Do redakce se nám dostala nejnovější herní konzole od Nintenda, a jak je u této japonské firmy zvykem, herní svět se opět posouvá o krok dopředu.
Od Maria ke 3D
Téměř pokaždé, když v poslední době herní svět zažívá revoluci, můžou za to hráči děkovat Nintendu. Právě tato japonská firma, která světu dala například Maria, se totiž nikdy nebojí přijít s něčím netradičním a na první pohled pořádně bláznivým. Jen považte – rok 2004 a světu je představena kapesní konzole Nintendo DS, první zařízení svého druhu, které je možné ovládat dotyky. Přímý konkurent Sony, jehož PSP bylo mimochodem vybaveno parádním displejem a hry byly graficky na vysoké úrovni, musel při pohledu na počet prodaných kusů blednout závistí. O dva roky později jde Nintendo ještě dál a přichází s konzolí Wii, která dokáže snímat vaše pohyby, a z hraní se tak stala aktivní záležitost. A jestliže nyní trend ukazuje na 3D technologie, jistě pro nikoho není překvapením, že nová hračka od Nintenda nese označení 3DS a jeden ze dvou displejů vám umožňuje vidět herní svět trojrozměrně. Pokud si právě teď říkáte, že rozhodně nechcete sedět v tramvaji s prapodivnými brýlemi na očích jen proto, abyste si zahráli ve 3D, můžete být v klidu – brýle potřebovat nebudete.
Nabíječku s sebou!
Trojrozměrný efekt je parádní vychytávka, jakmile přijdete do party lidí, rozhodně každý bude chtít vidět, jak taková 3D hra vypadá – a na pohled je to opravdu báječné. Ovšem to je tak vše. Největší výhodou 3D zobrazení u nového Nintenda je, že se dá vypnout, a to nemyslím nijak zle. Koukat na relativně malém displeji na prostorový obraz je pro oči poměrně náročná disciplína a rozhodně to chce trénink. Navíc ne vždy na třetí rozměr budete mít náladu, a tak malý slider, jímž můžete 3D vypnout nebo třeba jen zeslabit, často oceníte.
Zřejmě největší slabinou konzole je výdrž baterie, což ovšem vývojářům nelze vyčítat. Dva displeje, zapnuté wi-fi a 3D udělá své a hledat zásuvku budete muset zhruba po třech hodinách hraní. Ovšem pokud najedete na úspornější režim, wifinu budete poctivě vypínat a třeba si snížíte jas displeje, zahrajete si poměrně dlouho.
U nabíjení Nintenda 3DS bych se ještě malinko pozastavil. V základním balení je totiž standardně k dispozici dokovací stanice, která svou funkci plní na výbornou. Odpadne tak trefování se kabelem do vstupu a vůbec celé nabijení jak tak nějak pohodlnější. Co se mi ovšem vůbec nelíbí, je dioda, umístěná na přední straně konzole, která indikuje stav baterie. Ona totiž nepoblikává, ani nesvítí, ona jednoduše září. Pokud jste třeba zvyklí mít konzoli nedaleko postele, budete mít ozářený celý pokoj, což určitě není nic příjemného.
Fotíme ve 3D 
V menu na vás čeká mnoho ikon, z nichž ale většinu nebudete využívat. Za zmínku stojí položka Download play, kde si například stáhnete klasiku všech klasik – původního Super Maria. Kdo by ale čekal, že po 22 letech bude tato hra zadarmo, šeredně by se pletl. Mario vás stále vyjde 3,60 liber, tedy necelých 100 Kč, což je přece jen za hru, kterou bez problému za hodinku dohrajete a jež už dávno nepatří mezi technologické skvosty, trochu hodně. Zajímavý je rozhodně i fotoaparát, kterým uděláte fotografie ve 3D. Vzhledem k jejich nevalné kvalitě a hlavně k faktu, že se na ně stejně nikde jinde nepodíváte, se však jedná o pouze o záležitost, kterou využijete opět pouze při prezentace vaší nové hračky přátelům.
S Nintendem 3DS se nudit nebudete
Nintendo 3DS je výborná hračka. Třetího rozměru se rozhodně bát nemusíte, pokud by vám náhodou nevyhovoval, není nic jednoduššího než jej vypnout. Jestliže patříte mezi ty, kteří si občas nějakou tu hru zahrají, ale čas vám to málokdy dovolí, je tento přístroj pro vás ideální. V metru, tramvaji nebo třeba i chvilku doma, prostě „3DSko“ vyndáte a s pustíte se do virtuálního dobrodružství. Dva displeje, gyroskop a pohodlně rozložená tlačítka slibují skvělou a dlouhou zábavu.
Martin Vodička