V listopadu byl na světlo světa vypuštěn další díl výborné série Assassins Creed z podtitulem Revelations, jenž má zakončit příběh Enzia Auditoreho da Firenze. Zavede nás tentokráte do středověké Konstantinopole, kde bude muset Enzio bojovat s Templáři o přístup do Altairovy tajemné knihovny. Toto, v pořadí již čtvrté pokračování série ostudu svým předchůdcům rozhodně nedělá.
První díl AC působil jako blesk z čistého nebe. Bezesporu očekávaná hra se zajímavým promem ze strany vydavatele, k nimž jsme ale po tolika neblahých zkušenostech poměrně skeptičtí, nabídla nepopsatelný zážitek. Krásná blízkovýchodní města s absolutní volností pohybu a možnost skákání po střechách a zdolávání nejrůznějších věží, plus zajímavý bojový systém mi naprosto učarovala. Hra zprostředkovávala příběh Altaira v době třetí křížové výpravy. Pořád tady ale něco chybělo a po čase se dostavil otravný stereotyp. Po vydání druhého dílu, který se odehrával v renesanční Itálii, už první díl vypadal jako technologické demo. Druhý díl dotáhl všechno až do konce a přidal zajímavý příběh a kupu novinek. Na Florencii a Benátky jen tak nezapomenu. Poté následoval Brotherhood, jakýsi rozsáhlý datadisk, přinášející obrovský Řím a možnost najímání a trénování osobní armády Assassinů. Revelations má putování Enzia uzavřít a přidá také informace o životě Altaira. Tak se na to podíváme.
ACR je stejně jako Brotherhood jakýsi datadisk nebo spíše sequel. Rozšiřuje a dokončuje příběh a běží na stejném enginu, ale jeho herní doba je na datadisk až moc dlouhá, prodává se za plnou cenu a nepotřebujete ke spuštění předchozí díly. Enzio na začátku přijíždí do Konstantinopole (dnešní Istanbul), aby hledal klíče k tajemné Altairově knihovně. Je už sice silně prošedivělý a celkově starší, pořád je to ale ten starý známý sympaťák. V jeho pátrání se zaplete do boje mezi Turky a pohrobky Byzantské říše, intrik o nástupnictví po nemocném Sultánovi a bůhví čeho ještě.
Novinek je poskromnu. Tou nejdůležitější je „hookblade“ neboli háková čepel. Ta nabízí nové pohybové a bojové pohyby a zrychluje šplhání po střechách. Zdá se to jako maličkost, ale hře a hratelnosti to neuvěřitelně přidalo. Spolu s jemně vylepšeným ovládáním umožňuje skákání po střechách hbitě a rychle jako kočka a skládání smrtících bojových komb. Asi největší devizou je samotná Konstantinopol. I když Enzio zavítá také do Masyafu a pár dalších lokací, hlavní město Osmanské říše je to kvůli čemu hra chytne a nepustí. Metropole je propracovaná a navržená skvěle. Skákání po střechách jsem si takhle užíval možná v některých částech Benátek, ale tohle je celé město.
Nechybí vychytávky z předchozích dílů jako výtahy a padák, ale přidány jsou i další. Například jakési lano natažené mezi střechy, po němž je možné pomocí háku rychle sjíždět. Pohyb se zásadně zrychlil a pomocí schopností, háku a padáku je možné se dostat na vzdálená místa za krátký čas. V tomto díle ale chybí možnost osedlat koně a prohánět se ulicemi jako v obrovském Římě. Zde v úzkých uličkách by to stejně nebylo dost možné a hra se tak vrací ke kořenům. Jak jsem už řekl, bojový systém dostál také změn. Nijak zásadních, jedná se spíše o optimalizaci a přemapování některých tlačítek. Novinkou jsou ale bomby. Ty si můžete připravovat sami na určených místech a přidávají nový aspekt. Vedle klasických kouřových jsou zde různé smrtící, naplněné střepinami nebo jedem, další na odlákání pozornosti kouřem či zvukem a taktické bomby. Ty je možné naplnit jehněčí krví, zapáchající bylinou nebo bodci, o které si pronásledovatelé poraní nohy.
Možnosti jsou obrovské a představivosti se meze nekladou. Nepřátelé jsou standardní, pouze v nových hábitech. Výjimkou jsou Janičáři, velice tuzí soupeři s množstvím schopností a nebezpečnými útoky. S těma zažijete asi nejvíce zábavy. Nechybí novinka posledního dílu, možnost rekrutovat a trénovat vlastní Assassíny a následně je zavolat na pomoc v boji. Je možné taky vysílat na mise po Středomoří, nabírat zkušenosti a vydělávat peníze. Herní doba pouze hlavní příběhové linie je plus minus 15 hodin. Pokud se ale rozhodnete plnit nepovinné mise, trénovat Master Assassiny, renovovat město nebo třeba sbírat knihy, životnost hry se posouvá za metu 30 hodin, což je opravdu slušná porce zábavy.
Další díl této zajímavé a skvělé série nezklamal. Nepřináší sice mnoho novinek, nový vzhled ani nového hrdinu. Nabízí ale krásné veliké město, pár vylepšení a celkové vyladění. Hlavně ale uzavírá příběh Enzia Auditore da Firenze a to za nadprůměrnou herní dobu.
Štefan Borovský
HODNOCENÍ: 90 %