ROZHOVORY
PANELSTORY - PŘÍBĚH ZNAKŮ PANELÁKŮ
S tvorbou Iva Pelichovského a s jeho nejnovější sérií Panelstory se můžete seznámit ve dnech od 7. do 30. října v pražské galerii Litera, jíž objevíte na Karlínském náměstí 13. Otevřeno zde mají od pondělí do pátku od 12 do 18 hodin. Tato zbrusu nová série, gelovými tužkami ručně narýsovaná k nepoznání od polygrafického tisku, je tentokrát velmi minimalistická. Autor nabízí svůj úhel pohledu na fenomén důvěrně známé panelové výstavby. Kdo ví, po zhlédnutí této výstavy možná na panelácích oceníte třeba právě tu funkcionalistickou, syrovou a dokonale prostou jednoduchost, jež tak důrazně zasáhla životy většiny z nás.
Ivo, proč právě paneláková architektura?
,,Panelákové“ téma ve mně bylo už delší dobu, jenom jsem si nebyl jist tím, jak ho zpracovat. Vzhledem k tomu, že patřím ke generaci narozené v období tzv. normalizace v 70. letech, určitě jde o vnitřní potřebu vyrovnat se s fenoménem, který ovlivňoval několik generací. Zkrátka, paneláky mě (podobně jako třeba historická i soudobá industriální architektura) zvláštním způsobem fascinují.
Originální technika kresby gelovými propiskami ve vaší tvorbě konstantně zůstává, ale témata se proměňují. Jak se stalo, že jste se od figurativní tématiky lidských situací dostal k jednoduchým architektonickým formám?
První série propiskových kreseb s názvem Špatný zprávy do značné míry vycházela z mého zájmu o fungování světa masmédií.V té době kolem r.1997 jsem hodně četl texty od různých teoretiků médií, navíc se na nás dnes a denně valily zprávy o povodních (nejen) na Moravě... Co se týče následující, hodně odlišné série Stroje, tam jsem se snažil zachytit to, jakým způsobem řada lidí žije - tedy jako vysoce výkonné stroje často s naprostou absencí sociální inteligence a citu. Předchozí cyklus Metropolis zase souvisel s mým zájmem o staré industriální objekty, které jsou v řadě měst likvidovány, často bez zájmu o jejich historii a estetickou hodnotu.Takže víceméně šlo o spontánní, přirozený vývoj, přičemž jakýmsi pojítkem byla elektronická hudba.
Na této vaší poslední sérii vystavené v galerii Litera je mimo jiné sympatický její název. Když se však podíváme na výkresy, vidíme spíše něco jako znaky. Objevujete i přesto v tomto cyklu nějakým způsobem příběh?
Ano. Naprostá většina kreseb zachycuje stylizovanou, vyabstrahovanou, minimalistickou formou detaily fasád panelových domů. Jde o paneláky různého stáří od konce 50. let až do 90. let 20. stol., je to tedy svým způsobem příběh panelové architektury.
Nakolik si myslíte, že vaše tvorba souvisí s literaturou, ale i s jazykovědou?
S literaturou určitě, ovlivňuje mě hlavně poetika autorů kolem Skupiny 42 a co se týče jazykovědy, určitě je mi blízký přístup zakladatele moderní lingvistiky F.de Saussura, který chápe jazyk jako systém znaků provázaných různými vztahy; myslím, že podobný přístup lze aplikovat v různých oborech, tedy i ve výtvarném umění a architektuře.
Jakou obdivujete architekturu, která místa v Praze, ale i v jiných českých městech, vás baví a inspirují?
Samozřejmě různou, někdy i dost odlišnou. Kromě industriálu mě asi nejvíc oslovuje funkcionalismus, třeba vily H. Lauterbacha v Jablonci n. Nisou považuji za naprosto geniální, vedle toho se mi moc líbí třeba i restaurace Expo Brusel 58 (a vůbec architektura typu ,,brusel“ z přelomu 50. a 60. let včetně designu), pak samozřejmě projekty O. de Niemeyera…
Jaká je vaše osobní zkušenost s panelovými domy a jak tento typ architektury přijímáte? Je vůbec možná na panelácích objevit nějaká pozitiva?
S bydlením v paneláku mám bohaté zkušenosti, bydlel jsem v něm téměř 13 let. Prvotní myšlenka domů z betonových dílců, se kterou přišel zakladatel Bauhausu W. Gropius byla určitě zajímavá, paneláky určitě pomohly řešit problémy s bydlením, navíc se staly přirozeným zázemím pro statisíce lidí, a to nejen v bývalém východním bloku. Jak to tak ale bývá, původní zajímavý nápad se bohužel rozmělnil a přerostl až do hrůzných rozměrů, při realizaci sídlištních kolosů se bohužel naprosto nerespektovaly původní urbanistické principy, nehledě na mizerné, nekvalitní materiály a provedení staveb.
