Na pulty se přiřítilo páté pokračování herní legendy - série Driver. Bohužel se legendou stal pouze vinikající první díl. Další už byly pouze průměrné, někdy ještě horší. Z toho, co všechny uchvátilo u prvního dílu, to jest atmosféra 70. let jako vystřižena z filmů Bullitův případ nebo původních 60. sekund, v Driver: San Francisco moc nezbylo, přesto má co nabídnout.
Kdyby náhodou někdo nevěděl, „vo co tady go,“ tak připomenu, že se jedná o městskou jízdu, někde na pomezí arkády a simulátoru. V posledním díle se tvůrci vrátili ke kořenům minimálně v tom, že se vzdali ambice konkurovat sérii GTA, a tudíž se po vlastních neprojdeme. Za to si zaslouží potlesk. Zůstala tedy jízda auty se skvěle vyváženým jízdním modelem.
Nicméně tímto návrat ke kořenům končí. Sice tu je opět detektiv Tanner, coby hlavní hrdina, ale s tím předchozím má spolešné snad jen jméno. A hlavně, je tady Shift. Nevíte co to je? Jde vlastně o šíleně cool možnost, díky níž se kdykoliv během jízdy můžete převtělit do libovolného vozidla na místo řidiče. Ulítlé, že? A teď si ještě uvědomme, že s touto funkcí stojí a padá celá hra. Naštěstí se ale přesně díky této podivné vychytávce budete u posledního Drivera bavit.
Jak se Tanner dostal k této takřka božské síle? Po honičce s padouchem z předchozích dilů, Charlesem Jerrichem, upadne po havárii do komatu a od té doby má možnost se vznést vysoko nad město a vybrat si libovolné auto k ovádání. Je libo zkusit si policejní honičku jako muž zákona či padouch? Odvézt ukecanou paničku do klubu? Nebo se zůčastnit pouličních závodů? Možnosti hry jsou skutečně obrovské. Shift nabízí také nestandardní řešení zaběhlých herních mechanismů. Při závodech je možné řídit vlastní auto, ale také se přemísťovat za volanty vozů jedoucích v protisměru a najíždět do soupeřů. To samé lze použít při policejních honičkách nebo únicích. Prostě skvělý.
Horší je to s implementací příběhu - ten je naroubován na tuto funkci opravdu nešťastně. Nejhorší na tom je, že se snaží tvářit jako vážná detektivka. A já si vážnou detektivku s možností přeskakování mezi auty představit nedokážu. Funguje to tak, že se z ptačí perspektivy přepnete do Tannerova auta a plníte misi okořeněnou filmečkem a dialogy. Mise jsou sice poměrně různorodé a celkem zábavné, ale jaksi to není ono. Mnohem více jsem se bavil u nepovinných úkolů a výzev. Úkoly spočívají v přeshiftování se do daného vozu nejlépe doprostřed honičky a na vás je to nějak vyřešit. Krátké, výstižné, zábavné. U tzv. výzev musíte většinou v nějakém krátkém časovém úseku splnit nějaké to zadání. Například naskákat dohromady 200 metrů, zrychlit na 175 mil v hodině bez turba, těsně se vyhnout 30ti autům a podobně. Za splněný obdržíte Will Power, neboli sílu vůle, která slouží jako platidlo. Za tuto měnu lze koupit další auta kterých je téměř 200(!) nebo další vychytávky. A jestli si někdo nehraje rád sám, je možné si zajezdit s kamarády na splitscreenu nebo třeba i po síti.
Driver: San Francisco je určitě druhý nejlepší díl série, i když skalní fandové prvního dílu můžou reptat. Čím dříve si zvyknou na shift, tím dříve se více než dobře zabaví. Takže vzůru do ulic!
Štefan Borovský
HODNOCENÍ: 85 %
