Komiks nejsou jen superhrdinové, komiks, to jsou i hrdinové zvířecí. Myši v koncentračním táboře, kočičí detektivové, králičí samurajové nebo lvi v ulicích Baghdádu…
Zvířecí postavy mají v literatuře své místo nejpozději od Ezopových bajek. Jejich role, tedy zastupování určitých lidských vlastností funguje dodnes. A nejen v literatuře. Není divu, že zvířátka přešla i do komiksového média. Co by si Walt Disney počal bez kačera Donalda, myšáka Mickeyho, psa Pluta nebo třeba slona Dumba. Asi nejslavnějším zvířecím hrdinou současnosti je kocour Garfield. Líný, jak jen kočka může být. V českých zemích jde v posledních letech o jeden z nejprodávanějších komiksů vůbec a nakladatelství Crew z jeho misky zvládne nakrmit i série, které by se samy asi neuživily. Nakonec takoví superhrdinové za své schopnosti také vděčí zejména zvířátkům a broučkům. Co by byl Bruce Wayne bez netopýrů nebo Peter Parker bez pavouků?
Hrdinové napříč žánry
Mezi kritiky se však popularitě těší zejména jedno zvíře – myš! Dva díly komiksu Maus od Arta Spiegelmana postavily kritiku na hlavu. Zejména anglo-americký komiks byl do té doby (psal se rok 1986) především doménou superhrdinů a nestál kritikům příliš za zmínku, a to i přesto, že se právě v té době objevila další zásadní díla komiksového média – Mooreovi Strážci a Millerův Návrat temného rytíře. Pořád to byli jen superhrdinové, i když viděni trochu jinou optikou. Spiegelman místo toho přišel s biografickým příběhem z koncentračního tábora a navíc obsadil do hlavních rolí zvířata, zastupující lidské rasy a národnosti. Židé se proměnili v myši, Němci v kočky, Poláci v prasata a Američané v psy. Kdyby lidé zůstali lidmi, asi by to tak dobře nefungovalo.
V poslední době patří mezi mé oblíbené zvířecí komiksové hrdiny zejména králík-samuraj Usagi Yojimbo a černý kocour John Blacksad. Zatímco skrze Yojimba jeho autor Stan Sakai převyprávěl staré samurajské příběhy, Johna Blacksada využili scenárista Juan Díaz Canales a kreslíř Juanjo Guarnido v žánru zvaném noire. Blacksad tu vystupuje jako drsno-něžný detektiv z 50. let, který řeší třeba i rasově motivované zločiny. S jeho příběhy se zatím můžete setkat jen na stránkách magazínu Crew2, kde vyšly všechny tři jeho příběhy. Snad se časem nakladatel pustí i do jejich knižního vydání, protože to by si tenhle mourek určitě zasloužil.
Svoboda kreslené fauně
Jedním z posledních, u nás vydaných komiksů, v němž hrají hlavní roli zvířata je Smečka z Bagdádu. Scenárista Brian K. Vaughan (v češtině od něj vychází série Y: poslední z mužů) a kreslíř Niko Henrichon tu využívají jak charakterové vlastnosti, které zvířatům přisuzujeme, tak skutečnou událost. Tou událostí je vybombardování zoologické zahrady v Bagdádu v roce 2003, po němž se několik zvířat dostalo na „svobodu“ a pár dní žilo v ulicích města.
Vaughan si ze všech uprchlých zvířat vybral lvy – symbol hrdosti a síly, krále zvířat. Smečka tří dospělých jedinců a jednoho mláděte tu nečekaně nabude svobody, podobně jako Iráčané nebo Afghánci, v těžkých podmínkách si s ní však příliš nevědí rady. Konflikty kupodivu vznikají především mezi jednotlivými lvi. Patrná je dokonce nadvláda žen. Nejstarší samice vzpomíná na dramatickou událost, která se jí stala ještě v džungli a svoboda ji spíše děsí.
Mladá samice organizuje útěk ze zoo ještě předtím, než se svoboda naskytne sama, náhlá změna však romantické plány mění v drsnou skutečnost. Lví samec je už příliš pohodlný, aby si dovedl představit život, v němž by se o sebe měl postarat sám a mládě je především dětsky zvědavé. Vaughan tu tedy skrze lvy pokládá otázku: dokáží svobodu využít ti, kteří ji nepoznali? Najdou si nové místo ve společnosti? Není pro ně svoboda spíše nebezpečím? Nebudu prozrazovat, jak to se lvy dopadne, ale asi už tušíte.
A málem bych zapomněl: co by byl český komiks bez zvířátek ze Čtyřlístku nebo Rychlé šípy bez Bubliny?!!
Jiří G. Růžička