Obyvatelé evropského Severu, známí jako Laponci, prošli podobně trpkými osudy jako američtí Indiáni či australští Aboriginové. Kolonizátoři je decimovali alkoholem, náboženstvím i hrubou silou. Jejich tradice se dnes vracejí prostřednictvím hudby. Šamanská kultura i zpěv zvaný joik jsou inspirací norské zpěvačky Mari Boine, která vystoupí v Praze na Štvanici v pátek 26. června na festivalu Respect.
Japonci žijí rozptýleni na severním okraji čtyř států: Norska, Švédska, Finska a Ruska. Jméno Japonci ale považují za hanlivé, jejich předkům bylo totiž vnuceno Evropany, kteří násilně pronikali na jejich území. Preferují označení Sámi, jejich jazyk patří do ugrofinské rodiny, mají vlastní hymnu a v posledních dvaceti letech i vlajku. Tradičním zdrojem obživy tohoto kočovného národa byl chov sobů. Pod záminkou, že jsou to ďábelské praktiky, ničili kolonizátoři za vydatné pomoci misionářů sámijské kulturní projevy, šamanismus a joik. Tento zpěv beze slov je ve skutečnosti prubířským kamenem fantazie, improvizace a expresivity. Sámijové dokážou joikem vytvořit zvukové portréty tak různorodých předloh, jako je mládě soba, severní vítr, anebo člen rodiny.
Dá se joik naučit? Skandinávie je pověstná pokročilým hudebním školstvím.
Jsou třeba sámijská gymnázia, kam docházejí učitelé joiku, já to mám v plánu také. A existují soukromí učitelé.
Ale předpokládám, že od normálních hodin zpěvu se tahle výuka podstatně liší?
Učíme nejen melodie, ale také filozofii. Tedy, co se za tím joikem skrývá. Joik není "o něčem", jedná se o cestu dovnitř. Pronikáme skrz povrch a sami se stáváme tím, co je uvnitř. Svým pocitem se s tím obsahem ztotožňujeme.
Není něco takového daleko snadnější, když jste uprostřed přírody, než když žijete ve městě?
Asi ano, ale my Sámijové věříme, že každý nosí přírodu uvnitř. V joiku se tedy snažíte dosáhnout na přírodu, která je ve vás. Samozřejmě, že pro člověka, který strávil celý život ve městě, je něco takového těžší. Dělala jsem workshopy ve Francii a ve Švýcarsku, a přišlo mi fascinující, jak ti lidé sami v sobě dokážou probudit ten přírodní, pradávný hlas. Vše co je v přírodě, se do nás otisklo, stejně jako ty pradávné písně.
Takže, když někoho učíte, jak ten původní hlas znovu probudit k životu, tak on musí překročit určitou hranici, probourat zeď, která jej od toho hlasu odděluje?
Ano, a souvisí to s tím, že evropská kultura je založená hlavně na intelektu. V joiku musíte ten intelekt vypnout, a přejít do svobodného modu. Intelekt spoustu věcí cenzuruje.
Máte nějakou metodu, jak ten vypínač intelektu najít a vypnout?
Na to není žádný jednoduchý recept, to je běh na dlouhé trati. Když jste na začátku toho kursu, podaří se vám to třeba jen na okamžik. Aby člověk uměl opravdický joik, musí mít trpělivost, zabere to spoustu času. Když jsem začínala, převažoval ve mně západní, evropský pohled na svět. Musela jsem se zdlouhavě vracet ke svým kořenům, změnit způsob myšlení, a to se nenaučíte za dva dny.
V bookletu jednoho vašeho staršího CD je fotka: Laponci se hlásí k antropologickému výzkumu. To bylo nějaké rasisticky motivované měření?
Ano, v 19. století. Součást studie, která označovala Sámije za méněcennou rasu.
Tedy, zjevně podobný scénář jako v Austrálii s Aboriginy či v Kanadě s Inuity. Ale ve všech těch zemích teď probíhá usmiřování, dochází k omluvám a nápravě škod.
