Punk-jazzový kabaretní soubor První hoře vydal před pár týdny velmi zdařilou desku Lamento (Blackpoint Music). O růstu a směřování svérázného tělesa, které se na tuzemské hudební scéně potlouká již deset let, jsme se pobavili s kytaristou a zpěvákem Zahořklým Urzou, akordeonistou a smutným klaunem Zklamaným Šťuldou a bubeníkem Rozčarovaným Medákem.
V čem podle vás tkví vývoj Prvního hoře mezi posledními alby Commedia dell‘ arte (2006) a Lamento (2008)? Přijde mi, že jste místy dost přitvrdili a zároveň hrajete technicky složitěji…
Urza: Ano, obé platí. I když u nás vždycky asi trochu s rezervou: některé skladby jsou našlapanější, jiné zase vyloženě lyrické; stejné je to s tou techničností. Myslím, že nejde o žádné instrumentální závody, jen jsme si dali na hudební stránce trochu víc záležet, to je vše.
Šťulda: Ano, s Lamentem jsme určitě přitvrdili (zásadní v tomto ohledu byl příchod nového bubeníka Medáka). Dále se hodně změnilo v konceptu aranžmá – na „Commedii“ jsme měli zásadní problém s tím, že jsme chtěli hrát tzv. všichni všude. S tím pak bylo hodně práce při míchání zvuku. Toho jsme se na Lamentu chtěli vyvarovat, což se myslím povedlo.
Proč vás opustil bývalý bubeník Pan Mirek a jak probíhala tato personální změna?
Medák: Mirek, zvaný též Pan Domácí, má časově dost náročnou práci a navíc nyní dojíždí do Turnova, což byl asi hlavní důvod jeho odchodu. S Mirkem jsme stále dobrý kámoši, občas spolu zajdeme na pivko. Můj nástup k PH probíhal tak, že mě Urza oslovil, já jsem zrovna skončil u předchozí skupiny, tak jsme udělali několik zkoušek a nakonec si plácli. Urzu a Bertráma znám už řadu let, dokonce jsem s nimi dřív hrál ve skupině Sleight Of Mind, a navíc jsem byl vždycky velkým fandou Prvního hoře.
Šťulda: Medák to celé posunul dál stylově i technicky a skvělé je to, že fungujeme jako rodina, neb jsme všichni podobní šílenci. (smích) Akorát že Medovníček jí larvy a my raději slimáky. Myslím ale, že Pan Domácí je a stále bude členem kapely.
Pročpak jste při práci na Lamentu změnili nahrávací studio (respektive jste se vrátili k Entlaab)? Byly to finanční důvody nebo jste tušili lepší zvukový výsledek?
Urza: Entlaab je domácí studio klávesisty Bertráma. Hlavní část natáčení ale proběhla ve studiu Hostivař. Předchozí studio 3bees Praha je taky fajn, ale tentokrát jsme potřebovali hutnější zvuk. Pak se to ještě samostatně míchalo a masterovalo.
Jak jste dospěli ke konkrétním složkám řetězce nahrávání-mix-mastering?
Urza: Zkušenost máme takovou, že je dobré tyhle fáze rozdělit a svěřit do rukou různým odborníkům, kteří k tomu přistupují s „čerstvýma ušima“. Po natočení jsme nahrávku zkusili dokonce dvakrát smíchat a teprve napotřetí jsme našli to, co jsme hledali. Takové „mazlení“ s nahrávkou už ale v Čechách není tak neobvyklé, což je dobře, protože jedině tak se tuzemské kapely zbaví otřesného „českého“ zvuku.
Na svých internetových stránkách uvádíte svoje prvotní inspirační zdroje, tedy klasický český underground. Odkud se ale ve vaší hudbě vzaly tvrdé metalové kytary a futuristická elektronika?
Urza: Ano, český underground nás zajímal jen v počátcích; dneska z toho zbyla tak akorát obliba DG 307. Docela se děsím představy, že bychom se měli zvukově zakonzervovat někde v minulosti. Elektronická hudba je naší velkou vášní, proto s ní koketujeme.
Medák:> Český underground je jen jednou z inspirací, která byla daleko zřetelnější na raných nahrávkách, ale všichni členové poslouchají mnoho různých stylů od jazzu, přes elektroniku, industriál, EBM, art rock, hardcore až po metal, takže se to pak zákonitě odráží i v naší hudbě.
