Jelikož se herní vývojáři snaží oslovovat stále širší publikum, pronikají do konzolového světa i žánry, které doposud patřily téměř výhradně na PC. Podobný osud potkal i třetí díl akčního RPG Dungeon Siege.
Celá série se už od svého prvního dílu hlásí k odkazu Diabla, krále tohoto žánru, jehož třetí díl vyjde snad už koncem letošního roku. To jej předurčuje k jinému stylu hraní než například skvosty z dílny Bioware, které sází na komplexní herní svět a strhující a podmanivý příběh. Zde si naopak užijete kosení nekonečných zástupů nepřátel, kteří po sobě nechávají ležet neskutečné množství zbraní, zbroje nebo prstenů. Dungeon Siege 3 (DS3) šel ale ještě dál.
S oslíkovou pomocí nepočítejte
Než vkročíme na cestu za dobrodružstvím, musíme vybrat svého avatara. Na výběr jsou čtyři postavy představující různá povolání (čtyři) a také pohlaví (dvě), jméno a jakýsi životopis mají už ale přidělený, takže odpadá zábavná část tvorby vlastní postavy od úplného začátku. Po krátkém vyprávění příběhu je náš hrdina vhozen do víru boje, avšak hned při postupu na další úroveň čeká nemilé překvapení - každá postava má pouze 9 aktivních a 10 pasivních schopností a kouzel, což je na hru tvářící se jako plnohodnotné RPG docela málo. Kdo tedy čekal rozsáhlý systém skillů bude asi zklamán. V předchozích dílech série zaujal netradiční způsob rozvoje postavy, založen na frekvenci užívaní jednotlivých zbraní a schopností. Například kouzelník dostal do ruky meč a za dvě až tři hodiny mlácení se z něho stal také obstojný bojovník, tato možnost je ale ve třetím pokračování využita pouze okrajově a to jen u aktivních schopností.
Další zábavnou činností ve hrách tohoto žánru je sbírání předmětů, jejich vylepšování a skládání do setů. V DS3 je inventář trapně zjednodušený a takřka bezedný, na rozdíl od předchozích dílů už s vámi ani neputuje populárního oslík, tahající cenný náklad a nechci proto ani přemýšlet, kam to všechno hlavní hrdina cpe. I přesto jsem ale zřídkakdy řešil nepříjemnosti plného inventáře. Pokud se vám to přeci jen podaří, žádný velký problém to není, předměty je totiž možné si v inventáři transmutovat na peníze, bez nutnosti navštívit obchodníka.
Legie žije!
Na svých cestách po zemi Ehb potkáváte jeho obyvatele, ti od vás téměř vždy něco potřebují (překvapivě) a za to vám nabízejí nějakou tu odměnu (překvapivě). Questy jsou však předvídatelné a nikterak inovativní, a to platí jak pro vedlejší, tak pro hlavní příběhové úkoly. Ty jsou sice delší a rafinovanější, ale v podstatě jde pořád o to samé. Ne všechny postavy, na které během vašeho putování narazíte, vás úkolují, některé je možné přibrat do party. Za celou hru si takto můžete najmout tři společníky a asi nikoho nepřekvapí, že to jsou zbylá povolání, mezi nimiž jste se rozhodovali při výběru vaší postavy. Maximálně se ale o doprovod stará pouze jedna z nich, kdykoli ji však můžete vyměnit za jinou a s ní se pak pohybovat po striktně lineárním a koridorovém světě. To by bylo možné pochopit v případě dungeonů, už ne ale v případě všech zbývajících lokací. Co se týče příběhu a dialogů, tak obojí je na relativně slušné úrovni.
Příběh přímo navazuje na předchozí díly, kdy byla po smrti krále Desátá legie obviněna z jeho vraždy a v následné válce rozdrcena. Vládu nad královstvím převzala Jeyne Kassynder, jež vládne terorem a pronásleduje poslední zbytky legionářů. Do toho přichází hráč, kterému krev Legie koluje v žilách, a jenž se pokusí znovu pozvednout její prapor. Dialogy jsou, jak již bylo řečeno obstojné, objevují se dokonce různé volby ovlivňující děj a následné akce. Jednu výhradu bych ale měl k dabingu. Nejde ani tak o navození dojmu, že dotyčný pochází zdaleka tím, že je nadabován se silným ruským přízvukem. Ale mnou vybraný hrdina měl opravdu prkenný hlas a některé jeho projevy atmosféře příliš nepřidaly.
A pak že RPG na konzolích nejde
A jak se to celé hraje? Je to k neuvěření, ale naprosto úžasně! I přes všechny nedostatky jsem se královsky bavil a hra mě ani na chvíli nepustila. Jde sice pouze o bezhlavé mlácení a kouzlení do zástupů nabíhajících nepřátel, ale všechno to je neskutečně zábavné a chytlavé. Graficky je hra taky zpracována na dovře a její občasná jednoduchost jen doplňuje zážitek z hraní a zbytečně nerozptyluje. Tohle totiž není hra, u které se kocháte okolím, tady se okolím musíte prosekat. Odpuštěny budiž skoro všechny výše zmíněné výtky, které tak vlastně umocňují zážitek z neustálého porcování zástupů protivníků. Jednoduchý systém dovedností jen dopomáhá svižnému tempu soubojů spolu s konzolovým ovládáním, různé předměty padají z nepřátel v neskutečných počtech a objemný inventář je prostě nutnost. Herní doba je také velice solidních 10-13 hodin na střední obtížnost, plus DS3 disponuje slušná možností znovuhratelnosti.
Suma sumárum. I přes celkové zjednodušení a další chybičky se jedná o ehm… solidní relaxační řežbu, u níž se budete dobře a poměrně dlouho bavit.
Štefan Obrovský
Hodnocení: 75 %
Recenzovaná verze: Xbox 360
Výrobce: Opsidian Entertaiment
Cena: 1199 Kč