Benediktská 11, Praha 1
Podnik je nazvaný podle své uliční lokace, respektive užívající jména oblíbeného u řeholníků i papežů, jehož význam „požehnaný“ ovšem nenachází v této restauraci patřičnou odezvu. Místní interiér má k řádové střídmosti i strohosti daleko – křiklavě barevné a zvláštně „plastické“ stěny jsou obložené jako chlebíčky na rautu (a to vším, co bylo zrovna po ruce – reklamami, diplomy, malbami, grafikami, předměty, certifikáty a tak dále). Zato úsečná obsluha nenadělá s ničím dlouhé cavyky. Ani se samotnou stravou, což je v jistém smyslu škoda. Jídla vyvážených a podmanivých chutí zřejmě nejsou zdejší doménou. Unavené chutě jako byste cítili odněkud zdálky (a to se ještě na mysl vkrádá všudypřítomný přízrak glutamátu). Záleží patrně na tom, jak je patron právě naladěný. A když už se tvůrce pouští do jakési minimalistické verze zeleninové oblohy, od které mají jednu oblíbenou, univerzální sestavu, kéž by se vyhnuli hořké nakládané fialové hmotě pochybného (zelného) původu. To člověku opravdu snadno otráví každé menu – to více i to méně podařené. V přízemí jsou prostory rozvrženy na půdorysu písmena L, přičemž zde najdete spoustu poměrně natěsnaných stolů. Tyrkysově vymalovaná klenutá místnost v suterénu slouží také jako vinárna a příležitostně pro uzavřenou společnost. Zdejší víno jsem netestovala, ale co se sortimentu piva týče, Bernardi bývají v pořádku (tedy kromě ceny). Ničeho pozitivně zvláštního se tady pravděpodobně nedočkáte, snad výjimečně. Co do prostředí i nabídky mezi ostatními podniky v této městské části zapadne.
Lucie Tleskačová
Tip: Kuřecí lázeňské soté s rýží á 133 Kč
Otevírací doba: denně 11:00–23:00
Kontakt: 224 826 912
Web