Po krátké odmlce je tady již třetí ochutnávka z vrahounské série Assassin's Creed, tentokrát s podtitulem Brotherhood. Velmistři z Ubisoft letos ukuchtili ještě hratelnější, propracovanější a trvanlivější porci zábavy než v předešlých dílech a nutno poznamenat, že tohle pětichodové menu opravdu stojí zato. Dobrou chuť a jezte, co se do vás vejde!
Hned na úvod je třeba podotknout, že Brotherhood není tak úplně plnohodnotnou „trojkou“, ale spíše hodně rozsáhlý datadisk. Grafika, engine, ani herní mechanismy se od minula příliš nezměnily. Dokonce i hlavní hrdina, Ezio, zůstal stejný, s tím rozdílem, že tentokrát přesunul pole své působnosti z Benátek a Florencie na území renesančního Říma. Herní příběh se začíná rozplétat přesně tam, kde skončil ten předešlý, tedy v okamžiku, kdy náš hrdina vypotí hektolitry sentimentu, a ve chvíli nejkritičtější ušetří život úhlavního nepřítele Rodriga Borgia. To se mu samozřejmě vzápětí vymstí, a tak jsme hned v úvodu svědky zavraždění Enziova strýce Marca a následného vyplenění rodinného sídla. V důsledku toho se Enzio vydává na stezku pomsty, cestou nabere pár starých známých a tentokrát hodlá špinavou práci udělat pořádně.
Začátek trochu skřípe… 
Tímto jsem vyzradil drtivou většinu herního příběhu, který je mimochodem, společně s hodně pomalým úvodem hry, asi největší slabinou Bratrstva. Vývojáři tak trochu zapomněli na hráče, kteří si nezahráli předchozí dva díly, proto můžou být úvodní dvě, tři hodinky hraní pro někoho lehce zmatečné. Právě ve zmíněném úvodu se již tradičně prolínají dvě časové roviny, rok 2012 v kůži Desmonda Milese a Enziovo 15. století. Popravdě mě Desmondovy mise spíše nudily, autoři se snaží do případných „neznalých“ hráčů nahustit co nejvíce střípků ze dvojky a celkově tyto skoky v čase tak trochu kazí výborně navozenou atmosféru historického Říma. Nepropadejte však panice, tímto veškerá moje kritika končí, jakmile se příběh posune do určitého bodu (zhruba po dvou hodinách hry), vše nabere neskutečný spád a hra vás kompletně pohltí. Do posledního detailu zpracovaný Řím se rozehraje všemi barvami a vy si budete moci v plné kráse vychutnat jeho renesanční atmosféru. Autoři opravdu věrohodně zpracovali historické centrum města se všemi známými památkami jako je Pantheon, Koloseum, Forum Romanum a jiné, takže pokud jste italskou metropoli někdy navštívili v reálu, mapu tentokrát rozhodně potřebovat nebudete. Virtuální procházka městem opravdu stojí za to a srandy si tady užijete víc než dost. Abych se přiznal, tak místo plnění úkolů hlavní dějové linie (která mimochodem zabere něco kolem 15 hodin), jsem hodiny a hodiny poskakoval po římských střechách, nebo se proháněl na koni po pěšinách ve stínu akvaduktů a plnil vedlejší úkoly, kterých je opravdu požehnaně.
Bratrstvo na scénu
Tím se pomalu dostáváme k jedné z hlavních inovací celé hry. Aby nám na našich toulkách Římem nebylo smutno, vývojáři přispěchali se systémem správy vlastního bratrstva nájemných vrahů, jejich rekrutování v ulicích města počínaje a nasazování v různých zabijáckých úkolech po celé Evropě konče. Nápad to není nikterak převratný, ale rozhodně nikoho neurazí, nejednou mi při nespočetných šarvátkách se strážemi vytáhli příslušníci bratrstva pověstný trn z paty. Naopak není nic jednoduššího, než elegantně a z povzdálí odpravit nic netušícího protivníka jedním stiskem klávesy – z nejbližšího koše vyskočí váš bratr ve zbrani, a zatímco vy si v klidu v kuchyni vaříte kávu, jediným máchnutím dýky umlčí zmateného strážce. Zajímavým prvkem hry je i síť strážných věží v područí nepřátelské rodiny Borgio, která prostupuje celým městem. V případě, že se vám podaří zneškodnit jakéhosi správce věže a danou věž následně zapálit, ztrácí rodina Borgio vliv nad konkrétní městskou čtvrtí a vám je umožněno na tomto území operovat podle libosti, otevírat obchody, kovárny, banky nebo skrýše bratrstva.
Multiplayer šlape jako hodinky
Přestože engine hry zůstal v podstatě stejný, lehkou inovaci doznal do jisté míry soubojový systém. Při troše šikovnosti budete s Enziem předvádět doslova psí kusy a je se opravdu na co dívat. Technická stránka hry je i tentokrát naprosto perfektní a borcům z Ubisoft není v tomto směru co vytknout. Za zmínku stojí jistě i další z letošních novinek a to multiplayer. Pokud trpíte mírně paranoidními představami, tak vězte, že tady propuknou naplno. Princip je naprosto jednoduchý, dostanete za úkol najít a zlikvidovat svůj cíl a někdo zase musí najít a zabít vás. Jediné co znáte, je vizáž vašeho cíle, ale vzhledem k tomu, že se mapou pohybuje i řada NPC, není vůbec jednoduché někoho lokalizovat. Takže na vás je, abyste se svůj cíl snažili najít co možná nejrychleji, ale zároveň se musíte chovat jako obyčejné NPC, protože po vašem krku jde zase někdo jiný. Paráda! Prvotní obavy, že série Assassin's Creed multiplayer nepotřebuje, jsou tatam a první střípky z „mulťáku“ jsou toho důkazem.
Verdikt
Skvostná hratelnost, strhující atmosféra renesančního Říma, perfektní technická stránka hry a pořádně dlouhá trvanlivost, dělá z Assassin's Creed: Brotherhood jeden z nejlepších herních počinů letošního roku. I přes slabší úvod a lehce nezáživnou hlavní dějovou linii se tak může směle zařadit po bok svých starších bratrů a jen tím potvrzuje, že se celá série po právu řadí mezi skvosty v žánru akčních adventů. Teď už je jen na vás, jestli se připojíte k Bratrstvu, my vám to rozhodně doporučujeme.
Jiří "chyba" Rousek
Hodnocení: 89 %
Platformy: PC/X360/PS3
Výrobce: Ubisoft
Distribuce v ČR: Conquest
Cena: od 599 Kč