Mám pocit, jako bych ve vašich nahrávkách zaslechl vlivy Zappy či Mr. Bungle. Jsem blízko nebo úplně mimo mísu?
Urza: Není to mimo mísu, i když musím zdůraznit fakt, že Mr. Bungle jsme v kapele objevili až poměrně nedávno, takže jistá podobnost se vyvinula zcela nezávisle! Nebo jestli Mike Patton nekopíroval od nás, to nevím. (smích)
Medák: Zappu i Mr. Bungle samozřejmě znám a zvlášť Mr.Bungle mám hodně rád. Náš obdiv náleží i ostatním Pattonovým projektům. Inspirace však nespočívá v kopírování motivů, ale spíš v otevřeném přístupu k hudbě. U Mr. Bungle je například dost znát funky, hard rockem a swing, které u PH myslím moc slyšet není.
Jak vůbec došlo k tomu, že se v Prvním hoři potkal tak výsostně akustický nástroj, jakým je akordeon, se syntezátory?
Urza: Protože milujeme kloubení odlišností, smiřování protikladů. A to je to, co na naší hudbě někoho přitahuje a jiného třeba děsí. Což je dobře! Jsme v jistém smyslu ukázkově postmoderní kapela. Kdyby to šlo, nejradši bychom skloubili třeba kosmickou raketu s koloběžkou. Jeden recenzent nás přirovnal k pejskovi a kočičce, jak vařili dort. (smích)
Na předchozím albu Commedia dell‘ arte jste informace v bookletu stylizovali do jakéhosi programu k představení. Nenapadlo vás někdy udělat na albu či při vystoupení místo kabaretu s oddělenými čísly nějaké ucelené „divadelní představení“ s příběhem?
Urza: Tos trefil hřebíček do rakvičky, nebo jak se to říká. Je to jeden z našich zatím neuskutečněných zvrhlých snů. Koncepční deska s jednotným příběhem a jednotnou myšlenkou, třeba i sestávající z jediné dlouhé skladby. Ale na to musíme české posluchače přeci jen trošku připravit, ještě pár desek, a pak snad… Na nic se nesmí spěchat.
Šťulda: Divadelní prvky vznikají spontánně. Hodně jsem získal kdysi na jednom pantomimickém semináři. Postupem času mě napadlo divadelní složku zavést i do PH, čímž došlo k zajímavému ozvláštnění. Postupně jsme začali pracovat na drobných pohybech a neustále jsme se snažili to rozvíjet. Později jsem už měl jasnou vizi, která by charakterizovala mě a hudbu, kterou děláme – s tím přišel i kostým smutného klauna. Nyní bude třeba některá „kabaretní čísla“ vylepšit, aby byla srozumitelnější, což se časem určitě podaří. Uvidím, co bude dál. Je klidně možné, že to celé přetransformujeme do jasné divadelní dějové linky.
Čím se necháváš inspirovat ve své poetické tvorbě, ať už textařské či ryze básnické?
Urza: Tady je potřeba to striktně rozlišovat: zatímco v samotné poesii nebo próze (které se věnuju především, i když zatím bez výraznější odezvy ze strany nakladatelů) něco jako inspirace určitě hraje roli, tak hudební texty jsou natolik svázané s rytmem, že je to spíš obyčejná práce, někdy i docela dřina. Sedneš a potíš, dokud nevypotíš několik verzí, z nichž se musíš s některou spokojit. Nejdřív je taková abstraktní forma tzv. „hatmatilky“, ve které se ti postupně zjevují konkrétní slova. A z těch potom začneš soukat ten text.
Lamentování je pro tebe jedinou polohou nebo máš i světlejší stránky, které bys třeba uplatnil v nějakém vedlejším projektu?
Urza: Já jsem spíš ten typ lamentovací. Homo lamentus. Ale co se týče vedlejších projektů, stejně jako všichni v kapele už jeden mám; vystupuji coby folkař pod pseudonymem Kaspar Melichar. Do budoucna určitě počítám s dalšími.
Rozhovor vedl: Jakub Pech
Foto: archiv kapely
Přečtěte si recenzi desky Lamento
Ukázky a další informace:
http://bandzone.cz/prvnihore
http://www.prvnihore.net/
Podívejte se na úryvek koncertu: