Touha zdobit se je stará jako lidstvo samo. Už v pravěku si lidé vyráběli náhrdelníky z vlčích tesáků a propichovali si uši. A od nepaměti si lidé také malovali na tělo.
Tetováním proti artróze
Tyto trvalé malby na tělo však z počátku neměly s estetikou zhola nic společného. Když zapátráme v hluboké minulosti po prvních známkách tetování, dostaneme se do roku 5000 př. n. l. Tak staré bylo totiž tělo mumifikovaného ledového muže, známého pod jménem Otzi, který byl nalezen v ledovci. Na kloubech rukou i nohou měl mnoho vytetovaných teček a čárek, které však podle domněnek odborníků měly chránit před bolestivým artrotickým onemocněním kloubů.
Z ornamentů se dalo číst jako z občanky
Tetování mělo prapůvodně ve většině kultur zejména duchovní nebo komunikační význam. Jedna z prvních tetování vyspělých starověkých kultur byla objevena u Egypťanů, odkud se později rozšířila na Krétu, do Řecka, Persie a Arábie. Tetování mělo významnou roli při rituálech a tradicích. Například ženy tetováním vykazovaly své dovednosti a starověcí šamani si na důkaz svých léčivých schopností tetovali prsty i zápěstí. Díky vytetovaným ornamentům bylo u starých kmenů poznat, ke které náleží kultuře, náboženství, nebo jakou mají pozici ve společnosti. Také to, jestli je ženatý, jakou práci dělá, či jakými obřady a společenskými rituály už prošel. Každý centimetr tetování o jeho nositeli něco vypovídal. Dalo by se říct, že se v tetování dalo číst jako dnes v občance.
Máš tetování? Jsi z Yakuzi!
Z Asie se tetování dostalo do Japonska. Nejprve tady jednoduchými vzory označovali trestance. Později však bylo tetování znakem vzpoury. V 18. století totiž mohla jen šlechta nosit šaty zdobené ornamenty. Střední třída proto zvolila jako formu protestu velmi komplikovaná a propracovaná tetování, která pokrývala celé tělo. Později však bylo japonské tetování spojeno s „Yakuzou" a k potetovaným lidem se zde začalo přistupovat s nedůvěrou. A tak je tomu dodnes.
Od poznávacího znamení k módnímu výstřelku
Tetování mělo v historii velký význam právě jako znamení příslušnosti k určité skupině. K identifikaci zločinců využívali tetování už ve starém Egyptě. Jako poznávací znamení využívali tetování námořníci. Evropští námořníci si na záda dávali hojně vytetovat Krista na kříži, aby se dopředu ochránili před bičováním v případě trestu. Věděli, že žádný kapitán se neodváží bičovat Boží obraz. A právě námořníci přivezli tetování do Evropy. V roce 1770 přivezl do Londýna ze svých cest po Pacifiku kapitán William Dampher takzvaného Pomalovaného prince, kterého ukazoval veřejnosti jako atrakci. Zanedlouho už se šlechta nechala zdobit na diskrétních místech nejrůznějšími drobnými ornamenty a z tetování se stal módní výstřelek.
Kérka už není znakem alternativy
Na konci 20. století mění tetování svůj smysl. Neukazuje už příslušnost ke skupině, ale nechat si udělat tetování je naopak snaha ukázat svou originalitu, provokovat, zvýšit svou atraktivnost. Ještě před dvaceti lety jste s kérkou na viditelném místě byli společností považováni za vyvrhela a extremistu. Mít dnes kérku je ovšem snem každého puberťáka, a téměř každý ji opravdu má. Dnes už není tetování znakem alternativců, stalo se běžnou součástí toho, jak se zdobíme, stalo se uměním.
Linda Urbášková