Blíží se 19.listopad. Na tohle datum nezapomenou obyvatelé i návštěvníci Vysokých Tater, toho dne v roce 2004 postihla slovenské velehory ničivá vichřice, jejíž následky jsou vidět i dnes po sedmi letech. S odstraněním katastrofy pomohla i velká část českých měst, včetně Prahy, pracovali tu nejrůznější organizace i dobrovolníci z řad jednotlivců.
Vypravili jsme se do Tater nyní a věřte, že když stojíte na místech, kde vichřice řádila, vzpomínky na tu dobu ožívají. Napsalo se o tom mnoho, já bych jenom připojil pár osobních zážitků, dokládajících jak je příroda mocná. Na hřbitově byl vítr tak silný, že dokázal „vyhodit“ betonové obrubníky z hrobů na větve stromů. Vyprávěl mi jeden z obyvatelů, že vichřice vyrvala na jeho zahradě všechny stromy a jeden zůstal. Už se radoval alespoň z toho, vítr se po chvíli vrátil, vyvrátil zbylý strom a doslova ho hodil na stavení,odnesla, to „jenom“ střecha.
Když už jsme u věcí mezi nebem a zemí, tak se říkalo, že umírající nemocní pacienti z Tater, kteří chtěli být pochováni na místním hřbitově, zemřeli až v okamžiku, kdy bylo možné na hřbitově znovu pohřbívat. V mnohých obyvatelích tatranských oblastí, kterých se to týkalo, to zanechalo trvalé stopy na duši. Nejen ta vichřice, ale později i požár, který jen tak tak nezasáhl místní čerpací stanici. Pokud by postoupil ještě pár metrů, nedaly by se následky ani odhadovat…
Tehdy nás provázel Jozef Polaštík z VPS (Verejno prospěšné služby) ze Starého Smokovce, který už teď má všední starosti související s údržbou. Mimochodem místní ubytovna nabízí zajímavé noclehy nejen v ubytovně samé, ale i přilehlých pokojích se vším zařízením. Třináct euro na osobu je velmi slušná cena. Tatry sice nebudou nikdy jako dřív, ale i tak jsou krásné. Třeba výlet na Zamkovského či Téryho chatu skýtá stejné zážitky jako našim rodičům či prarodičům. A nosičský čaj, který se tu podává desítky let,vás povzbudí, i když už síly docházejí. Stojí v přepočtu třicet kaček, ale energie vám dodá za sto.
Menší spokojenost vládne se zdražením populárních električek (TEŽ) cesta z Popradu do Starého Smokovce vás vyjde místo 0,62 Euro na 1,50. Co však trápí obyvatele v současné době jsou medvědi. Dobývají se nejen do kontejnerů, ale už úplně ztratili strach ze člověka, byli viděni na trati, na zahrádkách restaurací. A tak mnozí obyvatelé, tak jako Terka, manželka mého kamaráda z Tater, chodí za tmy do práce s píšťalkou, aby chlupáče odlákala. Prostě se bojí, u medvěda člověk nikdy neví. A tak si také dejte pozor při návratu z krčmy. Mohli byste jsa podroušeni obejmout medvěda, jak už se to také stalo. Jeho „polibek“ byste mohli pocítit ještě řadu let.
Závěrem vám dám jednu radu. Dodržujte nepsané zákony, polobotky nebo lodičky, jak jsem to měl také nyní možnost vidět, na horské stezky nepatří. Je to neúcta k horám a ony to mnohdy oplatí. Tentokrát to byl jen rozbitý loket a nos, ale příště by to mohlo dopadnout hůř. A samozřejmě se pojistěte, těch pár investovaných korun vás nezabije, ale za to třeba doprava vrtulníkem třeba po uklouznutí, by mohla nepojištěného finančně poznamenat na celý život…
Aleš Pohořal