Jedna z nejslavnějších a nejoceňovanějších formací současné world music, malijští Tinariwen, přijedou 11. listopadu představit do Prahy své nejnovější album „Imidiwan: Companions“.
Tito potomci saharských kočovníků a rebelů proti malijské vládě hrají pouštní blues, ve kterém se zpívá o osamění, ztrátě kamarádů v bojích, odporu, životě v exilu a o zklamání z návratu do domovské země. Jméno „Tinariwen“, které odráží jejich nomádský osud uprostřed pouště, znamená v jazyce Tuaregů „opuštěné místo“. Ve své původní sestavě vznikli v jednom z vojenských táborů v Libyi a jako bojovníci se zúčastnili povstání proti malijské vládě.
Za krátko vyměnili tradiční tuarežské nástroje za elektrické kytary a vnesli do tradičních melodií řadu vlivů od rocku až po Boba Marleyho. Proto je někdy média nazývají „Saharskými Rolling Stones“ (jednou Tinariwen skutečné Rolling Stones navíc dokonce předskakovali). Za více než 25 let existence posbírali řadu prestižních ocenění (mimo jiné BBC Award for World Music), hrají na velkých festivalech (letos například Glastonbury), mezi fanoušky jejich hudby se počítají Robert Plant, Carlos Santana, Brian Eno, Thom Yorke, TV on the Radio či Bono & the Edge.
Název nového alba, „Imidiwan“, je jedno z těch slov, pro které angličtina nebo čeština nemá jeden určitý výraz. Je to podobné jako u slova „assouf“, kterým sami Tuaregové označují styl hraní Tinariwen na kytaru. „Assouf“ znamená blues, samotu, touhu, stesk po domově, bolest na srdci a temnotu, která se rozkládá za hranicí světla z táborového ohně. „Imidiwan“ označuje přátele, souputníky, druhy a spolubojovníky. Nové skladby mají všechny prvky, které slavily úspěch u západního publika: syrovost, jednoduchost, melodičnost, písně od bouřlivých až po intimní.
Britská média o nahrávce hovoří s nadšením, The Sunday Times například napsali: „Tinariwen vytvořili jeden z nejneopakovatelnějších a nejoriginálnějších zvuků v současné hudbě a ani na nové desce se od ní neodchylují,“ noviny The Sun se rozplývají: „Jejich písně jsou vzrušující, okouzlující a především dávající naději pro africký kontinent, odkud pocházejí.“ „Imidiwan“ je v pořadí jejich čtvrté album. Osudy zakládajících členů se proplétají s pohnutou historií nestálého regionu saharské Afriky.
Od vzniku do konce 20. století vydali řadu kazet, první album na CD pak v roce 2002. Západní svět si Tinariwen poprvé pořádně všiml díky jejich koncertu na prvním ročníku „Festivalu v poušti“ v Mali v roce 2001. Brzy na ně čekaly pódia festivalů WOMAD, Roskilde či sálů v Londýně. Za pomoci Justina Adamse a Jean-Paul Romanna nahráli své první CD „The Radio Tisdas Sessions“.
Od té doby odehráli přes 700 koncertů v Evropě, severní Americe, Japonsku i Austrálii. Jejich jméno se objevilo na plakátech největších festivalů i na titulních stranách mnoha časopisů a novin. Od roku 2001 také postupně v sestavě kapely nahrazují mladí hudebníci starší zakladatele a původní rebely.
-tz-