Ve znamení Rakouska, surrealistické Belgie, komiksu, migrace a sto let polského filmu se odehrála druhá nejvýznamnější letní filmová akce v Česku. Její letošní ročník potvrdil, že obměněný pořadatelský tým to myslí s loňskými změnami vážně a filmovka se stala školou víc než kdysi.
Přednášky zůstaly, diskuse po filmu taky, stejně tak Lekce filmu několika hostů. Tyto akce sice návštěvníky baví o něco méně než jenom sledování filmů a jsou skromněji navštěvovány, zato můžou být poměrně jedinečné. Organizátoři, kteří hlásají, že jim nejde v první řadě o rekordy návštěvnosti, by se neměli nechat odradit a měli by dál zvát lidi jako byl třeba Tadeusz Lubelski, filmový historik z krakovské univerzity, jenž polský film slavící letos sto let dokázal představit v poutavých úvodech a přednáškách.
Filmové lekce od Bergera i Pálfiho
S desetinásobně menším rozpočtem a nejspíš i desetinásobně menším organizačním štábem nemůže Letní filmová škola konkurovat Mezinárodnímu filmovému festivalu Karlovy Vary, který se odehrává vždy jen týdny před LFŠ. Vary nabízejí atraktivní směs novinek slavných tvůrců, předpremiér a debutů pozoruhodných režisérů. Filmovka se vždycky orientovala jinak - na připomínání starších filmů a objevování méně nápadných filmařů. Poté, co po Jiřím Králíkovi funkci ředitele převzal Pavel Bednařík z okruhu olomoucké filmové vědy se tento trend ještě posílil, když se přidaly přednášky a besedy a ubraly známé tituly, které už se na LFŠ několikrát hrály. Letos pocházel nejstarší film z roku 1913 a na návštěvu přijeli lidi jako Raoul Servais, Vincent Moon nebo Arash T. Rihai.
Přijel ale třeba i Christian Berger nebo György Pálfi, filmaři známí z festivalů i našich kin (Pálfi natočil Škyt nebo Taxidermii, Berger dělal kameru k několika snímkům Michaela Hanekeho mimojité i Bílou stuhu, letošního vítěze v Cannes). V uvolněné atmosféře filmovky byli oba velmi přístupní divákům. Oba taky pořádali nekonvenční Lekce filmu. Berger názorně vysvětloval nový způsob svícení Cine Reflect Lighting System a na konec dokonce nechal zájemce, aby si ho osobně vyzkoušeli. Pálfi se svým spolupracovníkem Attilou Réthlym zase přítomné zapojili do improvizačního castingu, aby tak osvětlili svůj způsob práce na novém filmu Nejsem tvůj přítel, představeném už v soutěži ve Varech.
Přátelská akce milovníků filmu
Pravdou zůstává, že ta typická volnější nálada a skromnější podmínky akce se stále nevyhnutelně podepisují i na její organizaci. Díky čtyřem novým sálům letos LFŠ odstranila největší problém loňska, lidi už netrávili hodinu ve frontě. Navíc se časy projekcí poprvé posunuly, takže všechny filmy nezačínaly ve stejný čas a nenavazovaly pak na sebe tak těsně. Zůstalo tak jenom u individuálních malých rozčilování, třeba že se dost filmů hrálo jenom jednou, že změnu ranního programu ohlásily Filmové listy až ono ráno nebo že pořadatelé neodhadli zájem o Pianistku. Přestože film běžel už několikrát v televizi, pořád se lidí, co ho ještě neviděli, najde víc, než se vejde do sálu Reduty. Pořadatelé by asi neměli v některých případech diváky přeceňovat a nevynechávat určité tituly jenom proto, že si myslí, že už jsou dost známé. Pak by se nestalo, že budou vzdávat hold polské herecké legendě Zbyszku Cybulskému bez jeho klíčového filmu Popel a démant.
Všechny tyhle drobnosti se ale dají brát jako cena za jiné zážitky, který nabízí festival, jenž se stále skoro obejde bez rozdělování na VIP a ne-VIP (přesto, že letos na Hvězdě vznikl VIP salónek, ovšem velmi skromný, rozhovory s hosty stejně probíhaly spíš po hospodách). Právě tady se vám může stát, že vám Václav Vorlíček převypráví snad všechno, co si pamatuje o Indii, když ji v roce 1968 navštívil s filmem Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, a ani nevynadá divákovi, který během těch dvaceti minut v kině usne. Nebo že si oblíbíte Kurta Palma, ani ne tak za jeho nekonvenční dokumenty, kde se zajímá, co všechno jedl Mozart, jak mu pouštěli žilou nebo kolik slov o fekáliích znal, ale za jeho sympatické, vtipné a dlouhé debaty po projekcích. Nebo že diskusi po filmu o dítěti Kdopak by se vlka bál trochu zkrátí roztomilá dcerka producenta Šlajera, která chce přebalit. Filmovka je prostě přátelská akce lidí, co mají rádi film, a je to na ní vidět.
Iva Přivřelová