Nicméně alespoň pro mě jsou z výtvarného hlediska určitě zajímavé některé detaily - např. výtahové šachty vnímám jako svého druhu minimalistické objekty. Možná není tak úplně daleko doba, kdy na některá sídliště budou pořádány turistické zájezdy s odborným výkladem...
Zdá se, že na rozdíl od většiny lidí vás oslovuje mimo jiné i jejich syrovost, jak třeba přijímáte barevné úpravy fasád, které v poslední době na sídlištích probíhají?
Někdy je to skutečně ,,síla“. Narychlo prováděné revitalizace stylem ,,zateplit a natřít nějakými pěknými barvičkami, aby ten barák nebyl tak smutný“ dopadají často až hrůzostrašně.
Ve výsledku vaše díla působí na první pohled spíše jako barevný sken nebo polygrafický tisk. Kdy a za jakých okolností přišel nápad rýsovat obrazy gelovými propiskami?
Někdy v polovině 90. let jsem se snažil experimentovat s kresbou, pokoušel jsem se např. kombinovat pastelky s propiskami, až jsem dospěl k technice, kterou dodnes používám. Snažil jsem se tehdy napodobit strukturu televizního obrazu, nekvalitních novinových fotek. Líbilo se mi napětí mezi technickým vyzněním kreseb a naprosto klasickým, precizním rukodělným způsobem jejich vzniku.
Proč právě takto namáhavá vlastnoruční fyzická práce?
Nemáte nutkání přejít k pohodlnější počítačové cestě nebo tisku? Je to z mé strany záměr, součást mnou zvoleného konceptu. Jsem si vědom toho, že v současnosti se podobný přístup moc ,,nenosí", ale mně je to vcelku jedno. Prostě heslo ,,za každou cenu snadno a rychle“ mi není, a pravděpodobně ani nebude, nikdy blízké, ať už budu používat jakoukoli výtvarnou techniku.
Netajíte se tím, že se při tvorbě stimulujete elektronickou hudbou, o jakou hudbu a kapely se konkrétně jedná?
Zcela zásadní vliv pro mě má skupina KRAFTWERK, vedle ní třeba industriální klasici EINSTURZENDE NEUBAUTEN, určitě švýcarští YOUNG GODS, slovinská skupina LAIBACH nebo kanadský projekt FRONT LINE ASSEMBLY; neměl bych zapomenout ani na MASSIVE ATTACK a PORTISHEAD; vedle toho mě ale vždy zajímala kytarová scéna - dodnes obdivuji např. už neexistující skupinu SLOWDIVE, písničkářku PJ HARVEY. Z domácích skupin, projektů a interpretů to jsou určitě MAGNETIK M. Papalesca, znovuobnovená VANESSA, NAČEVA, KILL THE DANDIES, HERE, PROUZA, M. Hlavsa, ambientní KORA ET LE MECHANIX. Zkrátka - inspirují mě skupiny a interpreti nejrůznějších žánrů, jen stěží je lze jednoduše zaškatulkovat.
Jak tento hudební žánr koresponduje s náměty i stylem kresby?
V případě (nejen) elektronické hudby vidím určitě spojitost mezi pravidelným, repetetivním, často až hypnotickým rytmem a způsobem mé kresby - ta je ostatně jakousi obdobou práce se samplerem, smyčkami, nejrůznějšími industriálními zvuky, ruchy a zpětnými vazbami, nehledě na to, že u naprosté většiny zmíněných interpretů hraje důležitou roli i vizuální složka jejich produkce.
Kteří výtvarní umělci jsou vám blízcí, kdo ovlivnil vaši tvorbu?
Většinou jde o solitéry, tvůrce, kteří většinou stáli (a stojí) mimo nejrůznější módní trendy, tedy namátkou: J. Váchal, A. Kučerová, Z. Sýkora. Z mladší generace třeba, monogramista KW, K. Kintera, T. Vlčková. Nesmím zapomenout ani na inspiraci filmem, jak ostatně napovídají názvy mých dvou posledních výstav, takže: F. Lang, německý expresionismus, tvorba Hitchcocka, D. Lynche; aktuální výstava je mj. i poctou V. Chytilové – ostatně název této výstavy vychází z jejího dnes již klasického snímku Panelstory, který mozaikovitě vypráví o zákulisí výstavby Jižního Města během jednoho jediného dne...
Eva del Risco Koupová
Kdo je Ivo Pelichovský?
* 1975, v letech 1989–1993 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze, 1993–1998 na Pedagogické fakultě UK v Praze. Ve své tvorbě se nevyhýbá figuře ani portrétu, jeho doménou je však zejména zájem o moderní architekturu, jíž rozvinul v nový proud tzv. industriálního minimalismu. Kreslí neméně originální kresbou gelovými propiskami na papír. Opakovaně vystavuje v pražských galeriích Litera, Navrátil a Gambit, spolupracuje např. s hudebními skupinami DPVJU a KORA ET LE MECHANIX.
