Šindži Mikami, Akira Jamaoka, Goici Suda. Zasvěcení vědí, že se jedná o Japonce, kteří se podíleli v různých funkcích na vývoji takových pecek jako Resident Evil, Silent Hill nebo Killer 7. Teď spojili síly a pokusili se spolu vytvořit něco, co tady ještě nebylo. A výsledek? Jedná se o jednoznačně jednu z nejujetějších her na trhu.
Shadows of the Damned se musí zdát ujetý i samotným Japoncům. Posuďte sami. Hlavní hrdina hláškující pokérovaný mexický lovec démonů Garcia Hotspur. Ten je jaksi ve špatné náladě, protože odněkud z pekelného dna vylezl jistý drsný pekelník jménem Fleming. To by ani tak nevadilo. Spíš mu není po chuti to, že tento Fleming rozcupuje na kusy jeho blonďatou buchtu Paulu a vezme si ji sebou do pekla, aby ji mohl zabíjet pořád znovu a znovu, pokud možno pokaždé jiným úchylným způsobem. Garcia nemá na práci nic lepšího, než skočit do pekla za ním, vypíchnout této kreatuře všech šest očí a vzít si bloncku zpátky. Jako pomocník ho bude provázet ukecaná lebka, která si, co se týče hláškování, nezadá s hlavním hrdinou (pamětníci si určitě vzpomenou na již 12 let starý, ale stále skvělý Planescape Torment). Umí se navíc změnit v nejrůznější druhy zbraní a stává se tím pádem také nejpoužívanějším předmětem. Společně pak putují všemi zákoutími pekla, sekají nejrůznější ďáblovi přisluhovače a stávají se svědky dalších úmrtí Pauly. Peklo je nápaditě a pěkně zvráceně vyobrazeno způsobem, jenž se může zrodit jenom v hlavě japonského herního vývojáře. Nepřátelé jsou opravdu různorodí a co kousek to unikát. Každý je svým způsobem děsivý, ohyzdný a nebezpečný. U některých je možné vysledovat podobu nebo inspiraci výše zmíněnými tituly z předchozí tvorby zainteresovaných autorů.
Bez světla si neškrtnete
Kapitolu samu o sobě tvoří speciální bossové, vyčleňující se jak velikostí, tak možnostmi jak vás sprovodit ze světa. Tedy spíše z pekla. Samotné souboje bych hodnotil jako standard dnešních akcí z pohledu třetí osoby. Všechny zbraně mají laserový zaměřovač, u některých je možné označit slabá místa pekelníků a střílet bez zaměřování, nebo se s nimi utkat v souboji tváří v tvář a máchat nebohou lebkou upevněnou na konci pochodně. Ovládání i kamera jsou v celku v pořádku, nicméně občas zazlobí zaměřování. Atmosféru dokreslují bizardní maličkosti, například kozí či kozlí hlavy, sloužící jako zdroj spásného světla. Bez něj je Garcia i přes všechen svůj um a odhodlání proti stvůrám pekelným bezmocný. Ve stínu jsou totiž nepřátelé nezranitelní a tím i dost ve výhodě. Podobně netradičně jako zdroje světla jsou vymyšleny i zámky na dveřích. Na jejich místě jsou velké dětské hlavy a ty je nutné pro otevření dveří nakrmit.
Zamčené dveře nejsou překážkou
Grafické zpracování jako celek ale pokulhává. Neostré textury, jejich doskakování a obecná nedokonalost jsou všudypřítomné. Postava se zasekává v nejrůznějších předmětech, dalšími zase prochází jako duch. Často se mi stalo, že jsem prošel za zamčené dveře na několik metrů a zkontroloval co za nimi je. Největší devizou hry je celková stylizace do béčkového akčního filmu. Ať už jde o drsňáka v podání hlavního hrdiny, průhlednou zápletkou, haldama nepřátel a množstvím hlášek.. Právě vtipné, trefné nebo vysloveně dementní hlášky potetovaného Garcii a především jeho kamaráda lebky jsou to, co si budu asi pamatovat až se mě někdo v budoucnu zeptá na Shadows of the Damned.
Štefan Borovský
Hodnocení: 70 %
Platformy: Xbox 360; PS3
Cena: 1499 Kč
Distribuce v ČR: Electronic Arts