schopny se s nimi znovu sejít. Pomoc mobilního telefonu, našich rad, nahlédnutí do mapy…nic z toho nevedlo k jejich záchraně. Nakonec se pro ně museli jejich kolegové vrátit. Zbytečné komplikace, že?
Pet lahev může mít cenu zlata!
Při putování po horách je nesmírně důležité dodržovat pitný režim. Vodu lze brát z horských potůčků, pramenů a bystřin. Není se čeho obávat, je to čistá voda. Jen je dobré podívat se, jestli není v blízkosti vody větší množství ovčích výkalů. Filtrovat vodu nějakými prášky je zbytečné a hlavně zdlouhavé, navíc chuť filtrované vody je odporná. No, ale aby se mohl pitný režim dodržovat, je třeba se vybavit dostatečným množstvím petlahví, proto při cestě vlakem nevyhazujte petky, budou se hodit.
Dobré boty jsou základ všeho!
Bez kvalitních bot se v horách neobejdete. Pokud takové doma nemáte, je před cestou do rumunských hor nezbytné kvalitní boty zakoupit. A pokud jste amatéři jako já, je dobré řádné zvážit výběr. Ideální je poradit se se zkušenějšími přáteli a nespoléhat jen na prodavače v outdoorových obchodech (jeden mi řekl, že do Rumunska můžu i v teniskách). Kdo by se kvůli jednomu výletu zdráhal vypláznout větší sumu, může být klidný. I za cca 2 500 korun se dají pořídit boty, se kterými se s klidným srdcem můžete vydat do hor.
Funkční tričko je bezva věc!
Při svém prvním výletu do Rumunska jsem mezi oblečením neměl žádné funkční tričko. Chyba. Každý den sušit propocené kusy oblečení, to nebyl žádný med. Proto jsem se při letošním výletu poučil a pořídil si dva kusy funkčních triček. Byl to velmi rozumný krok, odpadli problémy se sušením, měl jsem větší pohodlí atd. Zkrátka, funkční oblečení se vyplatí.
Dobře si promyslet jídelníček!
Před cestou do Rumunska je dobré promyslet si jídelníček nejlépe ve dvojici, či ve trojici. Ideální stravou v horách jsou ovesné kaše, kuskus (lze jej upravit na různé způsoby, nasladko či naslano), instantní polévky (klidně i číňanky), tuňák, tavené i tvrdé sýry, paštiky, chléb, „dobré hostince“, čokolády, tatranky, müsli tyčinky, čaj, káva atd. Při sestavování jídelníčku je nutné hledět na váhu a výživnou hodnotu potravin. Všechno jídlo si ponesete na zádech a ulehčíte si jedině ujídáním.
Pozor na medvědy, ale i na psy!
Sice jsem během dvou výletů do Rumunska neviděl ani to nejmenší medvídě, ale je dobré být obezřetný. Když budete tábořit v lesích, je dobré pro medvědy lákavé potraviny zavěsit na strom cca 50 metrů od vašeho tábořiště. S medvídky také souvisí obezřetnost vůči psům. V místech, kde se vyskytují medvědi, jsou psi hlídající bačovo stádo oveček mnohem ostřejší, než kdekoliv jinde. Na skupinku horalů štěkají, dorážejí a leckdy není daleko od pokousání. V takových případech je dobré se držet v co nejtěsnějším uskupení, protože na velkou skupinu si psi netroufnou. Další možností, jak je zahnat je sehnout se pro kámen a naznačit hod, na to jsou rumunští psi zvyklí a obvykle svého dorážení nechají. Také se nedoporučuje jim koukat přímo do očí, což berou jako výzvu na souboj.
Text: Jan Novotný, Foto: Monika Kučerová, Nikola Šimanová