Pražská přehlídka otrlých filmů již pošesté prezentuje snímky šité na míru vkusu, který bývá často označován jako krajně nevkusný, ale jemuž propadá stále více nadšenců. Program letošního ročníku ukazuje, že okouzlení a inspiraci lze nalézt i na místech donedávna opomíjených či zatracovaných.
Ve festivalovém programu jsou letos zastoupeny očekávané novinky i neznámé starší tituly. Pokračování španělského zombie filmu Rec či hollywoodské zmrtvýchvstání klasické hororové příšery Vlkodlak provází zvědavost a vysoko nastavené nároky žánrových fanoušků. Naproti tomu nový americký snímek Dům ďábla má šanci zasáhnout hororové diváky nepřipravené. Snímek stylem i náladou evokující filmy osmdesátých let místo šokující zábavy nabízí pečlivě vystavěnou hutnou atmosféru budovanou pomocí tajuplných náznaků.
V pokleslých atrakcích si naopak lebedí legenda brazilského braku José Mojica Marins, který ve svém novém snímku Vtělení ďábla oprášil černou róbu a klobouk svého filmového alter ega zvaného Ze do Caixao neboli Coffin Joe. Obskurní snímek sestávající z nechutností, mystiky a poetiky telenovel je uhrančivý jak špína za Joeovými dlouhatánskými nehty.
Psychedelické porno i nekrofilní romance
Nevyčerpatelnou studnicí vyšinutých filmů je kinematografie sedmdesátých let. Z ní letos festival vylovil geniální pornografickou klasiku Za zelenými dveřmi sledující teatrální a psychedelickou sekvenci rituálně vyhlížejících orgií zakončených dlouhou obrazovou meditací na téma ejakulace. Hvězda snímku Marilyn Chambers (zemřela loni v dubnu ve věku 56 let) hraje hlavní roli i ve filmu Rabid hororového klasika Davida Cronenberga, který prohlásil, že příběhy svých filmů chce pojímat optikou viru, smyslem jehož existence je přizpůsobit hostitelský (v tomto případě lidský) organismus obrazu svému.
Loňský ročník festivalu představil divákům tvorbu osobitého italského filmaře Joa D’Amata jeho hororem Antropofág, letos na něj navazuje dalším mistrovým snímkem, nekrofilní romancí Za hranicí temnoty, která předkládá podobně excentrickou variaci na brakové žánry. Do nevyzpytatelného prostoru surreálných fantazií otrlé diváky zavede švankmajerovská fantasmagorie Smrtelná postel: Postel, která požírá, dekadentním světem antického Říma je zase provede Sexuální dobrodružství Nerona a Poppey.
Variace na El Santa a americkou kinematografii
Festivalový maskot, mexický wrestler El Santo, letos udeří celkem třikrát a v každém z uváděných filmů se představí v trochu jiné poloze. Výpravně marnotratný El Santo bojuje proti Blue Démonovi na Atlantidě vychází z poetiky Bondovek, v El Santo bojuje proti vražedným anonymům hrdina vystupuje coby wrestlingová variace na Sherlocka Holmese a v El Santo bojuje proti vlkodlačím ženám je zase infikován lykantropí krví.
Letošní ročník své otrlé diváky zavede také do nepříliš známých kinematografií Pakistánu a Indonésie. Pakistánská kinematografie vydá své poklady v podobě snímku Živoucí mrtvola, který stojí přesně na hraně, kde se radikální neumětelství překlápí v avantgardní experiment. Čerstvou novinkou je snímek Jatka, ve kterém režisér Omar Khan (pracující jako zmrzlinář) v nadsazeném duchu parafrázuje klasické americké horory. Půjčovat si ze zahraničí se neostýchá ani indonéský snímek Lady Terminator, v němž proslulá akční sci-fi Jamese Camerona znovu ožívá v nepříliš smysluplné, ale o to živelnější symbióze s indonéskou lidovou legendou.
Těm, kteří se nebojí experimentovat s vlastním vkusem, pak vedle všech uváděných snímků festival nabízí akci „Aero naslepo pro otrlé“, kde budou návštěvníci za dobrovolné vstupné vystaveni do poslední chvíle utajovanému titulu.
Antonín Tesař