Děje se to i v Norsku, ale jde to pomalu. Tak třeba, respekt k naší kultuře, obnova jazyka, to probíhá normálně. Dokonce norský král Harald V. požádal před 12 lety Sámije o prominutí. Ale vracet půdu, která byla jednou Sámijům zabavená, to se nikomu nechce.
O kolik území Sámijové přišli?
Sámijské osídlení sahalo až k městu Røros, což je 350 km severně od Osla. Tam na severu neexistovaly žádné hranice, ty vznikly až v 18. století. Sámijům se teď těžko dokazuje, že ta půda jim dříve patřila.
Mají Sámijové nějaké národní jídlo nebo nápoj?
Sob. Los. Ryba. Medvěd. Pěstovat se nic moc nedá, na severu na to nejsou podmínky.
V Americe či na Sibiři byl účinným prostředkem k podrobení původních obyvatel alkohol. Používal se i proti Sámijům?
Přesně tak. Alkohol jim buď prodávali, anebo jím platili, když třeba kupovali sobí maso, místo peněz. A Sámijové byli proti alkoholu bezbranní, nepatřil k jejich životnímu stylu, nevěděli, jak s ním zacházet. To je ta nejsmutnější část naší historie.
Joik - podobně jako šamanské obřady - může mít i léčebný účinek. Nestal se ve Skandinávii součástí alternativní medicíny, muzikoterapie?
Chodí za mnou řada lidí a říkají mi, že moje hudba jim pomáhá. Používají ji třeba ve skupinové terapii. A funguje to.
Mají Sámijové nějaký národní epos, jako je třeba finská Kalevala?
Jsou to příběhy o synech a dcerách slunce, za něž se Sámijové považují. Na svém starším CD, Room of Worship, jsem části těch příběhů zhudebnila. V jednom z nich odešel jeden ze synů Slunce do kraje Vysokých lidí, možná to byli Norové, tam našel svoji ženu, ale honili ho nepřátelé, a aby se zachránil, kouzlem rozpoutal vítr. Měl provaz s kouzelnými uzly, a když ten uzel rozvázal, na pomoc mu přišel silný vítr a ten jeho nepřátele zastavil.
Jednou z mála sond do života Sámijů je film Kukushka režiséra Aleksandra Rogozhina - ale zřejmě existují i další?
Hodně zajímavý film byl Stopař (Pathfinder) z roku 1987, který byl před 20 lety nominován na Oscara. Odehrává se před tisíci lety a je založen na sámijské legendě. Od téhož režiséra (Nilse Gaupa, pozn. red.) je Rebelie Kautokeino, o skutečné historické události, vzpouře Sámijů v roce 1852, namířené proti kolonizaci. Sámije k ní vyprovokovalo, že nejbližším spojencem kněze se stal obchodník s alkoholem, to vnímali jako korupci. Vzpoura byla krvavě potlačena, několik Sámijů popravili, další poslali do vězení. Film měl loni premiéru, já jsem k němu napsala hudbu.
Sámijové mají také vlastní vlajku, kdy vznikla?
Zhruba před 20 lety, obsahuje modrou, zelenou, žlutou a červenou, což jsou barvy sámijského oblečení, a kruh, který je symbolem slunce.
Psaná sámijština je jedním z mála jazyků, který podobně jako čeština obsahuje š a ž. Od kdy se používá?
Asi od roku 1800, kdy vznikl první sámijský slovník. Ten ale sloužil především misionářům jako nástroj k ovládnutí Sámijů.
A o čem je sámijská hymna?
Její text popisuje sámijsku krajinu, ale melodie bohužel není vůbec sámijská, napsal ji norský skladatel. Je docela obtížná k zapamatování, nikdy se mi nelíbila, tak jsem před několika lety udělala novou verzi. Spojila jsem se s dalším hudebníkem, a moji starou melodii Gula Gula jsme spojili s textem té hymny. Ten náš návrh zatím ještě neprošel, ale existuje nahrávka, a několikrát jsem ji zpívala na koncertech.