Broumovsko – jako by se jeho zvláštní minulost zakonzervovala a vytvořila z něj prostor dušiček – jen stěží propouští stopy komerčního pokroku. Výsledkem je harmonická a billboardy neznetvořená krajina, v níž můžete zažít dotek tří časových průsečíků: pradávnost podmořských skal – odkaz benediktinského baroka – i stále přítomného ducha někdejších poválečných zločinů.
KAMENNÉ TVARY Z MOŘE
Broumovské stěny plné pískovcových skalních měst a skalních hřibů jakoby Broumovsko ochraňovaly před vlivy z vnitrozemí republiky. Tyto vysoko vztyčené hřebenové partie krasových jeskynních útvarů fascinovaly i básníka J. W. Goetha. Broumovské skály jsou zhusta obklopeny mechem prorostlými lesy, jimiž pokud se proderete směrem vzhůru, objevíte osamělou barokní kapli Hvězdu.
Odtud se v přímém kontrastu do šíře otevírá zcela jiný typ krajiny – vláčně horizontální Broumovská kotlina plná širokých polí a luk, vesnicemi Božanovem, Olivětínem, Otovicemi, Ruprechticemi, Šenovem, Heřmánkovicemi a Martínkovicemi. V pozadí se rozkládá Broumovská vrchovina se svými siluetami stolových hor, připomínajících dávné moře. Je podivuhodné, kolik typů romantické krajiny se zde setkalo v krajině jediné.
Z BŘEVNOVA DO BROUMOVA
Výhledu u dientzenhoferovské kapličky Hvězdy dominuje gigantický a poněkud opuštěný klášter. Je připomínkou velké minulosti – ve 14. století bylo lesnaté Broumovsko zkolonizováno zemědělsky založenými mnichy benediktiny, kteří jej odlesnili a proměnili v pole. Jejich malebná mozaika se ve své původní barokní podobě zachovala víceméně dodnes.
O pár století později byl z Prahy povolán architekt K.I. Dientzenhofer, aby krajinu posvětil všudypřítomnými skvostnými kostelíky, křížky a kapličkami. Dnes jsou sice notně zchátralé, ale je to právě jejich patina, co umocňuje melancholii tohoto kraje. Unikátní vnitřek monstrózního kláštera dýchá starou barokní Itálií, ale i necitlivými zásahy, přestavbami a smutnými událostmi – za totality zde byly v nelidských podmínkách vězněny řádové sestry z celé republiky. Objevíte v něm však takřka pohádkovou klášterní knihovnu, ale i dobovou kopii Turínského plátna.
V Broumově se nachází ještě jeden unikát, a to dřevěný gotický hřbitovní kostelík. Jedna z jeho desek s přehledem zdejšího „časoběhu“ sděluje, jak byly zdejší pozemky v době Přemysla Otakara II. prodány německým obyvatelům. Také si můžeme uvědomit, nakolik pohromy a tragické události Broumovsko magneticky přitahovalo již dávno před druhou světovou válkou a pověstným „divokým odsunem“.
BROUMOVSKÉ PSÍ VYTÍ
Na přelomu 19. a 20. století zde byl hustě osídlený vzkvétající kraj plný továren, sídel bohatých statkářů a měšťanů. Reliktem této prosperity je i nádraží v Meziměstí, jehož obří rozměry jakoby za současné situace nedávaly smysl a byly vytrženy z místního kontextu. Po předcích násilně vysídlených německých obyvatel zde zůstaly neudržované staré hrobky a roztřískané porcelánové podobenky.
Čas se tady doslova zastavil v 50. letech minulého století, kdy vyvrcholil nejen násilný odsun zdejších Němců, ale i znárodnění jejich majetku, stejně jako zemědělských aktivit kláštera. Pokud byste se zde náhodnou rozhodli usadit a za levný peníz si koupit některý z místních lidových klasicistních dvorských statků, nemůžete si nikdy být jisti, zda se někdy nevrátí potomci jeho původních majitelů. Ti však již o investice do tohoto kraje nestojí. Jejich někdejší majetek chátrá a často je vybydlován novými obyvateli různého původu i charakteru, kteří se do tohoto kraje „na okraji“ přistěhovali v průběhu totality.
Jediní, kdo nemění jazyk ani identitu, jsou zdejší pejsci – někteří dodnes přebývají v unikátních kamenných psích boudách, vyhloubených přímo do zdí těchto starých statků. Jejich zdi pamatují lecjaké vytí.
Text a foto: Eva del Risco Koupová